OSKD 227 C 49/2026-72

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky, IČO: IČO advokátky, sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 71 249,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 71 249,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 71 249,25 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 1 063 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 71 249,25 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28. 6. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem ve výši 68 300 Kč. Podle této dohody žalobkyně poskytla žalované dne 28. 6. 2024 částku 8 000 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 8 000 Kč, dne 4. 9. 2024 částku 500 Kč, dne 11. 9. 2024 částku 3 500 Kč, dne 22. 9. 2024 částku 2 500 Kč, dne 26. 9. 2024 částku 5 300 Kč, dne 27. 9. 2024 částku 600 Kč, dne 30. 9. 2024 částku 5 300 Kč, dne 2. 10. 2024 částku 500 Kč a dne 3. 10. 2024 částku 858 Kč, tj. celkem 35 058 Kč. Žalovaná se zavázala tyto částky vrátit společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 %, se smluvním úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny a s poplatkem za službu Anonymizováno ve výši 1 815 Kč. Částky byly poskytnuty na bankovní účet č. č. účtu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr a toto potvrdila pomocí kliknutí. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované tak, že zjistila příjmy, výdaje a životní situaci žalované a dále provedla lustraci žalované v registrech. První splátka měla být splatná dne 28. 7. 2024 a konec úvěrového rámce měl nastat dne 20. 12. 2025. Žalovaná však smluvní podmínky porušila, když vrátila pouze dne 4. 7. 2024 částku 493,27 Kč, dne 28. 7. 2024 částku 986,54 Kč, dne 6. 8. 2024 částku 1 726,49 Kč, dne 3. 9. 2024 částku 3 869,21 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 1 562,4 Kč, dne 9. 10. 2024 částku 7 406,75 Kč, dne 8. 11. 2024 částku 10 566,32 Kč, dne 9. 12. 2024 částku 11 009,88 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 364,38 Kč, dne 8. 1. 2025 částku 364,39 Kč, dne 9. 1. 2025 částku 8 016,62 Kč, dne 30. 1. 2025 částku 2 915,23 Kč, dne 7. 2. 2025 částku 10 398,26 Kč, dne 8. 3. 2025 částku 10 205,36 Kč a dne 8. 4. 2025 částku 11 371,52 Kč, tj. celkem 81 256,62 Kč. Zbývající částka však nebyla uhrazena, čímž se žalovaná dostala se svým závazkem do prodlení, proto žalobkyně ke dni 9. 8. 2025 celý úvěr zesplatnila a žalovanou o tom informovala. Před podáním žaloby byla žalovaná dne 18. 12. 2025 marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se pro domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 32 728,59 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 381,07 Kč, smluvního úroku ve výši 37 123,47 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 1 016,12 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 125,78 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 22. 6. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud provedeným dokazováním dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne 28. 6. 2024, předpisu denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že účastnice si měly sjednat dohodu, ve které na straně věřitele vystupuje žalobkyně a na straně klienta žalovaná. Podle této dohody se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 68 300 Kč, a to na bankovní účet IBAN. V dohodě měl být dále sjednán úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu Anonymizováno ve výši 165 Kč za každé expresivní vyplacené každé tranše úvěru. RPSN měla být 1 793,67 %. Žalovaná se měla zavázat poskytnou částku vrátit společně s příslušenstvím. Výše denní splátky byla 82,23 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 20. 12. 2025. Na listinách není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalované.

6. Z autorizace ověření totožnosti a výpisu jméno FO soud zjistil, že totožnost žalované měla být ověřována prostřednictvím bankovní identity.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. soud zjistil, že v rámci domácnosti žalované jsou dva pracující členové. Pravidelné výdaje na půjčky činí 500 Kč, výdaje na bydlení činí 12 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 3 000 Kč a zbytné výdaje jsou 1 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu je 39 308 Kč a výše čistého příjmu uvedená spotřebitelem je 31 100 Kč. Rezerva pro výdaje je 500 Kč, vypočítané minimální výdaje jsou 9 255 Kč a výše disponibilního příjmu je 21 000 Kč.

8. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že prostřednictvím bankovního výpisu byl zjištěn čistý měsíční příjem žalované ve výši 39 308 Kč.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č. č. účtu pod VS: var. symbol dne 28. 6. 2024 částku 8 000 Kč, 15. 8. 2024 částku 8 000 Kč, 4. 9. 2024 částku 500 Kč, 11. 9. 2024 částku 3 500 Kč, 22. 9. 2024 částku 2 500 Kč, 26. 9. 2024 částku 5 300 Kč, 27. 9. 2024 částku 600 Kč, 30. 9. 2024 částku 5 300 Kč, dne 2. 10. 2024 částku 500 Kč a 3. 10. 2024 částku 858 Kč.

10. Z dopisu ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dluhu. Žalovaná byla zároveň informována o zesplatnění celého úvěru.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025 a potvrzení o podaní zásilky ze dne 16. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla dne 16. 12. 2025 před podáním žaloby vyzývána k zaplacení dluhu, a to do 3 dnů.

12. Ze zprávy banky ze dne 29. 5. 2026 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaná. Na tento bankovní účet byla pod variabilním symbolem var. symbol poukázána dne 28. 6. 2024 částka 8 000 Kč, dne 15. 8.2024 částka 8 000 Kč, dne 4. 9. 2024 částka 500 Kč, dne 11. 9. 2024 částka 3 500 Kč, dne 22. 9. 2024 částka 2 500 Kč, dne 26. 9. 2024 částka 5 300 Kč, dne 27. 9. 2024 částka 600 Kč, dne 30. 9. 2024 částka 5 300 Kč, dne 2. 10. 2024 částka 500 Kč a dne 3. 10.2024 částka 858 Kč.

13. Z obecných principů posuzování a filosofie společnosti soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 110 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

22. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

26. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

27. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

28. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, Anonymizováno, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. spisová značka, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně též řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z jejího měsíčního příjmu ve výši 39 308 Kč. K prokázání této skutečnosti však nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Žalobkyně dále měla vycházet z měsíčních výdajů žalované ve výši 16 500 Kč, s tím, že částka 500 Kč připadá na půjčky, částka 12 000 Kč připadá na náklady na bydlení, částka 3 000 Kč na nezbytné výdaje a částka 1 000 Kč spadá na zbytné výdaje. Žalovaná má žit ve společné domácnosti s další osobou a tyto náklady měli tedy nést společně. Žalobkyně však k prokázání skutečné výše výdajů nepředložila žádné listiny, a nemohlo tedy být ověřeno, zda jsou údaje uváděné žalovanou pravdivé a zda je tedy žalovaná dostatečně bonitní. V úvahu je třeba také vzít skutečnost, že žalovaná již hradila splátky ve výši 500 Kč. Soud má proto zato, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána.

29. Soud proto dále zkoumal, zda na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaná od žalobkyně obdržela celkem 35 058 Kč, přičemž doposud vrátila 81 256,62 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, soud tyto platby zohlednil. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Na základě výše uvedeného byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Výrokem III. soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 1 063 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě doplacen, bude vymáhán