OSFM 13 C 88/2026-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 739 39 Lučina ⟪LB:lb_004⟫ o 96 412,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 89 975,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 47 183,10 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 96 412,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 49 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit, a to v denních splátkách splatných od 29. 8. 2024. Konec kreditového rámce měl nastat 21. 1. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplacen v celkové výši 63 316 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně proto úvěrovou smlouvu dne 19. 8. 2025 vypověděla. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru, který neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny úvěru ve výši 45 415,62 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 509,20 Kč, smluvního úroku ve výši 42 792,80 Kč a poplatků ve výši 1 258,28 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 6 436,78 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dluhu.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila vyhodnocením informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, nahlédnutím do veřejných rejstříků a nebankovních databází, jako i kontrolou poskytnutého výpisu z účtu. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalovaného činil 37 531 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 68 189 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 17 900,38 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 7. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 63 316 Kč, a to celkem 81 bezhotovostními převody na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, VOP, potvrzení o autorizační platbě, potvrzení o provedené platbě). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v denních splátkách, jejichž výše měla být určena dle VOP. Předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2025, odeslanou 16. 12. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, potvrzení o odeslání). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný žije v domácnosti s jednou další osobou, jeho čistý měsíční příjem činí 37 531 Kč (žalovaný uvedl příjem 58 000 Kč) a pravidelně vynakládá 7 600 Kč na jiné půjčky, 16 000 Kč na bydlení a 16 000 Kč na zbytné výdaje. Žalobkyně následně vypočetla minimální výdaje žalovaného částkou 20 610 Kč, přičemž dospěla k závěru, že jeho disponibilní příjem činí 13 300 Kč měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalovaného za období 31. 7. 2023 až 3. 6. 2024, z něhož měla ověřovat příjmy a výdaje žalovaného (výpis z účtu). Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný měl v období posledních šesti měsíců pravidelná příjem z nemocenských dávek (20 210 Kč až 24 635 Kč) a dále nepravidelné příjmy (hotovostní vklady, převody od fyzických osob). Současně však žalovaný prakticky všechny přijaté prostředky spotřebovával, když mimo jiné jsou ve výpisu zachyceny opakované splátky úvěrů (AirBank) a platby. V únoru a březnu 2024 byla žalovanému z příjmu provedena exekuční srážka na výživné. Počáteční i konečný zůstatek na účtu činil 0 Kč.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, uvedené samotným žalovaným, aniž by tyto řádně ověřila. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, a pokud by jeho obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že žalovaný veškeré své příjmy spotřebovává, aniž by mu na účtu zůstávala jakákoliv finanční rezerva. Žalovaný tedy zjevně nedisponoval dostatkem prostředků k tomu, aby mohl řádně splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 63 316 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 68 189 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni vrátil více než byla poskytnutá jistina úvěru. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl. Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně na vrácení jistiny úvěru dosud nebyl splatný a žalovaný se tak s jeho úhradou nemohl dostat do prodlení. Proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo č. j. 8 Co 245/2024-44).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.