OSKO 18 C 102/2026-23

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Volfovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 12 084 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna žalobci zaplatit částku ve výši 12 084 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 084 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 2. 2026 domáhala zaplacení částky 12 084 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 10. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku (poplatek) 16 360 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trávní smlouvy ve výši 3 960 Kč s úrokovou sazbou 70,89 % ročně a částku za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a částku 6 400 Kč za službu hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 36 360 Kč odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 606 Kč, první splátka byla stanovena na 10. 10. 2022, splatnost poslední splátky určila žalobkyně na 26. 11. 2023. Nejpozději tohoto dne byl žalovaný povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, uhradil celkem 24 276 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne 22. 6. 2026 se žalovaný nedostavil, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednání bez její přítomnosti, proto soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí:

5. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 3. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek ve výši 16 360 Kč, který se skládal z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trávní smlouvy ve výši 3 960 Kč s úrokovou sazbou 70,89 % ročně a částky za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a částky 6 400 Kč za službu hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 606 Kč, poslední splátka 26. 11. 2023 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 3. 10. 2022, formulářem o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil celkem na tuto smlouvu 24 276 Kč. Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (prokázáno výzvou k plnění ze dne 5. 8. 2025 včetně dokladu o odeslání).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Věřitel sjednal smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklé závazky je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smluv. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala.

12. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smluv o úvěru žalobkyni odkázala na evidenční kartu klienta. Uvedla, že požadovala a získala od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které zanesla do karty klienta a ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak usoudila, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dána. Žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky žalovaného za 07/2022 a 08/2022, tyto byly předloženy. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku žalobkyně ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, prověřila i databázi neplatných dokladů, centrální evidenci exekucí, doklady nebyly soudu předloženy. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako obsluha rychlého občerstvení ve společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí 18 004 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaných úvěrů dospěla žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tyto úvěry je dostatečná.

13. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně považuje za nedostatečné. Dle karty klienta pracoval žalovaný jako obsluha rychlého občerstvení ve společnosti právnická osoba., kde dosahoval čistého příjmu 18 004 Kč, kdy z výplatních pásek byl zjištěn čistý příjem žalovaného 17 899 Kč za 07/2022 a 18 110 za 08/2022. Jeho odhadované měsíční výdaje činily 9 492 Kč. Problematickou je výše výdajů žalovaného. V evidenční kartě klienta jsou výdaje žalovaného označeny pouze jako odhadované. Není jasné, zda žalovaný měl již další závazky, které splácel. Žalobkyně dále nepředložila důkazy o lustraci žalovaného v registrech dlužníků (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že nemohla být v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěry splácet.

14. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smluv byla splněna zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného úvěr po dobu jeho trvání splácet.

15. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednány platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta první o.z., resp. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ohledně daných smluv nárok na vrácení peněžitých částek představujících nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 24 276 Kč a na jistině mu tedy nezbývá uhradit ničeho.

16. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl procesně úspěšný žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.