OSHO 13 C 15/2026-40

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 13 146 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 6 146 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 30. 3. 224 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 146 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. se žalovanou uzavřela dne 28. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž každý měsíc byla povinna splácet úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy do 28. dne v měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.ofin.cz, kde si žalovaná zvolila parametry úvěru, následně se zaregistrovala a seznámila se s podmínkami smlouvy; po ověření její úvěruschopnosti smlouvu podepsala za použití pětimístného verifikačního SMS kódu, který jí byl zaslán na jí uvedené telefonní číslo. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr, k tomu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka vycházela z údajů sdělených žalovanou a dále jí žalovaná poskytla výpisy z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI) a sama žalovaná prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Úvěruschopnost byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž žalované byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku (těchto 10 % se přitom musí rovnat minimálně životnímu minimu). Žalovaná svým závazkům ze smlouvy nedostála a právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila ničeho. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 2 800 Kč (tj. ve vši 40 % měsíčně z částky 7 000 K za první měsíc čerpání úvěru), smluvní pokuty ve výši 3 346 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od 30. 3. 2024 do 20. 7. 2025) a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. byla dne 28. 11. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 30 000 Kč s tím, že finanční částka bude poskytnuta žalované na její bankovní účet číslo č. účtu. Žalovaná se pak zavázala splácet vždy k 28. dni v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně soudu doložila. Žalobkyně dále doložila i FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU.

4. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v pronajatém domě/bytě ve čtyřčlenné domácnosti, z toho 2 členové jsou s příjmem a 2 členové jsou vyživované děti. Dále žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené s měsíčním příjmem 10 438 Kč a její měsíční výdaje činí 4 860 Kč.

5. Z výpisů z běžného účtu žalované za období 8/2023, 9/20233 a 10/2023 soud zjistil, že žalované na účet v září a říjnu došla mzda od společnosti právnická osoba. (v průměrné výši 19 506,50 Kč) a v srpnu žalované došla částka 23 213 Kč od společnosti právnická osoba. a v září jí od téže společnosti došla částka 6 567 Kč. Dále žalované na účet byla poukázána v srpnu od ČSSZ otcovská ve výši 7 812 Kč a v říjnu doplatek otcovské ve výši 28 Kč. A od úřadu práce chodil žalované na účet rodičovský příspěvek ve výši 8 108 Kč měsíčně (v srpnu a září) a příspěvek na bydlení ve výši 2 330 Kč měsíčně a v září přídavky na děti ve výši 5 320 Kč; v říjnu došla částka 10 768 Kč jako přídavky na děti dohromady s rodičovským příspěvkem. V srpnu potom bylo na účet žalované vyplaceno i ošetřovné ve výši 860 Kč + doplatek ošetřovného ve výši 4 Kč došel v říjnu. Z výpisů bylo zjištěno dále velké množství nepravidelných plateb (především plateb kartou u obchodníků), avšak žádné pravidelné výdajové platby žalované (jako např. trvalé příkazy či jiné pravidelně se opakující platby – např. nájemné, platby energií apod.) zjištěny nebyly. Naopak bylo zjištěno, že některé platby (výdajové i příjmové) se týkaly sázení či hraní (CHANCE a.s., VICTORIA – TIP, a.s., MP on-line s.r.o., BONVERCASINO, sazka.cz, BETANO CZ, tipsport.cz, BONVER WIN, a.s., synottip.cz, betor.cz, www.69games.cz, www.vsadahrej.cz, iforbet.cz, luckybet.cz, FORBET ONLINE CZ s.r.o., grandwin.cz). Konečně bylo zjištěno, že žalovaná z účtu uhradila dne 20. 9. 2023 částku 13 946,84 Kč a dne 24. 10. 2023 částku 43,51 Kč na exekuci sp. zn. spisová značka. Žalovaná měla sjednaný kontokorent, který v září a říjnu čerpala (konečný zůstatek na účtu činil k 30. 9. 2023 mínus 991,48 Kč a k 31. 10. 2023 činil mínus 163,99 Kč). V srpnu z účtu celkem odešlo 31 444,09 Kč, v září odešlo celkem 53 911,67 Kč a v říjnu celkem 59 853,11 Kč.

6. Dle doloženého potvrzení o platbě byla na účet žalované číslo č. účtu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně zaslána dne 28. 11. 2023 částka 7 000 Kč.

7. Dopisem ze dne 29. 3. 2024 bylo žalované oznámeno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky.

8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost právnická osoba. a na základě další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6.2025 byla poté tato pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 7. 2025, v němž byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky.

9. Žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025, k níž žalobkyně doložila potvrzení o odeslání ze dne 23. 7. 2025.

10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně (i její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

13. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

18. Pokud jde o povinnost předchůdkyně žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že prostřednictvím výpisu z účtu žalované předchůdkyně žalobkyně prověřila, že žalovaná má každý měsíc nějaký příjem (mzda, dávky od úřadu práce, dávky od ČSSZ). Co se však týče výdajové stránky, zde se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalované, které dále nijak neověřovala, přičemž přinejmenším výdaje žalované na bydlení byly objektivně zjistitelné (z nájemní smlouvy, z dokladů o platbách za energie apod.). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Z doloženého výpisu z účtu nejsou identifikovatelné žádné platby žalované na výdaje spojené s bydlením (např. platby nájemného, platby energií apod.), jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, které obvykle na rozdíl od výdajů na stravování, ošacení, drogerii apod. nelze ihned snížit s ohledem na aktuální finanční situaci, a tudíž by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě. Navíc v situaci, kdy z výpisů z účtu byly zjištěny podstatně vyšší výdaje žalované než žalovanou v žádosti o úvěr uvedené výdaje ve výši pouhých 4 860 Kč, měla právní předchůdkyně žalobkyně tím spíše její úvěruschopnost důkladně prověřit. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), k čemuž však žalobkyně nedoložila žádné výstupy. Navíc z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla exekuci. A rovněž z těchto výpisů zjištěná skutečnost, že žalovaná hraje či sází, měla být právní předchůdkyní žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zohledněna. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle názoru soudu při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že před uzavřením předmětné smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované.

19. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

20. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu (částku, kterou čerpala), a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

21. Z listin doložených žalobkyní vyplynulo, že žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč (částka, kterou žalovaná načerpala) a žalobkyně uvedla, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho neuhradila, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalované je vedeno celkem osm exekucí a dále byla proti žalované podána žaloba na zaplacení částky 13 104 Kč s příslušenstvím (kdy se jedná o jiný neuhrazený úvěr s jistinou 7 000 Kč). Jiné informace o majetkové situaci žalované nejsou soudu známy. S ohledem na existenci dalších závazků žalované, které jsou již ve většině případů exekučně vymáhány se při zohlednění výše dlužné částky v dané věci soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta dvou měsíců od právní moci rozsudku.

22. Ve zbývající části (tedy ohledně úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 16 385,50 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 25. 6. 2026), přičemž jí bylo soudem přiznáno 7 000 Kč. Právo na náhradu nákladů řízení by tak měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.