OSFM 13 C 79/2026-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 36 792,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 325,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 467,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 602,82 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 36 792,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 56 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit, a to v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl žalované vyplacen v celkové výši 16 000 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaná se s úhradou splátek dostala do prodlení a žalobkyně proto úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná se tak následujícího dne dostala do prodlení s úhradou celého úvěru, který neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny ve výši 15 997,22 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 316,66 Kč, smluvního úroku ve výši 19 361,20 Kč a poplatků ve výši 288,94 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 828,39 Kč za prodlení žalované s úhradou dluhu.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila vyhodnocením informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, nahlédnutím do veřejných rejstříků a nebankovních databází, jako i kontrolou poskytnutého výpisu z účtu. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalované činil 25 000 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 674,96 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 2,78 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 18. 5. 2025 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, VOP, potvrzení o autorizaci totožnosti, potvrzení o provedené platbě). Žalovaná se zavázala úvěr splatit v denních splátkách, jejichž výše měla být určena dle VOP. Předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, potvrzení o odeslání). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z toho, že žalovaná žije společné domácnosti s dvěma dalšími osobami, její čistý měsíční příjem činí 25 500 Kč a pravidelně vynakládá 1 500 Kč na jiné půjčky, 3 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na zbytné výdaje. Žalobkyně následně vypočetla minimální výdaje žalované částkou 7 580 Kč, přičemž dospěla k závěru, že její disponibilní příjem činí 17 400 Kč měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaná dále žalobkyni doložila výpis z běžného účtu za období od 18. 2. 2025 do 18. 5. 2025, z něhož vyplývá, že příjmy na účtu jsou tvořeny zejména hotovostními vklady, případně úvěry od jiných společností. Žalované bylo v uvedeném období na účet připsáno celkem 167 961,17 Kč (z toho 65 900 Kč tvořily příjmy z úvěrů) a odepsáno 160 715,89 Kč (výpis z účtu).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o příjmech a výdajích žalované, uvedené samotnou žalovanou, aniž by tyto řádně ověřila. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované, a pokud by jeho obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaná měla v období před uzavřením úvěrové smlouvy vyšší výdaje než příjmy, přičemž tento deficit finančních prostředků řešila opakovanými úvěry od jiných poskytovatelů. Žalovaná tedy zjevně nedisponovala dostatkem prostředků k tomu, aby mohla řádně splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 674,96 Kč. Pokud žalobkyně platby žalované započetla na jiné nároky než na jistinu úvěru, soud k těmto zápočtům nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na jakékoliv plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut. Celou žalovanou uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rozsahu rozdílu výše uvedených částek, tedy co do částky 15 325,04 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalované, když k tomu by byla nutná její procesní aktivita, kterou žalovaná v řízení nevyvinula. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit vlastní úvahou, na základě které dospěl k závěru, že s přihlédnutím k relativně nízké výši dlužné částky lze žalované uložit její úhradu v době do tří dnů od právní moci rozsudku (srov. rozsudek KS Hradec-Králové, sp. zn. 47 Co 170/2024).

14. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo č. j. 8 Co 245/2024-44).

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 792,41 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 15 325,04 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 41,7 % a ve zbývajícím rozsahu (58,3 %) byla úspěšná žalovaná. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.