OSHK 37 C 72/2026-14

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Barborou Tichou Markovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 31 290 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 176 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení: ⟪LB:lb_001⟫ - částky 13 114 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 114 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 176 Kč od 18. 11. 2025 do 30. 12. 2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 672,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že její právní předchůdce (spol. právnická osoba, IČO IČO) uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty dne 18. 6. 2025 finanční prostředky v celkové výši 22 000 Kč, a to bankovním převodem na účet označený žalovaným č. č. účtu. Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 150 % ročně z nesplacené jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto původní věřitel dne 17. 11. 2025 úvěr zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný před podáním žaloby uhradil dne 5. 8. 2025 částku 3 824 Kč, z toho 1 100 Kč bylo započteno na jistinu, 2 712 Kč bylo započteno na smluvní úrok a 12 Kč bylo započteno na smluvní pokutu. Žalovaný má dle žalobkyně ke dni podání žaloby dluh v celkové výši 31 290 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek – jistina 20 900 Kč a smluvní úrok 10 390 Kč. Pro případ, kdy by s ohledem na podmínky úvěrové smlouvy byla soudem posouzena tato jako neplatná, domáhala se žalobkyně vrácení finančních prostředků jakožto bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k plnění.

Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).

Po skutkové stránce byl zjištěn z předložených listinných důkazů tento stav: Právní předchůdce žalobkyně (spol. právnická osoba, IČO IČO) jako věřitel poskytl žalovanému dne 18. 6. 2025 finanční prostředky v celkové výši 22 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 18. 6. 2025. Ve smlouvě byl ujednán obchodní úrok ve výši 150 % ročně, RPSN činilo 311,40 %. Úvěruschopnost byla zkoumána. Žalovaný na dluh zaplatil částku v celkové výši 3 824 Kč, přičemž splatil na jistinu 1 100 Kč, na smluvní úrok 2 712 Kč a smluvní pokutu 12 Kč. Žalovaný byl marně předžalobní upomínkou vyzván k vrácení finančních prostředků.

Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

Soud se zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky. Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalovaného jakožto spotřebitele.

Podle ust. § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 „neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.“

V souzené věci byla účastníky sjednána úroková sazba byla stanovena na 150 % ročně. Soud toto ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy dle citované právní úpravy a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, porušuje základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Soud proto výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení ve smlouvě ujednaných úroků, jakož i ujednané smluvní pokuty.

Podle § 2993 o.z. platí, že plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 18. 6. 2025. Ze strany žalovaného došlo k úhradě částky ve výši 3 824 Kč, nedoplatek jistiny úvěru tedy činí 18 176 Kč (22 000 Kč – 3 824 Kč = 18 176 Kč). Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o.z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání.

Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z. Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Žalovaný je v prodlení s plněním dluhu od 30. 12. 2025, neboť k úhradě dluhu byl vyzván oznámením žalobkyně ze dne 22. 12. 2025. Soud proto žalovanému výrokem I. uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 176 Kč, odpovídající rozsahu jeho bezdůvodného obohacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 176 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 18 176 Kč, naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 13 114 Kč. Úspěch žalobkyně činí 58,09 % a úspěch žalovaného 41,91 %, rozdíl v míře úspěchu je tedy 16,18 %. Při stanovení výše odměny advokátky žalobkyně soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též „Advokátní tarif“). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu.

Podle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby při plném úspěchu 700 Kč. Advokátka žalobkyně učinila v řízení tyto úkony právní služby: převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění a písemné podání ve věci samé, odměna advokátky proto dosahuje částky 2 100 Kč (tj. 700 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátem tak dosahují výše 2 904 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 252 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v poměru odpovídajícím jejímu úspěchu, tj. ve výši 672,34 Kč. Náklady řízení v celkové výši 672,34 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 o.s.ř.

Lhůtu k plnění dle výroků I., III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon, resp. exekuci.