OSKIHA 117 C 162/2026-57

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 51 430,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 409,78 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 43 021,14 Kč, co do úroku kapitalizovaného za období od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 1 739,35 Kč, co do úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 50 430,92 Kč za dobu od 16. 2. 2026 do 15. 3. 2026, co do úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 50 430,92 Kč za dobu od 16. 3. 2026 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 430,92 Kč za dobu od 26. 2. 2026 do zaplacení a co do částky 1 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 50 430,92 Kč s příslušenstvím a částky 1 000 Kč s odůvodněním, že s žalovaným dne 15. 12. 2015 uzavřela Rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu, který žalovaný plně využíval. Dále dne 13. 11. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k této rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 98 508 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady, byl uzavřena smlouva č. IBAN a dne 13. 11. 2021 byl úvěr v plné výši vyplacen na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 1 897 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 13,99 % p. a., jehož výše byla sjednaná smlouvou o úvěru, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 12. 2021. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 15. 7. 2028. Před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyně zabývala prověřením úvěruschopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Žalovaný však řádně své povinnosti ze smlouvy nesplnil. Uhrazeny byly pouze splátky od 15. 12. 2021 do 15. 11. 2025, na splátku ze dne 15. 12. 2025 bylo uhrazeno pouze 42,22 Kč. Poté již žalobkyně neeviduje žádnou úhradu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru ve spojení s podmínkami pro používání úvěru dne 16. 2. 2026 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou úvěru částku 50 430,92 Kč, nesplaceným úrokem z úvěru kapitalizovaným za dobu od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 1 739,35 Kč. O zesplatnění úvěru žalobkyně žalovaného informovala dopisem – předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2026. Zesplatněním se stal závazek žalovaného splatným v plné výši ke dni 16. 2. 2026. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 50 430,92 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od 15. 11. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 1 739,35 Kč a dále ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 2. 2026 do 15. 3. 2026 a ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 16. 3. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny úvěru ve výši 11,5 % ročně za dobu od 26. 2. 2026 do zaplacení. Zároveň se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 000 Kč jako nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, když žalovaný se rámcovou smlouvou ze dne 15. 12. 2015 zavázal disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku a dále se zavázal udržovat na svém běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Pokud se dostane do mínusu, zavázal se žalovaný zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Navzdory všemu se žalovaný dostal na svém účtu do nepovoleného debetu 1 000 Kč. Na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 14. 7. 2026, se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně, přičemž vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli dne 15. 12. 2015 písemnou rámcovou smlouvu č. hodnota o založení běžného účtu č. č. účtu. Dme 13. 11. 2021 uzavřeli účastníci prostřednictvím internetového bankovnictví dodatek č. hodnota k této rámcové smlouvě, kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 98 508 Kč, a to na konsolidaci dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně ve výši 30 515 Kč a ve výši 67 993 Kč, úvěr byl veden pod číslem IBAN. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit s úrokem ve výši 13,9 % ročně v 81 měsíčních splátkách ve výši 1 897 Kč se splatností první splátky ke dni 15. 12. 2025. Splátky měly být hrazeny inkasem z běžného účtu žalovaného. Úvěr byl žalovaný čerpán dne 13. 11. 2021 (prokázáno rámcovou smlouvu č. hodnota ze dne 15. 12. 2025, dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě číslo hodnota ze dne 13. 11. 2021 a dokladem o načerpání úvěru č. IBAN ze dne 19. 2. 2026).

4. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně zabývala přezkumem schopnosti žalovaného předmětný poskytnutý úvěr splácet. Při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným v žádosti, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s hlavním příjmem ve výši 30 000 Kč, je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení, příjmy dalších členů domácnosti činí 60 000 Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, splácí další závazky ve splátkách po 9 018 Kč a celkové výdaje jeho domácnosti včetně splátek úvěru činí 22 018 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného byly ověřeny jeho příjmy ve výši 24 968 Kč a splátky jiných závazků ve výši 15 796 Kč. V rámci skupiny PPF měla být ověřena bezdlužnost žalovaného a dle expertní analýzy výdaje jednotlivce činily 3 550 Kč, výdaje na vyživovanou osobu činily 4 840 Kč a výdaje domácnosti činily 11 590 Kč. Z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl dalších 6 existujících závazků, přičemž dalších 11 žádostí bylo odmítnuto a jedna žádost byla odvolána. Žalovaný byl vyhodnocen jako rizikový z důvodu vysokého počtu aktivních smluv a růstu sumy zbývajících částky během posledních 6 měsíců. Celková nesplacená částka závazků činila 860 979 Kč (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. IBAN ze dne 29. 6. 2026, úvěrovou zprávou a výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem hodnota splátek po 1 897 Kč splatných v období od 15. 12. 2021 do 15. 11. 2025 a naposledy dne 15. 12. 2025 uhradil pouze 42,22 Kč. Celkem tedy bylo žalovaným uhrazeno 91 098,22 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Na běžném účtu žalovaného č. č. účtu byl ke dni 17. 3. 2026 zjištěn debetní zůstatek -1 000 Kč, který vznikl vyúčtováním účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč dne 5. 1. 2026 a ve výši 500 Kč dne 26. 1. 2026 (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 5. 1. 2026 do 17. 3. 2026). Dne 16. 2. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení půjčky číslo IBAN ve výši 52 170,27 Kč a debetu na běžném účtu ve výši 1 000 Kč (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu - takzvanou předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2026). Doklad o odeslání této výzvy žalovanému nebyl soudu doložen. Z dalších předložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.

5. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 12. 2015 uzavřena smlouva o vedení běžného účtu č. č. účtu dle ust. § 2662 a následujících o. z. a následně byla prostřednictvím internetového bankovnictví mezi účastníky dne 13. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 98 508 Kč, a to převodem za účelem konsolidace dřívějších závazku žalovaného u žalobkyně, a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem splatit žalobkyni ve sjednaných 81 měsíčních anuitních splátkách po 1 897 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu žalovaného ve výši 24 968 Kč, informace o existenci dalších závazků se splátkou 15 796 Kč měsíčně a existenci vyživovací povinnosti žalovaného ke dvěma osobám a dalšího příjmu domácnosti ve výši 60 000 Kč, přičemž ověřen byl pouze příjem žalovaného za období dubna až června 2021, u výdajů žalovaného vycházela z žalovaným deklarované částky 22 018 Kč, kterou porovnala s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Skutečné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní zkoumány ani ověřeny, a to ani za situace, když žalovaný měl dalších šest existujících závazků, 11 dalších žádostí o úvěr bylo odmítnuto a dle úvěrové zprávy byl vyhodnocen jako rizikový klient. Výsledek lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech nebyl soudu předložen. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením řádně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 98 508 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to v celkové částce 91 098,22 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na úhradu poskytnuté jistiny úvěru. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 409,78 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 98 508 Kč – úhrada ve výši 91 098,22 Kč). Zbývající část uplatněného nároku 1. žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. Zamítnut byl i nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z dlužné částky. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky u daného závazku zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny a žalovaný se tak do prodlení s úhradou dosud nedostal.

7. Soud zamítl i nárok 2. uplatněný z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu žalobkyně, když tento vznikl vyúčtováním účelně vynaložených nákladů na vymáhání, aniž by žalobkyně uvedla, na základě jakého smluvního ustanovení ji vzniklo právo na vyúčtování těchto nákladů a v souvislosti s vyúčtováním které pohledávky byly tyto náklady účtovány. Žalobkyně tedy ohledně tohoto nároku neunesla břemeno tvrzení. S ohledem na absenci žalobkyně u jednání, nemohl soud žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení tohoto jejího nároku.

8. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.