OSKV 17 C 76/2026-40

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl justiční kandidátkou Mgr. jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 50 363,69 Kč / úvěr, opravným usnesením

Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 5. 2026, č. j. 17 C 76/2026-40 se v odůvodnění v bodě 19. opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění:

„Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 661 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1., písm. b) Sazebníku soudních poplatků “ nahrazuje takto:

„Jelikož žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 015 Kč a vycházela z předmětu sporu v celkové výši 50 363,96 Kč, podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který soud nevydal, soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku za žalobu v částce 661 Kč. Soud při stanovení výše soudního poplatku vycházel z předmětu sporu v celkové výši 27 075,83 Kč, tato částka sestává z jistiny 23 493,39 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 290,84 Kč, poplatku za službu „Presto“ 1 137 Kč a smluvní pokuty 2 154,6 Kč, přičemž dle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1., písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek částku ve výši 1 354 Kč. Soud při výpočtu vycházel z § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., na jehož základě je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Do základu procentního poplatku proto nebylo možné započítat smluvní úrok ve výši 23 287,86 Kč“.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 493,12 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 26 870,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 921,23 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně bude po právní moci rozsudku vrácena část soudního poplatku za žalobu v částce 661 Kč.

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu.

Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 50 363,69 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 23 493,39 Kč, smluvního úroku 23 287,86 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 290,84 Kč a poplatku za službu Presto 1 137 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. hodnota ze dne 29. 9. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 80 000 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalované poskytla úvěr (peněžní prostředky) ve výši 78 415 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr do 23. 3. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za každé expresní vyplacení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 14. 8. 2025. Dopisem ze dne 28. 1. 2026 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Na jistinu byla zaplacena částka 54 921,88 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID právnická osoba. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované z 29. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s dalšími dvěma osobami, pouze dvě ze spolužijících osob měly příjem. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 1 000 Kč, náklady na půjky 1 200 Kč, další nezbytné výdaje činily 500 Kč, zbytné 500 Kč. Výše měsíčního příjmu měla činit 52 353 Kč čistého (uváděná výše příjmu činila 41 000 Kč čistého měsíčně. Vypočtené minimální výdaje činily 7 130 Kč. V příloze bylo prohlášení o existenci ověřeného čistého měsíčního příjmu 52 353 Kč.

4. Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované (od června do srpna 2024), že disponovala ověřeným příjmem 52 353 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů“.

5. Z výpisu z účtu žalované od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024, na který chodila žalované výplata od právnická osoba ve výši 28 000 Kč – 33 000 Kč a dále rodičovský příspěvek od právnická osoba, dále byl z účtu hrazen nájem (minimálně 6 000 Kč měsíčně). Z účtu bylo zřejmé splácení spotřebitelských úvěrů (RePůjčka, Minutová půjčka a dalšího nepojmenovaného), čerpání dalších spotřebitelských úvěrů (právnická osoba.) dále na něj chodily platby od dalších fyzických osob (v řádech tisíců), aniž by byl zřejmý účel. Z uvedených výpisů nevyplýval čistý měsíční příjem v prezentované výši (ověřeného zjištění věřitele), naopak z účtu vyplývalo zadlužení žalované (byť pouze do 2 000 Kč měsíčně).

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, čerpaný úvěr měla žalovaná vrátit nejpozději do 23. 3. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Presto. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 852,21 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek (v příloze smlouvy). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že podle interního systému žalobkyně vyplatila žalované 78 415 Kč.

7. Z dopisu ze dne 14. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 92 dnů.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z potvrzení o podání vyplynulo odeslání dopisu žalované dne 30. 1. 2026.

9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 78 415 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 54 921,88 Kč.

15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

16. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalované ze zaměstnání (který byl však převážně nižší, než uváděný žalovanou) a ověřila dokonce bez jasného postupu při výpočtu příjem žalované ve výši přesahující o více než 10 000 Kč zřejmé příjmy žalované (ze zaměstnání a rodičovského příspěvku). I když na účet žalované přicházely další částky z neznámého (neosvětleného důvodu), nejednalo se nepochybně (ani podle prohlášení žalované při zkoumání úvěruschopnosti) o pravidelný příjem. Žalobkyně nijak nezjišťovala příjem spolubydlící osoby a status osoby bez příjmu (což jsou skutečnosti, které ovlivňují zásadně pravděpodobnost vrácení úvěru); žalobkyně nereagovala na evidentně nepravdivou informaci žalované o výši nákladů na bydlení (rozpornou s výpisem z účtu). Žalobkyně si neověřila skutečnou výši příjmu (např. dotazem na žalovanou) a neověřila též dluhovou zátěž žalované, protože z účtu vyplývá účast žalované na splácení dalších úvěrů (zřejmé ani nebylo, jak žalovaná své povinnosti vůči věřitelům plní; výpis z dlužnického registru předložen nebyl).

17. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (23 493,12 Kč, se zohledněním plateb uváděných žalobkyní) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu ve stejné lhůtě jako je zákonná pariční (procesní) lhůta (§ 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.

19. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 661 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.