OSFM 13 C 23/2026-32

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, 702 00 Ostrava ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 37 952 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 834 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 118 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 952 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 10. 2023 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky v celkové výši 75 050 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 22 % měsíčně z aktuálně dlužné částky. Úvěr se stal splatným dne 27. 9. 2024, o čemž byla žalovaná informována v předžalobní výzvě. Po zohlednění plateb ze strany žalované ve výši 60 050 Kč, činí nárok žalobkyně 37 952 Kč a sestává z jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 22 952 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila na základě předloženého výpisu z účtu a dále nahlédnutím do veřejných registrů a databází dlužníků.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s uplatněným nárokem nesouhlasí. Podala návrh k finančnímu arbitrovi a snažila se s žalobkyní dohodnout na splátkách, avšak bezvýsledně. Úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou, je ochotna uhradit dlužnou jistinu úvěru. Momentálně je však ve špatné finanční situaci, proto požádala o delší lhůtu k úhradě dluhu.

3. K nařízenému jednání se ani jeden z účastníků nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 18. 10. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalované v pěti platbách finanční prostředky v celkové výši 75 050 Kč. Finanční prostředky byly zasílány z bankovního účtu žalobkyně č. ú. č. účtu na účet žalované č. ú. č. účtu (smlouva o úvěru, 5x potvrzení o provedené platbě). Žalovaná žalobkyni vrátila v pěti platbách celkem 65 216 Kč, a to převodem na účet č. č. účtu (výpis z účtu žalované). Žalovaná soudu předložila také potvrzení o tom, že dne 11. 3. 2025 uhradila částku 2 000 Kč na účet č. č. účtu, přičemž v předloženém přípisu, adresovaném finančnímu arbitrovi žalovaná tvrdí, že se mělo jednat o platbu „vymáhací společnosti právnická osoba“. Z provedených důkazů ovšem nevyplývá, že by žalobkyně pověřila vymáháním svého nároku zmíněnou společnost, resp. že by uvedená platba byla provedena právě na žalobou uplatněný nárok. Jelikož ani žalovaná se nedostavila k ústnímu jednání, soud jí nemohl podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvat, k označení potřebných důkazů.

5. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované měla k dispozici výpisy z jejího bankovního účtu a dále výpisy z veřejných registrů a databází dlužníků, ovšem ani jen netvrdila, jaké konkrétní zjištění ohledně skutečné majetkové situace žalované z těchto listin učinila. Na písemnou výzvu soudu, aby doplnila tvrzení o posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně nereagovala a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, takže nemohla být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované neposoudila.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy sice měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované a výstupy veřejných registrů a dlužnických databází, ovšem z těchto podkladu neučinila žádná konkrétní zjištění ohledně majetkové situace žalované. Ostatně, předložené výpisy z účtů žalované ani neumožňovaly učinit závěr o tom, že by žalovaná byla schopna dostát závazkům z úvěrové smlouvy, když z výpisů je zřejmé, že žalovaná ve všech zdokumentovaných měsících utrácela veškeré své příjmy (bez ohledu na jejich výši) a stav jejího bankovního účtu byl prakticky nepřetržitě záporný. Nezbývá proto než konstatovat, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. Vzájemný vztah účastníků je proto potřeba vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 75 050 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 65 216 Kč (k platbě ve výši 2 000 Kč soud nepřihlížel, neboť v řízení nebylo prokázáno, že se jednalo o platbu na žalobou uplatněný nárok). Pokud žalobkyně platby žalované započetla na jiné nároky než na jistinu úvěru, soud k těmto zápočtům nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na jakékoliv plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut. Celou uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rozsahu rozdílu výše uvedených částek, tedy co do částky 9 834 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem. Soud v tomto směru vyhověl žádosti žalované, která projevila ochotu dlužnou jistinu úvěru splácet, a umožnil jí úhradu dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. To znamená, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části, ztratí výhodu splátek a celý zbytek dluhu se stane bez dalšího splatným. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo č. j. 8 Co 245/2024-44).

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 952 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 9 834 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 26 % a ve zbývajícím rozsahu (74 %) byla úspěšná žalovaná. Procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, která však nárok na náhradu nákladů řízení neuplatnila a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by jí vznikly nějaké konkrétní náklady, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.