OSKI 20 C 126/2026-74

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o 34 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 15. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 14 080 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 12. 2025 do 14. 4. 2026, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 080 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 27. 11. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, které měl žalovaný splatit jednorázově ke dni 25. 12. 2025, a to včetně poplatku ve výši 12 300 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 16. 1. 2026. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu ze dne 9. 5. 2026 tak, že nárok žalobkyně zcela neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Výši RPSN 31 080 % považuje za lichvářskou. Žalobkyně při poskytování úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když po žalovaném nechtěla žádné listiny prokazující jeho příjmy a výdaje. Žalovaný tedy vznesl námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Současně žalovaný námitku neplatnosti úvěrové smlouvy i v důsledku nepřiměřené výše úroků a poplatků. S ohledem na uvedené nemohl vzniknout žalobkyni nárok na úhradu žádného jiného plnění nad rámec poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč.

3. Žalobkyně se v podání ze dne 26. 5. 2026 vyjádřila k odporu žalovaného tak, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, když žalovaný pouze uvádí, že vzájemné plnění je v hrubém nepoměru, což nevede k neplatnosti smlouvy z důvodů podle § 1796 o. z. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pak posouzení musí být přiměřené s ohledem na výši a splatnost úvěru. V případě úvěru ve výši 20 000 Kč na 28 dnů pak stačí vycházet ze závazků žadatele o úvěr, které má povinnost splatit pouze do doby splatnosti požadovaného úvěru. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 80 000 Kč a celkové výdaje ve výši 19 000 Kč (z toho na bydlení 0 Kč). Žalobkyně považovala tyto údaje za pravdivé a úplné. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že by byla úvěrová smlouva uzavřena v rozporu s dobrými mravy, k čemuž odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni.

4. Žalovaný v podání ze dne 17. 6. 2026 uvedl, že k uzavření předmětné smlouvy přistoupil pouze z důvodu, že neměl finanční prostředky k úhradě předchozího úvěru poskytnutého ze strany žalobkyně. Skutečnost, že žalovaný použil poskytnuté finanční prostředky ke splacení předchozích úvěrů poskytnutých ze strany žalobkyně prokazuje na skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného nemohla být ze strany žalobkyně zkoumána řádně.

5. Žalobkyně v podání ze dne 7. 7. 2026 uvedla, že k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného dokazuje na předešlé vyjádření a že žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho.

6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 7. 2026, přičemž soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvených účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

7. Z žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má příjem ve výši 80 000 Kč, výdaje ve výši 4 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 0 Kč a splátky ve výši 15 000 Kč. Shodné informace vyplývají z profilu klienta.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 27. 11. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 24 920 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 4 920 Kč. Splatnost byla stanovena na 28 dnů. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uveden číselný kód 6301.

9. Z výpisu z databáze EUCB se podává, že u žalovaného byla evidována poslední čerpaná půjčka dne 30. 10. 2025, u žalovaného bylo evidováno 10 zamítnutých žádostí o půjčku (naposledy dne 10. 11. 2025) a 2 aktivní půjčky ve výši 25 000 Kč. Průměrná měsíční splátka je uvedena ve výši 28 600 Kč.

10. Z výpisu z databáze REPI se podává, že u žalovaného bylo evidováno 5 existujících kontraktů a 3 ukončené. Celková částka po splatnosti činila 82 894 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 13. 5. 2025 do 30. 9. 2025 (prostřednictvím služby Kontomatik) se nepodává žádný pravidelný příjem (jsou zde vklady hotovosti a různé částky od různých subjektů), je zde množství kreditních a debetních položek, je zde patrné množství splátek a množství položek ze sázek. Co se týče výdajů pak jsou z účtu patrné platby za garáž, platby energií, splátky za auta, nájemné.

12. Dle detailu pohybu z běžného účtu žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 byla dne 27. 11. 2025 poukázána částka ve výši 20 000 Kč na účet č. č. účtu.

13. Z faktury č. hodnota ze dne 30. 7. 2025 se podává, že žalovaný fakturoval za urgentní opravu částku 158 000 Kč. Z faktury č. hodnota ze dne 25. 8. 2025 se podává, že žalovaný fakturoval za úklid střech částku 213 300 Kč. Z faktury č. hodnota ze dne 22. 9. 2025 se podává, že žalovaný fakturoval za úklid střech částku 158 000 Kč.

14. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 27. 11. 2025 se podává, že u žalovaného nebyl nalezen žádný exekuční titul.

15. Ze sdělení AirBank, a. s., ze dne 28. 5. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. č. účtu je žalovaný a že dne 27. 11. 2025 byla na účet poukázána částka 20 000 Kč.

16. Výzvou k plnění ze dne 16. 1. 2026, odeslané žalovanému téhož dne prostřednictvím e-mailu, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 39 824,03 Kč, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy.

17. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 21. 4. 2026 se podává, že žalovaný dne 27. 11. 2025 uhradil žalobkyni částku 18 600 Kč s poznámkou doplacení celého úvěru. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 1. 6. 2026 se podává, že žalovaný dne 30. 10. 2025 uhradil žalobkyni částku 10 000 Kč.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného prostřednictvím aplikace Kontomatik, faktury a výpisy z databází EUCB, REPI a CEE. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Žalobkyně prověřovala závazky žalovaného, které byly zjištěny v částce 82 894 Kč po splatnosti. Dle názoru soudu měly být také náležitě vyhodnoceny údaje zjistitelné z databáze REPI, ale i z výpisu z účtu žalovaného, na kterém bylo znatelné množství úvěrů a položek ze sázek. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy, neboť náležitě nezohlednila všechny faktické výdaje žalovaného. Nezohlednila ani jeho platební morálku a nakládání s finančními prostředky, což bylo možno ověřit z údajů vedených ve vztahu k žalovanému v REPI a ve výpisu z účtu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

19. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 20 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle názoru soudu nelze předžalobní výzvu zaslat žalovanému prostřednictvím e-mailu na neověřenou e-mailovou adresu. Úroky z prodlení tak byly žalobkyni přiznány od uplynutí lhůty 7 dnů od okamžiku, kdy se žalovaný o dlužné částce dozvěděl. Žalovaný se o dlužné částce dozvěděl dne 7. 4. 2026, kdy mu byl doručen elektronický platební rozkaz. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 7 dnů, tedy do 14. 4. 2026, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 15. 4. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 15. 4. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

20. S ohledem na výše uvedené se soud dále již nezabýval námitkami žalovaného co do nemravnosti sjednaného úroku.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 16,4 % (žalobkyně byla úspěšná co do 58,2 % a neúspěšná co do 41,8 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 4 268 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 364 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 2 100 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, je sazba za jeden úkon právní služby 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 504 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.

22. Soud nepřiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení odměnu za písemná podání ze dne 26. 5. 2026 a 7. 7. 2026 (doplnění žaloby), neboť se nejedná o účelný úkon, když za situace, kdy by byla ze strany žalobkyně podána perfektní žaloba, nebyla by zapotřebí její doplnění. Takové náklady řízení pak nemůžou jít k tíži žalovaného.

23. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16,4 % z částky 4 268 Kč, tedy ve výši 700 Kč.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu více žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.