OSFM 13 C 76/2026-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 18 009,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: ⟪LB:lb_001⟫ - částku 18 009,44 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaný úrok za období od 18. 8. 2024 do 18. 11. 2025 ve výši 2 241,60 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 11. 4. 2025 do 18. 11. 2025 ve výši 1 106,30 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ - úrok ve výši 12 % ročně z částky 14 682,15 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_005⟫ - úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 682,15 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18 009,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 21. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s kreditním limitem 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr, spolu se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně a souvisejícími poplatky řádně splatit, a to formou splátek ve výši minimálně 3 % z aktuální dlužné částky, splatných vždy po ukončení každého účetního období. Z důvodu opakovaného prodlení s úhradou sjednaných splátek žalobkyně dne 10. 4. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 14 682,15 Kč a poplatků ve výši 3 327,29 Kč, přičemž žalobkyně dále nárokuje smluvní úrok a úrok z prodlení. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že co do výše příjmů vycházela ze žalovaným tvrzených údajů, které ověřila na základě příchozích transakcí na bankovní účet vedený u žalobkyně, kterými byla verifikována průměrný výše příjmu 29 012 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, ten ve své žádosti uvedl celkové měsíční výdaje 7 000 Kč, které žalobkyně porovnala s normativními náklady na bydlení a životním minimem, přičemž dospěla k výši životních výdajů 11 820 Kč. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a dále z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. Takto žalobkyně zjistila, že žalovaný do té doby splácel celkem 11 239 Kč, přičemž po poskytnutí nového úvěru a konsolidaci části dosavadních dluhů by jeho nové splátkové zatížení činilo 12 013 Kč. Tímto postupem žalobkyně dospěla k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný k úhradě splátek i životních výdajů. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na úvěru uhradil celkem 331 807,99 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 21. 8. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila kartový účet a vydala mu kreditní kartu, prostřednictvím které mohl žalovaný čerpat úvěr do výše 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání a splácení. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s úrokem ve výši 12 % ročně (smlouva o úvěru vč. úvěrových podmínek, sazebník poplatků). Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil (výpis z úvěrového účtu) a žalobkyně jej proto dopisem ze dne 16. 2. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky do 10. 4. 2025 s upozorněním, že pokud se tak nestane, celý zůstatek dluhu bude zesplatněn (výzva k úhradě). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně jej dopisem ze dne 12. 4. 2025 informovala o zesplatnění dluhu (oznámení o zesplatnění úvěru). Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022 soud zjistil, že žalovanému byla na účet vyplácena mzda v průměrné výši 33 369 Kč. Výdaje žalovaného sice převyšovaly jeho pravidelný příjem, ovšem ze struktury těchto výdajů vyplývá, že žalovaný velkou část prostředků utrácel na různé zbytné výdaje (zejm. restaurace), přičemž na konci většiny posuzovaných měsíců byl stav jeho bankovního účtu kladný, z čehož soud dovozuje, že žalovaný měl v rozhodném období dostatek finančních prostředků na splácení sjednaného úvěru. O tom podpůrně svědčí i skutečnost, že žalovaný až do listopadu 2024 úvěr splácel a s úhradou splátek přestal až více než dva roky po jeho sjednání. Ke dni 10. 4. 2025 činila jistina nesplaceného úvěru 14 682,15 Kč a za související poplatky žalovaný dlužil 3 327,29 Kč (výpis z úvěrového účtu).

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má v prvé řadě za to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla úvěr do výše 15 000 Kč, který žalovaný opakovaně čerpal a splácel. Poté, co v listopadu 2024 žalovaný přestal hradit sjednané splátky, vznikl mu na úvěrovém účtu dluh z titulu vyčerpaného a neuhrazeného úvěru ve výši 14 682,15 Kč a z titulu souvisejících poplatků ve výši 3 327,29 Kč, tedy celkem 18 009,44 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, je nutno na předmětnou smlouvu aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tomto místě soud konstatuje, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného a dostatečně vyhodnotila jeho majetkovou situaci, čímž naplnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V té souvislosti soud považuje za podstatné především to, že při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale vyhodnocovala i údaje o jeho skutečných příjmech a výdajích, které byly doložené výpisem z běžného účtu, vedeného u žalobkyně. Pokud následně žalobkyně dospěla k názoru, že rozdíl v průměrných příjmech a výdajích žalovaného v období před uzavřením úvěrové smlouvy umožňoval žalovanému hradit sjednané splátky úvěru, pak tomuto závěru nemá soud co vytknout. S ohledem na to, že žalovaný každý měsíc utrácel tisícové částky v restauračních zařízeních a za další zbytné výdaje, souhlasí soud se závěrem žalobkyně, že jeho finanční situace umožňovala hradit sjednané splátky úvěru.

10. Jelikož v řízení nebylo ani jen tvrzeno, že by žalovaný na žalobou uplatněný nárok cokoliv zaplatil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

11. Žalobkyni byl přiznán také smluvní úrok ve výši 12 % ročně, jehož část za období od 18. 8. 2024 do 18. 11. 2025 žalobkyně kapitalizovala ve výši 2 241,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po zesplatnění úvěru ke dni 10. 4. 2025 tento nezaplatil, dostal se s jeho úhradou do prodlení a je proto podle § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož sazba dle nařízení č. 351/2013 Sb. činí 12 % ročně, a to od 11. 4. 2025 do zaplacení.

12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z odměny advokáta ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba), náhrady hotových výdajů ve výši 3x 100 Kč a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku (800 Kč), činí 2 615 Kč.

13. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k výši a povaze dluhu, délce prodlení, jako i k pasivnímu postoji žalovaného, neshledal důvody pro stanovení delší lhůty, případně pro povolení splátek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.