OSJI 103 C 10/2026-101

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 123 240,88 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 256 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, a v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 52,85 % ročně z částky 93 543,56 Kč od 24. 2. 2026 do 19. 3. 2026.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 065 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 91 416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 481 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, částky 8 503,88 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 93 543,56 Kč od 24. 2. 2026 do 19. 3. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 93 543,56 Kč od 20. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 2. 2026 dosáhne částky 371 635,20 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 367,2 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 123 240,88 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela dne 6. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím komunikace na dálku. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované vyplacena částka 100 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit společně s poskytnutou částkou úrok ve výši 72,85 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 353 Kč. Součástí smlouvy bylo také pojištění s měsíční výší pojistného 901 Kč. Žalobkyně žalované oznámila schválení úvěru a současně ji zaslala splátkový kalendář. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že schopnost žalované úvěr splácet prověřovala na základě informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů. Žalobkyně prověřila žalovanou v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Na základě provedeného scoringu žalované, tj. matematickém modelu založeném na bodovém hodnocení, dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se do prodlení se splácením úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila celkem částku 88 935 Kč, a to formou 13 plateb, které žalobkyně v podané žalobě jednotlivě popsala. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 800 Kč (4 x 200 Kč za prodlení s celkem čtyřmi splátkami). V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, v důsledku čehož se dosud nesplacené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 110 436,61 Kč. Podle smlouvy pak má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tak požadovala po žalované zaplacení částky 114 737 Kč (kterou tvoří nová dlužná jistina ve výši 110 436,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a úhrada za pojištění schopnosti klienta splácet ve výši 2 703 Kč), a to s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 737 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, pohledávku ve výši 8 503,88 Kč (smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za období od 24. 2. 2026 do 11. 5. 2026), úrok za poskytnutí úvěru ve výši 72,85 % ročně z částky 93 543,56 Kč od 24. 2. 2026 do 19. 3. 2026 ve výši 4 354,32 Kč a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 93 543,56 Kč od 20. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 2. 2026 dosáhne částky 371 635,20 Kč.

2. Podáním ze dne 25. 6. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 12 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 256 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, a v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 52,85 % ročně z částky 93 543,56 Kč od 24. 2. 2026 do 19. 3. 2026. S ohledem na toto podání soud ve výroku I. tohoto rozsudku řízení částečně zastavil, a to podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně znovu uvedla, že prověřovala žalovanou v registru SOLUS a NRKI, a dále z informací uvedených žalovanou. Žalobkyně počítala s příjmem žalované ve výši 34 000 Kč a výdaji ve výši 10 560 Kč, přičemž po odečtení výdajů mělo žalované zbývat 22 440 Kč měsíčně. Žalobkyně zdůraznila, že při hodnocení výdajů měla postačovat částka životního minima ve výši 4 860 Kč. Dále žalobkyně odkázala na prohlášení žalované, která prohlásila, že uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Povinnost věřitele prověřovat úvěruschopnosti žalované nelze podle žalobkyně vykládat extenzivně, a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Žalovaná uvedla, že vynakládá měsíčně částku 5 700 Kč na bydlení, nevyživuje žádnou další osobu, nemá souběžnou úvěrovou smlouvu uzavřenou s žalobkyní. Žalobkyně proto vycházela z údajů uvedených žalovanou a neměla důvod o nich pochybovat. Odkázala dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019 a stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, z nichž dovozovala, že její postup ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované byl dostačující.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že skutečně s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jí byla zaslána celková částka 100 001 Kč. Nesouhlasila však s výší požadované částky a uvedla, že žalobkyně se dostatečně její úvěruschopností nezabývala. Současně s tím namítla, že požadované úroky a další poplatky jsou nepřiměřeně vysoké. S žalobkyní se snažila věc vyřešit smírnou cestou, avšak k uzavření dohody nedošlo. Na uzavřenou smlouvu uhradila celkem 88 935 Kč, přičemž pro případ vyhovění žalobě navrhla uložení povinnosti plnit ve splátkách. Žalovaná se k jednání dne 13. 7. 2026 nedostavila, i když v podáních ze dne 6. 7. 2026 a ze dne 8. 7. 2026 žádala o odročení jednání z pracovních důvodů, tvrzený důvod nemožnosti účastnit se jednání ničím nedoložila. Za této situace soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a o věci rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako „základní informace o klientovi“ soud zjistil, že dne 6. 11. 2024 žalovaná uvedla žalobkyni své údaje ke smlouvě č. hodnota; žalovaná uvedla telefonní číslo, e-mail, číslo účtu (č. č. účtu). Žalobkyně doložila také kopii občanského průkazu žalované.

6. Z listiny označené jako „důkaz o odeslání 1 Kč“ soud zjistil, že dne 6. 11. 2024 odeslala žalobkyně na účet žalované č. č. účtu částku 1 Kč. Informaci o odeslání této částky odeslala žalobkyně dne 6. 11. 2024 SMS zprávou žalované, jak vyplynulo z listiny označené jako „zaslaná SMS (informace o vyplacení)“, na což žalovaná reagovala odesláním SMS zprávy žalobkyni s textem „souhlasím Jméno žalované Anonymizováno“ ještě dne 6. 11. 2024.

7. Z listiny označené jako „podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti v této věci. Žalobkyně v tomto dokumentu pouze obecným způsobem popisuje, jakým způsobem probíhá podpis smlouvy na dálku.

8. Z listiny označené jako „dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že žalobkyně jednala s žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru, žalovaná na tuto listinu dne 6. 11. 2024 připojila přidělený jedinečný kód č. hodnota, přičemž tato listina byla ze strany žalobkyně podepsána dne 7. 11. 2024. Žalovaná touto listinou žádala o uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku.

9. Z listiny označené jako „příloha č. hodnota k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet“ soud zjistil, že žalovaná projevila zájem o uzavření pojištění schopnosti splácet, a to za pojistné ve výši 901 Kč měsíčně.

10. Z přihlášky do pojištění ze dne 6. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná projevila zájem o sjednání pojištění k úvěru č. hodnota. Informace o pojištění jsou uvedeny v listině označené jako „pojištění schopnosti splácet úvěry“ a v listině označené jako „informace o pojištění“.

11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je držitelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

12. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že u žalované nebyly ke dni 5. 11. 2024 evidovány v tomto registru žádné dlužné částky po splatnosti.

13. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 5. 11. 2024 soud zjistil, že u žalované byl k uvedenému dni evidován počet 9 finančních institucí s žádostí.

14. Z potvrzení právnická osoba. soud zjistil, že z účtu č. č. účtu byla dne 7. 11. 2024 odeslána na účet č. č. účtu částka 100 000 Kč s variabilním symbolem var. symbol.

15. Z listiny označené jako „prohlášení klienta“ soud zjistil, že žalovaná dne 6. 11. 2024 žalobkyni potvrdila uvedením jedinečného kódu č. hodnota, že se seznámila s poskytnutými informacemi ohledně poskytovaného úvěru.

16. Z potvrzení právnická osoba. ze dne 6. 11. 2024 soud zjistil, že na účet žalované č. č. účtu byla od Sociálního centra (zřejmě právnická osoba) dne 14. 8. 2024 připsána částka 44 165 Kč, dne 15. 7. 2024 částka 28 193 Kč, dne 14. 10. 2024 částka 28 329 Kč, dne 12. 9. 2024 částka 29 849 Kč.

17. Z listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmem žalované ve výši 34 000 Kč a výdaji ve výši 4 860 Kč jako částky životního minima, částky 5 700 Kč jako nákladů na bydlení a rezervou ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále počítala s tím, že žalovaná je vdaná, má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou a má střední vzdělání s maturitou. Žalobkyně tak počítala s celkovými příjmy žalované ve výši 34 000 Kč a celkovými výdaji ve výši 10 560 Kč. Žalované měla podle výpočtů žalobkyně měsíčně zůstávat částka 22 440 Kč. Tuto listinu žalovaná označila jedinečným kódem č. hodnota.

18. Z listiny označené jako „předsmluvní formulář“ soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o podmínkách úvěru. Žalobkyně měla žalované poskytnout celkem částku 100 000 Kč, přičemž žalovaná měla úvěr splácet formou 48 měsíčních splátek po 7 353 Kč. Celkem měla žalovaná uhradit částku 309 696 Kč.

19. Z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ č. hodnota ze dne 7. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit měsíčními splátkami po 7 353 Kč

20. Z oznámení o schválení úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně dne 8. 11. 2024 informovala žalovanou o schválení poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. Přílohou tohoto oznámení je splátkový kalendář, z něhož vyplývá, že žalovaná měla úvěr splácet 48 měsíčními splátkami ve výši 7 353 Kč. Celkem měla žalovaná uhradit částku 309 696 Kč. Tuto listinu opatřila žalovaná jedinečným kódem č. hodnota.

21. Z listiny označené jako „karta klienta“ soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem 88 935 Kč.

22. Dopisy ze dne 19. 8. 2025, 19. 1. 2026 a ze dne 19. 2. 2026 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek.

23. Z oznámení ze dne 22. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

24. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána podle doloženého poštovního podacího archu dne 20. 4. 2026.

25. Z doloženého printscreenu mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná celkem uhradila na smlouvu o úvěru č. hodnota částku 88 935 Kč (žalovaná doložila také printscreen mobilního bankovnictví ke smlouvě č. hodnota, tato smlouva však nebyla předmětem řízení v této věci, proto z ní soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti). Odeslání jednotlivých plateb (splátek) na smlouvu o úvěru č. hodnota vyplývá z jednotlivých printscreenů mobilního bankovnictví žalované. Žalovaná uhradila žalobkyni s uvedením variabilního symbolu č. var. symbol dne 13. 12. 2024, 15. 1. 2025, 14. 2. 2025, 19. 3. 2025, 23. 4. 2025, 19. 5. 2025, 16. 6. 2025, 17. 9. 2025, 20. 10. 2025 a 15. 12. 2025 částku 7 353 Kč, dne 21. 8. 2025 částku 14 706 Kč, a dne 3. 9. 2025 částku 699 Kč. Celkem žalovaná uhradila částku 88 935 Kč.

26. Z návrhu smírného řešení sporných otázek ze dne 18. 3. 2026 soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti; jde pouze o návrh dohody, tato listina není účastníky podepsána.

27. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně jednala s žalovanou o poskytnutí úvěru, přičemž dne 7. 11. 2024 se s žalovanou dohodla na tom, že jí poskytne částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 7 353 Kč. Dne 6. 11. 2024 odeslala žalobkyně na účet žalované č. č. účtu částku 1 Kč a dne 7. 11. 2024 částku 100 000 Kč. Žalovaná nehradila ujednané splátky řádně a včas, proto ji žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek. Celkem žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku 88 935 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024, tj. i ke dni sjednání úvěru dne 7. 11. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, zabýval se soud otázkou, zda žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou skutečně jednala, což ostatně žalovaná ani nerozporovala.

32. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

33. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Pokud jde o příjmy a výdaje, žalobkyně sice měla k dispozici doklady o příjmech žalované v měsících červenec až říjen 2024, tj. v období 4 měsíců před poskytnutím úvěru, ohledně výdajové stránky žalované však neměla žalobkyně k dispozici fakticky žádný doklad. Žalobkyně sice v listině označené jako „hodnocení klienta“ uvedla, že počítá s výdaji ve výši 4 860 kč jako částky životního minima a výdaji na bydlení ve výši 5 700 Kč, faktické výdaje na bydlení žalované však ničím nedoložila. Pokud jde tedy o výdajovou stránku žalované, žalobkyně nemohla mít reálnou představu o tom, kolik měsíčně žalovaná skutečně vynakládá např. na stravu, ošacení apod., neboť v této části počítala pouze s částkou životního minima. Z uvedené listiny (hodnocení klienta) pak vyplynulo, že žalobkyně počítala s tím, že žalované zbývá měsíčně částka 22 440 Kč, přesto žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. I když zákon o spotřebitelském úvěru nestanovuje konkrétní postup, jak má být úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzována, na zákon o spotřebitelském úvěru navazující judikatura vyžaduje faktické (materiální) prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet, a to zohledněním zjištěných a doložených příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení o dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila ani na základě výzvy podle § 118a odst. 3 o. s. ř. učiněné při jednání dne 13. 7. 2026. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posuzování úvěruschopnosti žalované se soud dále již nezabýval námitkami žalované, která uváděla, že požadované úroky a další poplatky jsou nepřiměřeně vysoké; tyto námitky se staly s ohledem na učiněné závěry bezpředmětnými.

34. Pokud žalobkyně odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nepovažuje soud tento odkaz za přiléhavý. Žalobkyně z tohoto nálezu citovala pasáž, ze které dovozovala, že žalovaná nebude mít s ohledem na své příjmy a výdaje zjevný problém svůj úvěr splatit, resp. že bude reálné, že dluh splatí. Žalobkyně však neměla reálné výdaje žalované ničím podloženy. V této části počítala s částkou životního minima, proto nemohla dospět k závěru, který citovala z uvedeného nálezu Ústavního soudu, když reálné výdaje žalované neznala. Neobstojí ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019. Tento rozsudek se týká trestného činu podvodu a úvěrového podvodu, tj. jde o posouzení naplnění skutkové podstaty uvedených trestných činů, nikoli primárně toho, jaké podmínky jsou na úvěrující společnosti kladeny z hlediska soukromoprávního. Konečně, pokud jde o odkaz žalobkyně na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, žalobkyně opět citovala pasáž, podle níž ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv. Tento závěr lze však vztáhnout na postup žalobkyně, která byla povinna důkladně zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. pečlivě (s odbornou péčí) zjišťovat a hodnotit příjmy i výdaje žalované. Pokud se ve vztahu k výdajům žalované žalobkyně spolehla pouze na statistický údaj a počítala pouze s částkou životního minima, nelze její postup považovat za dostatečný.

35. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční částku ve výši 100 001 Kč, a to v platbě ze dne 6. 11. a 7. 11. 2024, jakož i to, že žalovaná dosud na úvěr uhradila celkem částku 88 935 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že poskytnutá jistina představuje bezdůvodné obohacení žalované, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalované poskytla a co žalovaná žalobkyni dosud neuhradila. Rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou činí 11 066 Kč, což je částka, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit.

36. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

37. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci sice žalovaná uváděla, že žádá o možnost splácení, ke svým majetkovým poměrům však neuvedla nic bližšího. Jednání dne 13. 7. 2026 se neúčastnila a tvrzený důvod nemožnosti účastnit se jednání nijak nedoložila. Proto také nemohla být vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně svých majetkových poměrů. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalované. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, a to i se zohledněním výše dosud nesplacené jistiny, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok II.).

38. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku III. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovanou dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (výrok IV.). Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala (po částečném zpětvzetí žaloby) zaplacení celkové částky 120 154,25 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 11 066 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 9,2 %. Oproti tomu procesní úspěch žalované představuje zamítnutá část žaloby, což činí 90,8 %. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná, přičemž její čistý úspěch činí 81,6 %. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši svých hotových výdajů, proto jí náleží podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada hotových výdajů za 1 úkon ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. aplikovaného per analogiam (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), a to za písemné vyjádření ze dne 2. 6. 2026. Za další reakce žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší, neboť žalovaná v nich neuvedla žádnou argumentaci vztahující se k věci samé. Celkové náklady žalované tak činí 450 Kč, z nichž je žalobkyně povinna zaplatit 81,6 %, tj. částku 367,2 Kč, a to do tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.