OSKD 207 C 95/2026-37

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 25 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč jdoucím od 27. 4. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 25 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 4. 2025 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz dne 27. 3. 2025 smlouvu o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), dle níž byla žalované poskytnuta částka celkem 15 000 Kč ve třech platbách po 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 4 875 Kč do 26. 4. 2025. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila v plné výši, je povinna podle článku 2.3 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 925 Kč a náklady upomínání 1 500 Kč.

2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci souhlasili ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) s rozhodnutím věci bez jednání, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.

3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ze dne 27. 3. 2025 na částku 5 000 Kč, ve dvou následujících dnech navýšenou dvěma dodatky o dalších 2x 5 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši celkem 4 875 Kč, a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 3819% (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky v rozsahu 7 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovanou souhlasila s těmito podmínkami.

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 27. 3. 2025, 28. 3. 2025 a 31. 3. 2025 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 27. 3. 2025, 28. 3. 2025 a 31. 3. 2025 částku celkem 15 000 Kč na č. účtu č. účtu, dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 15 000 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 875 Kč a úroku ve výši 0 % ročně do 30 dnů od poskytnutí úvěru, s možností prodloužení splatnosti. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě uvedeno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s uplatněním) v řádu set Kč za každý.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o zápůjčce mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení ani poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 15 000 Kč, žalovaná ovšem podle žalobních tvrzení nezaplatila nic, dluží tudíž celou částku jistiny 15 000 Kč. Tato částka vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. Co do zbytku, tj. částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby, byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.

7. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl, že méně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení nemá, úspěšnější žalobkyni náklady vznikly ve výši zaplaceného soudního poplatku 1 290 Kč a nákladů právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 174/1996 Sb., ale při úspěchu kolem 55 %, tj. neúspěchu 45 % by bylo možno přiznat jen 10 % nákladů řízení k náhradě. S ohledem na cíleně vyžadované pokuty, poplatky, tvrzené vymáhací náklady, tj. celkově umělé navyšování pohledávky, soud uzavřel, že takové jednání nepožívá právní ochrany a je důvodem pro nezohlednění ani oněch 10 % nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.