OSKD 234 C 119/2026-25

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Vítem Juráskem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Kročehlavy, 272 01 Kladno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 576 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z důvodů, že žalobkyně je provozovatelem Rehabilitační nemocnice adresa na adrese adresa, adresa, a žalovaný byl v zařízení žalobkyně hospitalizován od 23. 1. 2025 do 11. 2. 2025. Žalovaný se na základě dohody o uznání dluhu, kterou podepsal dne 12. 2. 2025, zavázal uhradit částku 15 000 Kč za poskytnutí nadstandardních služeb, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního postižení, konkrétně za nadstandardní vybavení nemocničního pokoje, za klinickou masáž a za skupinové cvičení. Při nástupu na hospitalizaci žalovaný podepsal informovaný souhlas pacienta s hospitalizací, ve kterém se v článku 6 zavázal uhradit poplatky za nadstandardní vybavení pokoje podle ceníku žalobkyně. Žalovaný však výše uvedenou částku žalobkyni neuhradil ani přes výzvu k plnění, kterou mu žalobkyně odeslala dne 23. 9. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Pravomoc českého soudu k řízení v této věci o sporu ze smluvního závazku je dána podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. 5. 2001 v Kyjevě, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s., (dále jen „Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou“), neboť žalovaný jako státní občan Ukrajiny má na území České republiky místo hlášeného pobytu. Uvedená mezinárodní smlouva má aplikační přednost před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na jeho § 2. Současně nelze postupovat ani podle přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie, konkrétně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení č. 1215/2012“), a to vzhledem k jeho čl. 73 odst. 3, neboť Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou byla uzavřena dříve, než vstoupilo podle svého čl. 76 v platnost nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jež bylo později nahrazeno právě nařízením č. 1215/2012 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Nd 444/2016).

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci se k výzvě soudu s připojenou doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v určené lhůtě nevyjádřili a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů.

5. Z písemnosti označené jako dohoda o uznání dluhu (č. l. 4) včetně její přílohy – vyúčtování poskytnutých služeb (č. l. 4 p. v. – č. l. 5) soud zjistil, že žalovaný podepsal uvedenou písemnost datovanou 12. 2. 2025, v níž výslovně prohlásil, že uznává co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 15 000 Kč vzniklý z důvodu neuhrazených služeb při poskytování zdravotní péče žalobkyní žalovanému v zařízení žalobkyně Rehabilitační nemocnice adresa na adrese adresa, adresa, a zavázal se jej žalobkyni splatit nejpozději do 26. 2. 2025. Neuhrazené služby byly specifikovány v příloze písemnosti jednak jako Pobyt RC (D1) – třílůžkový pokoj za 700 Kč denně ve dnech 23. 1. 2025 až 11. 2. 2025, dále jako klasická masáž – šíjová sestava po 200 Kč ve dnech 31. 1. 2025, 3. 2. 2025 a 6. 2. 2025, jako LTV skupinová specializovaná dne 28. 1. 2025 za 100 Kč a konečně jako bazén skupinové cvičení po 100 Kč ve dnech 7. 2. 2025, 9. 2. 2025 a 11. 2. 2025. Žalovaný byl v písemnosti označen adresou bydliště „adresa“.

6. Dále soud z informovaného souhlasu pacienta s hospitalizací (č. l. 7) zjistil, že žalovaný dne 23. 1. 2025 podepsal svůj souhlas s hospitalizací, v němž se pod bodem 6 zavázal uhradit příslušnou cenu podle platného ceníku nemocnice za nadstandardní vybavení pokoje, které není hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

7. Konečně z předžalobní výzvy (č. l. 11) včetně vrácené obálky s dodejkou (č. l. 6 a č. l. 6 p. v.) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 23. 9. 2025 advokát zastupující žalobkyni vyzval žalovaného k plnění.

8. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v období od 23. 1. 2025 do 11. 2. 2025 se svým souhlasem hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto ubytování na nadstandardním pokoji, masáže, léčebný tělocvik a plavání, přičemž tyto služby nebyly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a žalobkyně za ně vyúčtovala žalovanému celkovou částku 15 000 Kč. Žalovaný v písemné formě uznal svůj dluh z uvedeného důvodu a v uvedené výši vůči žalobkyni a zavázal se ho splatit do 26. 2. 2025.

9. Hmotným právem, kterým se řídí výše popsaný skutkový stav, je právo české podle čl. 48 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, jelikož účastníci uzavřeli smlouvu na území České republiky, přičemž ani v tomto případě nebylo možno postupovat podle přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie, konkrétně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to vzhledem k jeho čl. 25 odst. 1, neboť Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou byla uzavřena dříve, než bylo dané nařízení přijato.

10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[u]zná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“

11. Podle § 2636 odst. 1 „[s]mlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.“ Podle § 2636 odst. 2 o. z. „[p]říkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.“

12. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný svým prohlášením učiněným v písemné formě uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý mu na základě smlouvy o péči o zdraví jako odměna, kterou byl jako příkazce povinen zaplatit žalobkyni jako poskytovatelce v rozsahu, ve kterém nebyla tato péče hrazena výlučně z veřejného zdravotního pojištění, podle § 2363 o. z. S ohledem na § 2053 o. z. se tak má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, přičemž soud má tuto skutečnost za prokázánu podle § 133 o. s. ř., pokud v řízení nevyšel najevo opak. Proto soud žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), neboť nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 576 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč a sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 850 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z částky 5 600 Kč ve výši 1 176 Kč. Výzva k plnění ze dne 23. 9. 2025 (č. l. 11) neobsahovala ani základní právní rozbor, tak aby ji bylo možné považovat za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání u Okresního soudu v Kladně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Praze.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně uloženou povinnost, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.