OSKIHA 111 C 161/2026-56

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 13 174,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně za dobu od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 3,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta, sídlem adresa.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 13 % ročně. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne datum, úvěrový limit činil částku částka, žalovaný jej čerpal v částce částka, účelovou část úvěru ve výši částka měl splatit v 11 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni v měsíci s úrokem 19,48 % ročně, neúčelovou část úvěru ve výši přesahující částku částka měl splatit v minimálních měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni v měsíci s úrokem 29,9 % ročně, ani jednu ujednanou splátku nezaplatil, poskytovatel úvěru od smlouvy odstoupil ke dni datum, žalovaný na dluh ani po odeslání předžalobní výzvy nic neuhradil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, žaloba i předvolání k jednání byly žalovanému doručeny dne datum náhradní formou v souladu s § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností právnická osoba., IČO IČO (dále také jako „věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem nepodnikající fyzickou osobou měla být uzavřena písemná smlouva o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota prostřednictvím elektronických prostředků, dle níž se věřitel měl zavázat žalovanému vyplatit úvěr do limitu částka s možným navýšením až do částky částka, účelová část úvěru byla určena k nákupu bílé techniky v ceně částka, úvěr v této výši byl splatný po částka měsíčně bez pojistného po dobu 11 měsíců s úrokem 19,48 % ročně, neúčelovou část úvěru ve výši přesahující částku částka měl splatit v minimálních měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni v měsíci s úrokem 29,9 % ročně. Soudu předložená listina smlouvy byla datovaná dnem datum. Obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného neměla žádný vlastnoruční ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným jako podepisující osobou. Na konci listiny bylo uvedeno označení SMS a celé jméno žalovaného s rodným číslem a textem, že podepsal dne datum v Anonymizováno hodin. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces podpisu smlouvy ze strany žalovaného. Z oznámení banky o odchozí platbě a vnitřního záznamu věřitele o platbách spojených se smlouvou bylo zjištěno, že úvěr v účelové výši částka žalovaný vyčerpal ke dni datum převodem na účet prodejce bílé techniky a v neúčelové výši částka ke dni datum převodem na běžný účet žalovaného vedený u právnická osoba., kdy smlouvu o jeho založení žalobkyně soudu předložila. Naopak nepředložila žádný důkaz o tom, že by žalovaný cokoliv splatil Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že věřitel měl před uzavřením smlouvy zjištěno, že žalovaný, jehož totožnost zjistil z občanského průkazu, měl ověřený příjem ze mzdy ve výši částka měsíčně, neplatil nájem, hypotéky, a z jiných závazků jen splátky úvěrů ve výši částka měsíčně, jeho disponibilní zůstatek byl vyhodnocen ve výši částka a pro splátku ve výši částka měsíčně dostatečný. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že věřitel dopisem ze dne datum oznámil žalovanému odstoupení od smlouvy pro neplacení splátek, dopis byl odeslán poštou na věřiteli známou adresu pobytu žalovaného dne datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena mezi věřitelem jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem dne datum. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek identifikovaných v seznamu pohledávek dle stavu ke dni datum, který měl tvořit přílohu č. hodnota postupní smlouvy. Soudu byla předložena přílohu č. hodnota smlouvy, která označení žalované pohledávky obsahovala. Věřitel jako postupitel vyhotovil oznámení o postoupení pohledávek datované dnem datum, v níž informoval žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota ve výši částka. Oznámení bylo odesláno žalovanému poštovní zásilkou označenou v samotné listině na věřiteli známou adresu pobytu žalovaného. Advokát žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu ze dne datum k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy uzavřené dne datum, z níž měla být čerpána částky ve výši částka (tedy vyšší, než tvrdí žalobkyně), dluh měl činit částku částka a byl splatný ve lhůtě „do datum“. Výzva byla adresována na stejné místo pobytu žalovaného, jako předchozí písemnosti.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr dle definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok vznikl žalobkyni, protože tato prokázala, že byla v projednávané věci dle § 1882 odst. 1 o. z. nadána aktivní věcnou legitimací, tj., že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo.

5. Provedenými důkazy ale nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, platné od 17. 9. 2014, účinné od 1. 7. 2016 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalovaného, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Tzv. IP adresa je unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl, doklad odeslání nebyl soudu předložen.

6. Pokud by smlouva mezi věřitelem a žalovaným vznikla, tak právní vztah mezi účastníky by bylo nutno posuzovat jako spotřebitelský úvěrový vztah ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Žalovaný vystupoval jako spotřebitel, žalobkyně (resp. její právní předchůdce) jako podnikatel – poskytovatel úvěru. Na tento vztah se proto plně uplatní zvýšená ochrana spotřebitele, a to zejména na povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí (§ 86 ZSÚ). Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, unesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ, tedy že by věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. V dané věci věřitel měl vycházet zejména z prohlášení spotřebitele a z nahlédnutí do registrů. Takový postup však neodpovídá požadavku odborné péče, jak je vykládán ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora EU. Pouhé spoléhání na čestná prohlášení spotřebitele a základní lustrace bez ověření příjmů a výdajů spotřebitele je nedostatečné. Navíc v předložené podobě by zejména položka výdajů žalovaného byla zřejmě podhodnocená, zvláště, když nebyly vůbec uvedeny platby za bydlení. Za tohoto stavu soud uzavírá, že smlouva o úvěru by byla v dané věci stižena absolutní neplatností podle § 87 odst. 1 ZSÚ.

7. To, co bylo plněno bez právního důvodu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků věřitele vyplacena částka ve výši částka, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Žalovaný na dluh nic nezaplatil, proto nebylo co odpočítat od uplatněného nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Proto je žalobkyni povinen vrátit částku částka. Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta v rozsahu částky částka. Žalobkyni vedle jistiny náleží také zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne datum, avšak z provedeného dokazování neplyne, že by listina byla žalovanému skutečně doručena. Doručení je právně relevantní skutečnost zakládající splatnost dluhu a následné prodlení. Nebylo-li prokázáno doručení žádné předcházející výzvy, vyšel soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za první prokázanou kvalifikovanou výzvu k plnění soud považoval až doručení žaloby žalovanému, k němuž došlo dne datum. Vzhledem k tomu, že předmětem plnění byl peněžitý dluh v nízké částce a žalobou byl žalovaný jednoznačně vyzván k jeho zaplacení, měl žalovaný možnost dluh splnit bez zbytečného odkladu již po doručení žaloby. Soud proto uzavřel, že žalovaný se dostal do prodlení nejdříve dne datum. Podle § 1970 o. z. může věřitel požadovat úrok z prodlení až po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tento předpoklad nebyl za období od datum do datum prokázán. Žalobě proto bylo vyhověno co do jistiny částka a co do zákonného úroku z prodlení až ode dne datum do zaplacení. Výše úroku z prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ke dni datum činila zákonná výše úroku z prodlení 11,75 % dlužné částky ročně. V ostatním byla žaloba zamítnuta.

8. Procesně převážně úspěšná žalobkyně měla podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po částka dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od datum (dále jen „a. t.“), celkem částka, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po částka za jeden úkon dle a. t., celkem částka, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce částka. Vzhledem k výsledku řízení, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 76 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 24 % předmětu řízení, byl žalobkyni po odečtení neúspěchu od úspěchu přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 % vzniklých nákladů, což z částky částka představuje částku částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.