OSKD 218 C 50/2026-50

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 21 866 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 966 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucího z částky 21 866 Kč o 30. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 nabyla od společnosti právnická osoba pohledávku za žalovaným. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 21. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč, který byl následně na žádost žalovaného navýšen, takže žalovaný celkem načerpal částku 14 700 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 7. 2025. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal, avšak ve sjednané lhůtě je nevrátil a dostal se do prodlení. Podle smlouvy se rovněž zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 7 166 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek původního věřitele, kde žalovaný vyplnil své osobní údaje, seznámil se se smluvními podmínkami a elektronicky akceptoval návrh smlouvy. Původní věřitel následně dne 21. 4. 2025 vyplatil žalovanému úvěr převodem na bankovní účet č. č. účtu, přičemž platba byla označena variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, včetně předžalobní výzvy zaslané dne 22. 12. 2025 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, svůj dluh neuhradil. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 21 866 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 14 700 Kč a smluvního úroku ve výši 7 166 Kč, obojí splatné dne 29. 7. 2025, dále s požadavkem na zaplacení zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po splatnosti. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, žalobkyně alternativně tvrdila, že žalovaný získal na její úkor bezdůvodné obohacení odpovídající částce vyplacené na jeho bankovní účet, které je povinen vydat.

2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 20. 4. 2026 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, ač byla poučena o nepříznivém následku nesplnění povinnosti tvrzení a neunesení důkazního břemene. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 6. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila tak, aby byla ze strany soudu opětovně poučena o následku nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 4. 2025 a dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru ze dne 30. 5. 2025, obchodních podmínek, výpisů z účtu původního věřitele, potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota, sdělení právnická osoba., smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2025, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 21. 4. 2025 původní věřitel a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému převodem na jeho účet dne 21. 4. 2025 částku 14 000 Kč. Na základě dodatku č. hodnota k úvěrové smlouvě ze dne 30. 5. 2025 došlo k navýšení úvěru o částku 700 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců s tím, že výše minimální měsíční splátky činila 5 % jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 %ročně. Podle potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě uhradil žalovaný dne 24. 5. 2025 částku 800 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.

4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

5. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 14 700 Kč na účet žalovaného, však byla jednoznačně prokázána. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však od původního věřitele převzal částku ve výši 14 700 Kč, z níž splatil pouze 800 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 13 900 Kč, jež je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 13 900 Kč vyhověl. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalovaného a absenci tvrzení o jeho poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč, přičemž tato částka představuje 27 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 094 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 866 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).