OSJI 3 C 122/2026-47

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 13 083,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 277 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 806,3 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 844,58 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 371 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 083,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 844,58 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s limitem až do výše 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s úrokem ve výši 19,48 % ročně v minimálních měsíčních splátkách po 1 315 Kč, včetně sjednaného pojistného. Žalovaný úvěr řádně nehradil, předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila ke dni 2. 5. 2024. Smlouvou ze dne 28. 5. 2025 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, žalovaný však ničeho nezaplatil. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 9 844,58 Kč, poplatek ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, a úroky z úvěru ve výši 738,72 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 844,58 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 6. 5. 2026 žalobkyně uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr s disponibilním limitem původně do 20 000 Kč, přičemž první čerpání ve výši 13 221 Kč bylo sjednáno za účelem úhrady kupní ceny zboží – domácí potřeby u obchodníka právnická osoba. Další prostředky mohl žalovaný čerpat bez určení účelu, k dalšímu čerpání ze strany žalovaného však nedošlo. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 11 měsíčních splátkách po 1 315 Kč, přičemž uhradil pouze první 3 splátky, tj. celkem částku 3 945 Kč, a to dne 14. 8. 2023, 18. 9. 2023 a 16. 10. 2023. Žalobkyně následně od smlouvy odstoupila a požadovala splacení celého úvěru. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaného prověřovala analýzou příslušných klientských dat, a to vyhledáním v registru SOLUS, získáním informací přímo od žalovaného, který uvedl, že má měsíční příjem ve výši 24 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 0 Kč. Jelikož byl žalovaný povinen hradit také další splátky ve výši 8 000 Kč, počítala žalobkyně s tím, že žalovanému zbývá měsíčně částka 16 000 Kč, což bylo pro hrazení splátky 1 315 Kč dostatečné. V dalším podání ze dne 18. 6. 2026 žalobkyně doplnila, že smlouva byla sjednána elektronicky při on-line nákupu zboží, kde žalovaný vybral možnost platební metody prostřednictvím úvěru. Na základě žádosti žalovaného byl vygenerován návrh smlouvy, který byl žalovanému předložen ke schválení. Žalovaný s návrhem souhlasil a na smlouvu připojil zaslaný SMS kód.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání dne 1. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 12. 7. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba.) se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do disponibilního limitu 20 000 Kč. První čerpání úvěru bylo sjednáno za účelem úhrady kupní ceny zboží – domácí potřeby ve výši 13 221 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 11 měsíčních splátkách po 1 315 Kč s úrokovou sazbou 19,48 %. Kupní cena byla podle smlouvy uhrazena obchodníkovi právnická osoba., IČO: IČO. Žalovaný smlouvu vlastnoručně nepodepsal, v podpisové části je u jména žalovaného uvedeno rodné číslo, datum a čas podpisu a „SMS“. Součástí smlouvy jsou informace o zpracování osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který rekapituluje podmínky poskytnutého úvěru, informace o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně a sazebník poplatků pro smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno.

5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě občanského průkazu (k tomu doložila kopii jeho občanského průkazu), lustrovala žalovaného v registru SOLUS a při posuzování úvěruschopnosti počítala s příjmem uvedeným žalovaným ve výši 24 000 Kč měsíčně. V rámci výdajů počítala s částkou 0 Kč na bydlení a 8 000 Kč na splátky jiných úvěrů. V kategorii „ověření údajů“ není zaškrtnuto žádné políčko. V další části listiny je jako „rozdíl příjmů a výdajů“ uvedena částka 16 000 Kč a jako „úvěrová splátka“ částka 1 314,98 Kč měsíčně.

6. Z údajů o subjektech DPH soud zjistil, že společnost právnická osoba. není vedena jako nespolehlivý plátce daně z přidané hodnoty.

7. Z oznámení o odchozí platbě zpracovaného právnická osoba. soud zjistil, že banka odeslala z účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu dne 12. 7. 2023 částku 13 221 Kč s variabilním symbolem var. symbol a specifickým symbolem spec. symbol.

8. Z přehledu plateb na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil tři splátky v celkové výši 3 944 Kč (jednalo se o tři platby ve výši 1 315 Kč, 1 314 Kč a 1 315 Kč).

9. Z dopisu ze dne 2. 4. 2024 adresovaného žalovanému soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o odstoupení od smlouvy č. hodnota z důvodu nesplácení na straně žalovaného. Tento dopis byl žalovanému odeslán podle připojeného poštovního podacího archu dne 4. 4. 2024.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a připojené přílohy, ve které je uvedena smlouva č. hodnota, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky.

12. Z upomínky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 14 848,16 Kč do 3. 7. 2025.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Tato výzva byla žalovanému odeslána podle připojených informací o sledování zásilek dne 15. 10. 2025.

14. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný se dne 12. 7. 2023 dohodl s předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí úvěru do disponibilního limitu 20 000 Kč, přičemž první čerpání bylo sjednáno ve výši 13 221 Kč za účelem úhrady kupní ceny zboží u společnosti právnická osoba. Kupní cena zboží byla této společnosti uhrazena ještě dne 12. 7. 2023. Žalovaný se zavázal uhradit 11 měsíčních splátek ve výši 1 315 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu, přičemž žalobkyně měla totožnost žalovaného ověřenou na základě předloženého občanského průkazu. Předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z veřejně dostupných informací a z informací poskytnutých žalovaným. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 3 944 Kč. Dopisem ze dne 2. 4. 2024 informovala předchůdkyně žalobkyně žalovaného o odstoupení od smlouvy. Smlouvou ze dne 28. 5. 2025 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a dopisem ze dne 23. 6. 2025 o této skutečnosti informovala žalovaného. Výzvou ze dne 10. 10. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tj. i ke dni sjednání smlouvy dne 12. 7. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, zabýval se soud otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti náležitě posuzovat úvěruschopnost žalovaného neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25). Žalobkyně přitom prokázala, že uvedeného dne jednala právě s žalovaným, a to předloženou kopií občanského průkazu žalovaného.

19. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného o tom, že má příjem ve výši 24 000 Kč. Tuto skutečnost však žalobkyně žádným způsobem nedoložila (ostatně ani netvrdila, že by příjem žalovaného nějakým způsobem ověřovala). Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, předchůdkyně žalobkyně počítala pouze s tím, že žalovaný vynakládá měsíčně částku 8 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Od tvrzeného příjmu žalovaného ve výši 24 000 Kč tak odečetla částku 8 000 Kč a dospěla k závěru, že žalovanému měsíčně zbývá částka 16 000 Kč, která mu na úhradu měsíční splátky ve výši 1 315 Kč postačuje. Žalobkyně (resp. její předchůdkyně) nezohledňovala žádné jiné měsíční výdaje – na bydlení, stravu, ošacení, hygienu apod. Počítala pouze s částkou na splátky jiných úvěrů. Za této situace musel soud uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně neprověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet dostatečně (a to zejména jeho výdajovou stránku), v důsledku čehož nesplnila svou zákonnou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Jednání dne 1. 7. 2026 se žalobkyně nezúčastnila, proto již nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o následcích neunesení důkazního břemene.

21. Žalobkyně přesto prokázala, že dne 12. 7. 2023 její právní předchůdkyně jednala s žalovaným a poskytla mu částku 13 221 Kč tím, že za žalovaného uhradila kupní cenu zboží v uvedené výši společnosti právnická osoba. Stejně tak prokázala, že předchůdkyně na ni pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou ze dne 28. 5. 2025, přičemž žalovaný dosud na poskytnutou částku uhradil celkem 3 944 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť předchůdkyně žalobkyně mu plnila (resp. za něj třetí osobě) bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 9 277 Kč z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

22. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

23. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní a jednání dne 1. 7. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce 30 dnů, neboť má za to, že jde o lhůtu dostatečnou pro případné obstarání finančních prostředků a současně jde o lhůtu přiměřenou z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně (výrok I.).

24. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. požadované úroky z prodlení, neboť jak již bylo uvedeno výše, splatnost poskytnuté jistiny je určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 16 226,14 Kč, přičemž přisouzena jí byla částka ve výši 9 277 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 57,1 %. Oproti tomu procesní úspěch žalovaného představuje zamítnutá část žaloby, což činí 42,9 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 14,2 %.

26. Náklady žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 13 083,30 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyni nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, a to opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 11 C 22/2026, 11 C 26/2026, 4 C 26/2026), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Rovněž nebylo možné přiznat odměnu za doplnění žaloby, kterým žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení, jež měla být obsažena již v podané žalobě (tuto skutečnost nelze klást k tíži žalovaného). Celkové náklady žalobkyně tak činí 2 615 Kč, z nichž žalobkyni náleží náhrada v rozsahu 14,2 %, tj. částka 371 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.