OSHB 18 C 69/2026-47

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Prachařovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Lapáčkovou, narozenou Datum narození zmočněnkyně, bytem Adresa zmočněnkyně ⟪LB:lb_004⟫ o 26.375 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24.900 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 24.900 Kč za dobu od 5. 11. 2025 do zaplacení, to vše splatné v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.300 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude toto rozhodnutí právní moci pod ztrátou výhody splátek a výkonem rozhodnutí.

II. Ohledně požadavku na zaplacení částky 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3.674,73 Kč za dobu od 5. 11. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.574,73 Kč za dobu do 16. 7. 2025 do 13. 10. 2025, částky 1.000 Kč a částky 1.375 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.284 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa, do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 26.375 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 13. 6. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla úvěr s úvěrovým rámcem 25.000 Kč, který žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, svou povinnost však neplnil, když neuhradil ani splátku splatnou dne 15. 7. 2025. Přes zaslané upomínky žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 25.000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3.574,73 Kč, nákladů za upomínky ve výši 1.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.375 Kč. Současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů z jeho bankovního účtu, údajů poskytnutých žalovaným a lustrací v příslušných registrech. K námitce žalovaného ohledně nepřiměřenosti sjednaného úroku žalobkyně uvedla, že předmětem smlouvy byl revolvingový úvěr, jehož povaha odůvodňuje vyšší úrokové zatížení než u běžných spotřebitelských úvěrů, a že sjednaná úroková sazba 57,99 % ročně odpovídala rizikovosti a charakteru poskytovaného produktu a nebyla v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný namítal, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, neboť nezohlednila jeho skutečné výdaje na bydlení, energie a další závazky a vycházela z údajů stanovených podle vlastní metodiky, které neodpovídaly jeho reálné finanční situaci. Tvrdil, že se již v době uzavření smlouvy nacházel v dluhové spirále a hradil více dalších úvěrových závazků, takže nebyl schopen nový úvěr řádně splácet. Dále namítal nepřiměřenost sjednané úrokové sazby a RPSN, které podle jeho názoru odporovaly dobrým mravům. Z těchto důvodů dovozoval neplatnost úvěrové smlouvy a uznával pouze povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu po odečtení již uhrazené částky 100 Kč, tedy 24.900 Kč. Současně s ohledem na svou nepříznivou majetkovou situaci a výkon trestu odnětí svobody žádal o povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobkyně omluvila svoji neúčast, o odročení nepožádala.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: ⟪LB:lb_001⟫ - ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota a její přílohy o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 6. 2025 smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25.000 Kč, sjednaným na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 57,99 % ročně a RPSN ve výši 76,18 %, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 1.250 Kč splatnými vždy k 15. dni v měsíci; současně bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně účtovat při prodlení žalovaného náklady za upomínky ve výši 500 Kč za každou upomínku a po zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky; ⟪LB:lb_002⟫ - z přílohy smlouvy – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že žalovaný byl svobodný, měl dvě vyživované děti, základní vzdělání, deklaroval čistý měsíční příjem 30.000 Kč, náklady na bydlení ve výši 5.000 Kč a náklady domácnosti ve výši 5.000 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ - z potvrzení o provedené bezhotovostní platbě soud zjistil, že dne 14. 6. 2025 byla na účet žalovaného č. č. účtu poukázána částka 25.000 Kč s variabilním symbolem var. symbol; ⟪LB:lb_004⟫ - z předžalobní výzvy a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, když v důsledku nehrazení sjednaných splátek zesplatnila celý úvěr a vyčíslila dluh; ⟪LB:lb_005⟫ - z bankovní historie žalovaného vedené za období od prosince 2024 do června 2025 soud zjistil, že žalovanému byly na účet připisovány příjmy z různých zdrojů, zejména převody mezi vlastními účty, příspěvky rodinných příslušníků, pojistné plnění a další platby, přičemž současně z účtu odcházely četné platby za běžnou spotřebu, pohonné hmoty, výběry hotovosti, převody jiným osobám a platby související s hazardními hrami a internetovými službami; ⟪LB:lb_006⟫ - z výstupu dostupných databází, že ke dni posuzování úvěruschopnosti žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, nebyla proti němu vedena žádná aktivní exekuce, neměl evidován negativní záznam v registru SOLUS a v pozitivním registru SOLUS nebyly evidovány závazky.

5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.

6. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 6. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 25.000 Kč, který žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a hradit sjednaný úrok ve výši 57,99 % ročně, přičemž minimální měsíční splátka činila 1.250 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, když neuhradil ani první splátku splatnou dne 15. 7. 2025. Poté, co žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě veškerých splatných závazků ze smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovanému byla poskytnuta částka 25.000 Kč a že na úvěr uhradil pouze 100 Kč.

7. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

9. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

15. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.

16. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklady.

17. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Z provedeného dokazování je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného proběhlo ze strany žalobkyně nedostatečně. Měla totiž k dispozici toliko údaj o měsíčním příjmu žalovaného a tvrzené výdaje, spolu s výpisem z účtu žalovaného, skutečné výdaje žalovaného však nezjišťovala ani nikterak neověřovala. Dle soudu však při posuzování úvěruschopnosti nelze zcela rezignovat na povinnost poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je absolutně neplatná. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že při posuzování smluvních jednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána roční úroková sazba ve výši 57,99 %, RPSN 76,18 % ročně. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě lze na sjednanou úrokovou sazbu nahlížet minimálně jako na hraniční. Za dané situace tak na místě hledět na smlouvu jako na absolutně neplatnou.

18. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 25.000 Kč jako jistinu poskytnutou žalovanému. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobkyni 100 Kč. Žalobkyně má tak nárok na nevrácenou část jistiny ve výši 24.900 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

19. Úrok byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. Jelikož smlouva byla absolutně neplatná, žalobkyni žádná smluvní plnění nenáleží.

21. Protože pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena žalobkyni, je třeba plnění poskytnout právě jí.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 94 %, žalovaný měl ve věci úspěch v rozsahu 6 %, čistý úspěch žalobkyně tak představuje rozdíl, tj. 88 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1.234 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé, předžalobní výzva) po 400 Kč (§11 odst. 1 písm. a/, d/, § 14b odst. 1 písm.) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a)) a 21 % DPH. Soud při vyčíslení nákladů postupoval podle § 14 b cit. vyhlášky, neboť z úřední činnosti je známo, že žalobkyně adresuje soudu opakovaně návrhy skutkově i právně podobné, na ustáleném vzoru, jejichž předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Celková výše nákladů, k jejíž náhradě je žalovaný povinen, odpovídá čistému procentuálnímu úspěchu žalobkyně a činí 2.284 Kč.

23. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů, respektive v pravidelných měsíčních splátkách. Soud zohlednil osobní a výdělkové poměry žalovaného, který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho příjmové možnosti jsou omezené. Současně soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyní je právnická osoba, jejíž majetkové poměry nejsou touto úpravou lhůty negativně dotčeny.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím podepsaného soudu, a to ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.