OSKD 228 C 44/2026-26

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Pokornou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927-69, 702 00 Ostrava ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 600 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 9. 2025 do 27. 4. 2026, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 324,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala k vrácení této částky včetně smluvního úroku v kapitalizované výši 3 600 Kč do 14. 9. 2025. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 3 600 Kč, přičemž zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % p.a. žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od 15. 9. 2025 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr a vložila své osobní údaje a uhradila ověřovací poplatek. Žalobkyně potvrdila žádost o úvěr a zaslala potvrzovací SMS. Pro případ, že by soud neměl za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, požaduje, aby byla věc posouzena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, za tím účelem navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalované k doložení dojití platby na tento účet a dispozičního oprávnění.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byl řádně a včas předvolána. Bez omluvy se nedostavila ani žalobkyně. Soud proto postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti.

3. Z provedených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že dle obsahu má jít o smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, smluvním úrokem 1,2 % denně, RPSN 4 114 %, na smlouvě není podpis žalované, dle textu měl být uskutečněn elektronicky prostřednictvím webových stránek, unikátní identifikační kód byl zaslán klientovi na mobilní telefon formou SMS, smlouva je datována dnem 15. 8. 2025.

5. Výzva k úhradě před podáním žaloby s lhůtou k úhradě v trvání 3 dnů je datována dnem 15. 4. 2026, podána k odeslání byla dne 17. 4. 2026.

Výpisem ze systému thepay a dotazem na banku žalované bylo potvrzeno, že dne 15. 8. 2025 byla na účet, jehož vlastníkem a disponentem je žalovaná, připsána částka 10 000 Kč.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nebyly zjištěny jiné skutečnosti odlišné od shora uvedených.

7. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 15. 8. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o úvěru“, ani z jiných listinných důkazů, neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované či odeslání SMS, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle. Údajná verifikační platba nebyla doložena.

8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného a znalost jeho osobních údajů. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

13. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

14. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

15. Nad rámec soud dodává, že i v případě prokázání uzavření smlouvy by byl soud nucen konstatovat, že žalobkyně při uzavíraní úvěrové smlouvy řádně nesplnila svou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalované, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k návrhu připojila pouze listiny obsahující některé osobní údaje žalované, ani tyto listiny neobsahují jakékoliv informace týkající se majetkové situace žalované. Jak žaloba, tak listiny neobsahují žádné relevantní informace k posouzení splnění této povinnosti žalobkyně. Lze tedy konstatovat, že žalobkyní nebylo prokázáno, že postupovala s takovou odbornou péčí, jakou si situace vyžadovala. I v tomto směru měl soud v úmyslu na nařízeném jednání žalobkyni poučit.

16. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví celkem částku 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má právní žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč.

17. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 28. 4. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 17. 4. 2026 (doručení viz ust. § 573 o. z.) s určením data splatnosti do tří dnů. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva, kde byla uvedena lhůta k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů, byla odeslána dne 17. 4. 2026, dne 22. 4. 2026 byla dle zákonné domněnky doručena žalovanému a poté běžela třídenní lhůta k zaplacení dluhu. Posledním dnem třídenní lhůty byl den 27. 4. 2026. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 27. 4. 2026. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o úvěru (a tedy i existenci závazku hradit případné další platby s úvěrem spojené, tedy i smluvní úrok). Vzhledem k tomu, že s odlišnou splatností dluhu se pojí i jiná výše úrokové sazby zákonného úroku z prodlení, byla žaloba částečně i zamítnuta i v této části.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a to pouze částečně, dle míry úspěchu žalobkyně. V dané věci měla z větší části úspěch žalobkyně, úspěch žalobkyně činí 73,53 %, neúspěch pak 26,47 %. Náhrada nákladů proto byla přiznána ve výši 47,06 % jejich celkové výše. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za 3 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé, celkem 1 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 a. t. (300 Kč), celkem tedy 1 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Celková výše nákladů tedy činí 2 815 Kč, z toho přiznáno 47,06 %, tedy 1 324,74 Kč. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Jejich zaplacení žalovanému soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které se podává ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).