OSKM 12 C 161/2026-32

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 17 917 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 917 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 917 Kč od 9. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 689 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. hodnota č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 917 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne 9. 10. 2025 mezi společností právnická osoba jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným jako úvěrovaným. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok 5 917 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud částku přiznal jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný dosud nic nezaplatil. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 12 000 Kč a úroku 5 917 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále Jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka a žalovaný si dne 9. 10. 2025 prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky původní věřitelce vrátit a zaplatit úrok 150 % ročně. RPSN měla činit 311,30 % (smlouva o úvěru). Žalovaný dne 15. 9. 2025 odeslal původní věřitelce 0,01 Kč (výpis z účtu). Původní věřitelka poskytla žalovanému 12 000 Kč dne 9. 10. 2025, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (výpis z běžného účtu). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovanému byla dne 20. 3. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrzení společnosti Anonymizováno právnická osoba.).

6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

15. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 12 000 Kč a žalovaný dosud tyto peněžní prostředky nevrátil, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 12 000 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč (výrok I.).

16. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, původní věřitelce nevzniklo právo na smluvní úrok, smluvní pokutu ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou. Ve zbývajícím rozsahu soud proto žalobu zamítl (výrok II.).

17. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější než žalovaný v rozsahu 27,56 % (po přepočtu příslušenství ke dni rozhodnutí soudu), soud ji proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby) se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 400 Kč (§ 14b odst. 1 advokátního tarifu). Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s § 14b odst. 6 advokátního tarifu 3x režijní paušál á 100 Kč. Dále byla přiznána náhrada za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. S ohledem na úspěšnost 27,56 % tedy celkem částka 689 Kč (výrok III.).

18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV.).

19. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.

Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.