OSKI 20 C 102/2026-33

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 43 828,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 141 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 23. 12 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 34 264,35 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 107,05 Kč od 27. 8. 2025 do 22. 12. 2025 a ve výši 11,50 % ročně z částky 10 966,05 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a částky 422,84 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 828,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 27. 1. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 19 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný načerpal dne 27. 1. 2025 částku 8 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částku 9 428 Kč a dne 26. 4. 2025 částku 1 964 Kč. Žalovaný na jistinu uhradil celkem 92,50 Kč, a to splátkami ze dne 26. 2. 2025, 27. 3. 2025 a 26. 4. 2025. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 19 299,99 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 348,96 Kč, smluvní úrok 23 298,30 Kč a poplatek za službu presto 458,10 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném smluvní pokutu v celkové výši 422,84 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 18. 12. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 7. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 19 500 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno tímto podepisuji.

5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný.

6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný ve společné domácnosti s jedním dalším člověkem. Měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 0 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 10 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 25 999 Kč, přičemž žalovaný uvedl 40 000 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 5 990 Kč.

7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 25 999 Kč.

8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byly na účet č. č. účtu poukázány dne 27. 1. 2025 částka 8 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částka 9 428,29 Kč a dne 26. 4. 2025 částka 1 964,20 Kč.

9. Ze sdělení AirBank, a. s., ze dne 14. 4. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. č. účtu je žalovaný. Dne 27. 1. 2025 byla na účet poukázána částka 8 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částku 9 428 Kč a dne 26. 4. 2025 částku 1 964 Kč. Ve prospěch účtu žalobkyně byly z předmětného účtu činěny platby pod VS var. symbol, a to dne 26. 2. 2025 ve výši 2 466 Kč, dne 27. 3. 2025 ve výši 2 385 Kč a dne 26. 4. 23025 ve výši 5 400 Kč. Žalovaný tedy načerpal celkem 19 392 Kč a uhradil 10 251 Kč.

10. Výzvou ze dne 26. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 44 219,38 Kč.

11. Výzvou k plnění ze dne 14. 12. 2025, odeslané žalovanému dne 16. 12. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 44 895,37 Kč, a to do 3 dnů.

12. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 19 392 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy, ze kterého se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 25 999 Kč a výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého je patrné, že údaje uvedené žalovaným nejsou příliš věrohodné (rozdílný uvedený a zjištěný příjem). Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jak příjmů, tak výdajů žalovaného. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové ani výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko s jeho prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 19 392 Kč již uhradil 10 251 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 9 141 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 14. 12. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 16. 12. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 19. 12. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 22. 12. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 23. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 23. 12. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.