OSKV 15 C 103/2026-21

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 80.917,37 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34.999,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 42.679,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 36730,46 Kč od 22.3.2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a částky 3237,59 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 809 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1511010326, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 80.917,37 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 18. 9. 2024 pod č. hodnota. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec do částky 38.900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,016 % denně a sjednaných poplatků. První splátka byla splatná dne 18. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12. 3. 2026. Žalovaný postupně načerpal částku ve výši 35.043 Kč. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho měsíčním příjmu. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Žalovaný nedodržel podmínky splácení, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, čímž se stal splatným celý úvěr. O tom žalovaného vyrozuměla. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 34.999,83Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 671,05 Kč, smluvního úroku 40.949,32 Kč a poplatků za volitelné služby „klidné spaní“ za 62,22 Kč, „presto“ za 981,04 Kč a informační SMS servis za 16,32 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.

3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil a k důkazu nepředložil. Soud proto provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a z nich učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli distančním způsobem dne 18. 9. 2024 pod č. hodnota smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 38.900 Kč, žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 35.043 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit v denních splátkách včetně úroku ve výši 1,016 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla dohodnuta ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činila dle smlouvy 1759,13 %. Konec platnosti úvěrového rámce byl sjednán na 12. 3. 2026 (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota). Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je zaznamenáno, že žalovaný žije v domácnosti v počtu členů tři, které mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 10.000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 5.000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje:6.000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 24.215 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 27 000 Kč, disponibilní příjem: 12.000 Kč (zjištěno výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba). Dne 18. 9. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 8.000 Kč, dne 18. 10. 2024 částku 8.511 Kč, dne 22. 11. 2024 částku 5.000 Kč a 3.000 Kč a dne 23. 11. 2024 částky 3.000 Kč, 2.500 Kč a 5.032 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 43,05 Kč, a to dne 17. 10. 2024 částku 11,51 Kč, dne 11. 11. 2024 částku 25,33 Kč a dne 15. 11. 202 částku 6,21 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu dopisem ze dne 5. 8. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5. 8. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

5. Dle shora uvedeného skutkového závěru soud dospěl k následujícím právním závěrům: Vzhledem k tomu, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Soud se proto v souvislosti s judikaturou vyšších soudů zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného.

6. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

11. Soud měl k dispozici pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba, z něhož je patrné, že žalobkyně nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici od žalovaného pouze údaje o počtu členů v domácnosti (3), všichni členové domácnosti měli mít příjem, žalovaný uváděl příjem 27 000 Kč, žalobkyně uvažovala s příjmem 24.215 Kč, dále žalobkyně uvažovala o výdajích žalovaného s tím, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 10.000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 6.000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak tyto výdaje žalobkyně ověřila a na základě jakých podkladů. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“.

12. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť neprovedla porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalovaného), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele; lustrace veřejně dostupných databází je v tomto směru nedostatečná. Přitom žalovaný byl zatížen splátkami jiných půjček v celkové výši 10.000 Kč měsíčně. Proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z., jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 34.999,83 Kč (načerpaná výše úvěru). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 700 Kč (po započítání úhrady ze stany žalovaného ve výši 43,05 Kč) a výrokem II. pak veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení zamítl (zbývající část jistiny, náklady na vymáhání pohledávky, smluvní pokutu, příslušenství pohledávky).

14. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), neboť žalovaný netvrdil žádné skutečnosti (neposkytl žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla z větší části neúspěšná, ale žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 809 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.