OSHK 13 C 92/2026-49

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 50 285,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 10 285,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 214,25 Kč od 26. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 574,25 Kč od 16. 12. 2025 do 11. 2. 2026 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 163 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 50 285,32 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 7. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 50 000 Kč. Žalobkyně načerpala částku 50 000 Kč, úvěr se zavázala splácet v minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku 2 500 Kč. Žalovaná nehradila na úvěr řádně a včas, když neuhradila měsíční splátku splatnou dne 15. 12. 2025, svou povinnost nesplnila ani v dodatečné lhůtě, jistina úvěru proto byla v souladu se zněním čl. 5.5 smlouvy zesplatněna k 11. 2. 2026. Žalovaná na úhradu dluhu provedla 4 splátky – dne 12. 8. 2025 splátku ve výši 2 500 Kč, dne 11. 9. 2025 ve výši 2 500 Kč, dne 13. 10. 2025 ve výši 2 500 Kč a dne 12. 11. 2025 ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 49 640 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 574,25 Kč od 16. 12. 2025 do 11. 2. 2026, nákladů na upomínky ve výši 1 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 645,32 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.

Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).

Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 7. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru, sjednaný úvěrový rámec činil 50 000 Kč. Žalovaná dne 23. 7. 2025 čerpala tranši úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 57,99 % p. a., a to v pravidelných minimálních měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Sjednaný úrok dle smlouvy činí 57,99 % a RPSN odpovídá 76,18 % (viz smlouva). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na úvěr nehradila řádně a včas, neboť uhradila jen 4 dílčí splátky - dne 12. 8. 2025 splátku ve výši 2 500 Kč, dne 11. 9. 2025 ve výši 2 500 Kč, dne 13. 10. 2025 ve výši 2 500 Kč a dne 12. 11. 2025 ve výši 2 500 Kč, a žalobkyně tak v souladu se smlouvou úvěr ke dni 11. 2. 2026 zesplatnila. Žalovaná tvrzení žalobkyně v řízení nesporovala, respektive se nevyjádřila. Před podáním žaloby byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou odeslanou 11. 2. 2026.

Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).

Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 57,99 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v červenci 2025 celkem 7,98 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než sedminásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.

Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).

S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2992 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 40 000 Kč, neboť žalovaná na úhradu dluhu provedla pouze 4 dílčí platby - dne 12. 8. 2025 splátku ve výši 2 500 Kč, dne 11. 9. 2025 ve výši 2 500 Kč, dne 13. 10. 2025 ve výši 2 500 Kč a dne 12. 11. 2025 ve výši 2 500 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srov. § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (50 285,32 Kč – 40 000 Kč = 10 285,32 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 40 000 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věc úspěch i jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Většinový úspěch ve věci měla žalobkyně, která byla úspěšná co do částky 40 000 Kč, neúspěšná co do částky 10 285,32 Kč, tedy byla úspěšná z 80 %, žalovaná byla úspěšná z 20 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 60 % (80 - 20) nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokáta 10 020 Kč za tři úkony po 3 340 Kč (z tarifní hodnoty 50 285,32 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. - za předžalobní výzvu, převzetí věci, podání žaloby). Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 235 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 13 605 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu 60 % nákladů řízení. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 163 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby náklady řízení zaplatila žalobkyni k rukám jejího advokáta (zástupce).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.