OSKO 14 C 70/2026-55

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 72 066,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 599,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 599,99 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 967,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 903,51 Kč od 12. 10. 2025 do 3. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 303,52 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení, částky 1 499,03 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 066,67 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestává z nedoplatku úvěru vzniklého na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo úvěrové smlouvy uzavřené distančně dne 20. 2. 2025 včetně příslušenství ve výši 70 567,64 Kč (jistina 34 599,99 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 7,41 Kč, smluvní úrok 35 664,13 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ 109,85 Kč, poplatek za službu „Presto“ 186,26 Kč) a dále nároku na úhradu smluvní pokuty za prvních devadesát dnů prodlení ve výši 1 499,03 Kč, alternativně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedla, že žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala dne 11. 10. 2025. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Před podáním žaloby byl žalovaný bezúspěšně vyzýván k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z obecných principů posuzování a filosofie Společnosti (č. l. 22-24) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ve vztahu k projednávané věci, vyjma obecných postulátů úvěrující společnosti k postupům ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Z listiny identifikované příjmy (č. l. 15-17) vyplynulo, že příjem spotřebitele byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem; po ověření činí čistý příjem částku 11 295 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. (č. l. 13) soud zjistil, že výpočet úvěruschopnosti žalovaného byl věřitelem proveden s tím výsledkem, že žalovaný žije ve jednočlenné domácnosti, kde měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 1 000 Kč, půjčky žadatel o úvěr nemá; zbytné výdaje činí 400 Kč; spotřebitelem uvedený čistý příjem je 25 000 Kč, po ověření věřitelem 11 295 Kč; rezerva na výdaje tvoří částku 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 8 060 Kč, a disponibilní příjem částku 3 200 Kč. Z výpisů banky (bankID výpis, autorizace ověření totožnosti) soud zjistil, že totožnost spotřebitele byla dne 20. 2. 2025 ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID, a to ve vztahu k účtu žalovaného č. účtu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2025 (č. l. 28-30), má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 20. 2. 2025 dálkovým způsobem. Ve smlouvě bylo sjednáno čerpaní peněžních prostředků až do výše 10 400 Kč (úvěr) s možností opakovaného čerpání a denním splácením. Na účtu žalovaného č. č. účtu byly v období 21. 2. 2025 – 20. 6. 2025 načerpány peněžní prostředky v celkové výši 35 644,71 Kč, jak vyplynulo z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č. l. 32) a sdělení právnická osoba (č. l. 50-51). E-mailovou zprávou ze dne 11. 10. 2025 věřitel vypověděl smlouvu, a to z důvodu prodlení spotřebitele s úhradou závazků po splatnosti. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2026, která byla odeslána dne 30. 1. 2026, jak vyplynulo z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky.

4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Žalovanému byl poskytnut úvěr v souhrnné výši 35 644,71 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni 1 044,72 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě nedoplatku.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).

6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala, nepředložila však k tomu žádné relevantní důkazy, s výjimkou dokumentu o obecných principech posuzování a filozofie věřitele, a jeho interních výpisů, v nichž se uvádí, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 11 295 Kč a byl doložen prostřednictvím výpisu obsahující příjmové transakce, a že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výpisy, ani jiné dokumenty, z nichž věřitel při ověřování úvěruschopnosti vycházel, však nebyly v průběhu řízení označeny, ani předloženy. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona. Pochybnosti soudu nad tvrzeným ověřováním příjmové a výdajové stránky tak plynou především z absence dokumentů k ověření příjmů, jako je pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtů, nájemní smlouva, list vlastnictví apod., která podpořila důvodnost pochybností soudu o kvalifikovaném přístupu úvěrující společnosti při plnění povinnosti uložené § 86 zákona.

7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 35 644,71 Kč, přičemž žalovaný po uzavření smlouvy uhradil věřiteli částku 1 044,72 Kč; zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí 34 599,99 Kč. Pokud jde o příslušenství, ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí o.s.ř. stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitelé vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu neunese, pak lze vycházet za stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. V poměrech projednávané věci za stavu, kdy žalovaný byl v řízení po celou dobu zcela pasivní, nereagoval na žalobu, ani se nedostavil k jednání, neunesl břemeno tvrzení o tom, že v jeho možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k plnění dne 30. 1. 2026, přičemž ve smyslu § 573 o.z. nastala domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 4. 2. 2026. Z tohoto důvodu tak má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které soud přiznal podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 4. 2. 2026 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně. Soud výrokem II zamítl žalobu co do částky 35 967,65 Kč, včetně požadovaného příslušenství, neboť ujednání o povinnosti k její úhradě (včetně příslušenství) obsahovala úvěrová smlouva, kterou však soud vyhodnotil jako neplatnou.

8. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.