OSKD 209 C 73/2026-44

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 24 688 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 300 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 20 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 460,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 781,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 831,94 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 802,30 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba. a žalovanou byla dne 19. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzala osobně, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli jednak úrok v pevné výši 761 Kč, a dále paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 19. 2. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 6. 2. 2024 ve výši 2 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyní žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části sestávající se z jistiny úvěru 9 802,30 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 329,64 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 200 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 186,97 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 669,09 Kč. Následně již nebylo ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutí úvěr nebyl řádně a v plné výši uhrazen ve lhůtě podle smlouvy, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 9 802,30 Kč od 20. 2. 2024 dále úrokem s úrokovou sazbou 8 %. Právní předchůdkyni žalobkyni vzniklo také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení a právo na smluvní pokutu. Žalobkyně ještě v žalobě uvedla, že mezi ní a původním věřitelem byla dne 10. 12. 2025 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek s účinností k témuž dni, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované zaplaceno ničeho. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 9 802,30 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 329,64 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 200 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 186,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 669,09 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku vyčísleného od 20. 2. 2024 do 24. 11. 2025 ve výši 1 781,38 Kč, úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 3 460,42 Kč a dále pak požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny úvěru od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z částky 10 131,94 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, zaslala jí i předžalobní upomínku, žalovaná ale nereagovala.

2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila Smlouvu o úvěru ze dne 19. 12. 2022, předpis splátek, transakční historii, smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu včetně dokladu o jejím odeslání a výpis žalobkyně z obchodního rejstříku.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaná se nedostavila, k žalobě se nevyjádřila, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud neshledal podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, který žalobkyně navrhla a věc projednal v nepřítomnosti žalované, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně. Žalobkyni soud poučil o povinnosti tvrzení a důkazní, vyzval ji k doplnění, pokud jde o otázku řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně zčásti žalobní tvrzení v tomto směru doplnila, uvedla, že žalovaná byla svobodná, žila spolu s jedním dítětem u rodičů, čímž jí výrazně odpadly anebo se snížily náklady na bydlení, byla zaměstnána s příjmem kolem 20 000 Kč měsíčně. Původní věřitel vycházel z toho, že minimálně 10 000 Kč má žalovaná jako disponibilní a je schopna bez problémů splátky úvěru splácet. Dodala, že jde o údaje, které sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Pokud jde o prokázání tvrzení, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že stejně jako v obdobných případech právní předchůdkyně žalobkyně pravděpodobně ověřovala údaje o majetkové situaci žalované výplatními páskami, popřípadě pracovní smlouvou nebo výpisy z účtů a tyto listiny by žalobkyně mohla, pokud by soud žalobkyni poskytl nějakou lhůtu, v této lhůtě do spisu dodat. Jinými listinami stran majetkových a finančních poměrů žalované ale žalobkyně nedisponuje.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené a podepsané dne 19. 12. 2022 v Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr a původní věřitel se zavázal tento úvěr ve výši 15 000 Kč žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, a tedy původnímu věřiteli uhradit spolu s jistinou úvěru celkem 27 888 Kč. Tuto částku se zavázala splácet formou 14měsíčních splátek po 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná také potvrdila převzetí peněz v hotovosti.

5. Z přehledu splátek (transakční historie) soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částky 2 000 Kč, 500 Kč, 1 100 Kč, 1 000 Kč, 600 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 2 000 Kč a 2 500 Kč. Celkem tedy 10 700 Kč.

6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila původnímu věřiteli, případně žalobkyni, na kterou přešlo právo pohledávky za žalovanou platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, víc, než 10 700 Kč. Bylo naopak prokázáno, že původní věřitel společnost právnická osoba. i žalobkyně žalované oznámily, že došlo k postoupení pohledávky a že majitelem pohledávky se stala žalobkyně. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní výzvu, ve které žalovanou vyzval k úhradě celkem ve výši 30 594,41 Kč.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).

11. V daném případě z do spisu založených a v řízení provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně, tedy původní věřitel se úvěruschopností žalované sice zabývala, ale jen velmi povrchně. Žalobkyně v průběhu řízení dotvrdila, že žalovaná v době uzavírání smlouvy bydlela u rodičů, měla jedno dítě a byla zaměstnána s příjmem cca 20 000 Kč. Žádný důkaz o tom ale žalobkyně nepředložila s tím, že by možná dohledala pracovní smlouvu žalované, či výplatní pásky, neboť v obdobných případech tyto bývají předkládány. Žádnými dalšími informacemi ani listinami ale nedisponuje. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce uvedla, že s ohledem na výši úvěru a takto zjištěné majetkové poměry žalované měl původní věřitel za to, že žalovaná může v dohodnutých splátkách bez problémů úvěr řádně splácet.

12. Soud však výše popsaná zjištění vyhodnotil jinak. Je třeba si uvědomit, že žalovaná se smlouvou nezavázala k úhradě pouze částky 15 000 Kč, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně převzala. Zavázala se uhradit (a to v případě řádného splácení!!) k tomu ještě úrok 761 Kč, ale zejména ještě tzv. celkové náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč. Žalovaná tedy měla splácet nikoli 15 000 Kč plus úrok 761 Kč, ale celkem částku 27 888 Kč. Pro sjednání takového závazku původní věřitel dle soudu dostatek podkladů o poměrech žalované neměl a soud tak nemohl než dojít k závěru, že původní věřitel dostatečně a s péčí řádného hospodáře schopnost žalované splácet úvěr nezkoumal, respektive informace v tomto směru získané nevyhodnotil správně (viz například nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

13. Vzhledem k výše uvedenému soud nadále smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou, a z tohoto titulu nemohl žalobkyni, na kterou přešlo řádně právo pohledávky za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 11. 2025, přiznat žádné plnění.

14. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč a splatila pouze 10 700 Kč, dospěl soud k závěru, že o zbývající částku, to je o částku 4 300 Kč se žalovaná na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatila (§ 2991 o.z.), uložil soud žalované povinnost částku 4 300 Kč žalobkyni uhradit, a to spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., když s platbou této částky se žalovaná beze sporu do prodlení dostala a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. Ve zbytku však soud žalobu zamítl, jak ve výroku II. uvedeno. Soud na tomto místě ještě uvádí, že i kdyby žalobkyně v řízení řádně prokázala zkoumání úvěruschopnosti žalované, je otázkou, zda by smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou obstála ve všech svých ujednáních (z hlediska výše sjednaných poplatků, úroků, smluvní pokuty). Těmito otázkami se však soud s ohledem na důvod zamítnutí celé žaloby již dále nezabýval.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že s ohledem na výsledek sporu žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve sporu úspěšnější žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení neuplatnila, a ani ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jí domáhat návrhem na výkon rozhodnutí – exekuci.