OSLI 24 C 100/2026-110

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 18 401,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 216,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, co do dalších 6 384,92 Kč na jistině, úroku ve výši 2 061,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 955,78 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 16 601,24 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 401,24 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 4. 2. 2026 žalobkyně nárokovala vůči žalované ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené dne 20. 12. 2023 zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 16 301,24 Kč, úroku ve výši 2 061,35 Kč kapitalizovaného za období od 15. 11. 2024 do 16. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 955,78 Kč kapitalizovaného za období od 15. 12. 2024 do 16. 12. 2025 a poplatků ve výši 1 800 Kč (300 Kč za upomínku ze dne 23. 12. 2024 a 3 x po 500 Kč za výzvy k úhradě ze dne 2. 1. 2025, 22. 1. 2025 a 24. 2. 2025. Spolu s tím nárokovala i ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 17. 12.2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % z dlužné jistiny a poplatků od 17. 12. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 532,61 Kč splatných vždy 14. dne v měsíci, tento svůj závazek porušila a dostala se do prodlení počínaje splátkou splatnou dne 14. 12. 2024. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a veškeré závazky žalované se staly splatnými dne 14. 5. 2025. Úvěr byl úročen sjednanou sazbou 18,99 % ročně, po 90. dni prodlení pak sazbou 8,05 % ročně.

2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastnic vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalované doručeno do datové schránky dne 11. 5. 2026.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2023 vyplývá, že smluvními stranami, žalobkyní a žalovanou jakožto klientkou, bylo ujednáno poskytnutí úvěru žalované ve výši 20 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 18,99 % ročně splatného v 48 měsíčních splátkách ve výši 597 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci počínaje 14. 1. 2024.

5. Peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalované poskytnuty dne 20. 12. 2023, jak plyne z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu, jakož i z výpisu z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní č. č. účtu.

6. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 z. s. ú.). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

13. V dané věci žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z průměrného příjmu žalované ve výši 43 134 Kč zjištěného z transakcí na jejím běžném účtu za poslední tři měsíce (září až listopad 2023), šlo o příjmy výrazně překračující žalovanou deklarovaný příjem od zaměstnavatele právnická osoba. ve výši 28 000 Kč. Do výpočtu platební kapacity pak vstupovaly výdaje ve výši 23 344,22 Kč, tyto byly vypočteny na základě transakcí na běžném účtu a informací ze žádosti. Žalovaná byla svobodná, žila v nájemním bytě, v domácnosti o dvou osobách, neměla žádnou vyživovací povinnost. Systémem tak byla vypočtena platební kapacita ve výši 19 789,78 Kč a tedy dostatečná pro splátku ve výši 597 Kč. Výdaje a platební kapacita byla vypočtena vnitřním systémem žalobkyně na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na účtu žalované. Zároveň nebyly zjištěny negativní informace z dostupných databází. Z databází BRKI a NRKI bylo zjištěno, že žalovaná má uzavřeny 3 kontrakty, a to osobní úvěr se splátkami ve výši 5 842 Kč, kreditní splátkovou kartu s úvěrovým limitem ve výši 41 980 Kč a revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč, u všech byly splátky řádně spláceny. Žalobkyně tak žalované poskytla úvěr, neboť nebyly dány důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splatit.

14. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, je zaměstnána, její měsíční čistý příjem činí 28 000 Kč, žije v nájemním bytě v počtu 2 osob v domácnosti, nemá vyživovací povinnost, její pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč, měsíční výdaje na splátky úvěrů, leasingu a splátkového prodeje pak 6 000 Kč.

15. Z výpisu přijatých plateb na účet žalované v období od 3. 9. 2023 do 30. 11. 2023 vyplývá, že na účet jí přicházela mzda ve výši 25 783 Kč, 26 849 Kč a 27 231 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 3 825 Kč, 6 382 Kč. Dne 13. 11. 2023 a 24. 11. 2024 byl čerpán úvěr vždy po 20 000 Kč, což je nepochybně položka, kterou nelze zohledňovat v rámci příjmů žalované pro potřeby posuzování její úvěruschopnosti, jak zjevně činí žalobkyně, když dospívá k průměrnému příjmu ve výši 43 134 Kč. Ohledně výdajů žalované žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje, tvrdila, že tyto získala z výpisu z běžného účtu žalované, ovšem jaké konkrétní údaje o jednotlivých druzích výdajů co do jejich charakteru byly zjištěny, neuvedla. Žalovaná bydlí v nájemním bytě, v takovém případě je výše výdajů na bydlení snadno ověřitelná např. z nájemní smlouvy, předpisu úhrad za plnění s užíváním bytu poskytovaných, nic takového žalobkyně zjevně nepožadovala, zda se takové konkrétní údaje případně podávají z výpisů z účtu žalované, tvrzeno nebylo a není věcí soudu, aby je případně ve výpisech sám dohledával. Výdaje na bydlení přitom musí představovat zásadní položku ve výdajích žalované, když při dvoučlenné domácnosti s osobou, k níž nemá vyživovací povinnost, pobírá příspěvek na bydlení. Teprve jsou-li zjištěny konkrétní údaje o výdajích žadatele o úvěr, mohou být tyto údaje porovnávány se statistickými ukazateli. Jaké konkrétní závazky (úvěry) žalovaná splácí, nebylo možné dovodit ani z údajů uvedených žalovanou v žádosti, ani z tvrzení žalobkyně a jí předložených listin, stejně tak skutečnost, zda žalobkyně do splátek zahrnuje i čerpání úvěru, která se podávají z výpisu přijatých plateb.

16., že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je od 24. 6. 2022 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 23 928 Kč, jeho výdaje činí 17 170 Kč, bydlí u rodičů, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost. Tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání, výplatních pásek, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Nahlédnuto bylo též do veřejných rejstříků (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Na základě zjištěných skutečností právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet měsíční splátky ve výši 1 593 Kč je dostatečná.

17. Na základě uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru v daném případě s dostatečnou odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované. Prověřeny musí být nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, a to výdaje reálné. Provádí-li žalobkyně automatizované vyhodnocení z transakcí na běžném účtu žalované, není tím zbavena toho, aby výsledky takového vyhodnocení konkrétně interpretovala tak, aby soud mohl její úvahu o úvěruschopnosti žalované, kterou na jejich základě učinila, přezkoumat. Smlouvu o úvěru ze dne 20. 12. 2023, z níž žalobkyně uplatňuje své nároky, tudíž hodnotí jako neplatnou, a to absolutně (§ 87 odst. 1 z. s. ú.).

18. Je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. omezuje se nárok žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru v době přiměřené možnostem žalované (spotřebitele). Ustanovení § 87 z. s. ú. představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, podle níž důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

19. Žalované byla poskytnuta jistina úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaná vrátila celkem 9 783,68 Kč, jak plyne z předloženého přehledu splátek. Žalovaná na svoji obranu netvrdila a neprokazovala, že by vrátila více. Soud tudíž uložil žalované zaplatit (vrátit) žalobkyni poskytnutou jistinu ve zbývající výši 10 216,32 Kč a co do dalších nárokovaných 6 384,92 Kč na jistině spolu s úrokem z prodlení žalobu zamítl. K jiným případně ve smlouvě o úvěru sjednaným platbám nemůže být, s ohledem na neplatnost smlouvy, přihlíženo. V rozsahu nárokovaného úroku a poplatků, včetně úroku z prodlení z těchto poplatků, byla proto žaloba zamítnuta.

20. Žalovaná, která v řízení zůstala nečinná, se tedy ani nevyjádřila, jaké jsou její aktuální možnosti a schopnosti k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nese v tomto směru právě žalovaná, neboť lhůta ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je koncipována v její prospěch a ostatně nejde ani o informace, které by měla ve své dispoziční sféře žalobkyně. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, jež by nějakým způsobem osvědčovaly stávající možnosti a schopnosti žalované a případně tak odůvodňovaly stanovení určité doby k vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Soud tak uzavírá, že žalovaná je schopen podle § 87 odst. 1 z. s. ú zaplatit žalobkyni přiznanou jistinu úvěru ve výši 10 216,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž při určení této hmotněprávní lhůty lze analogicky postupovat podle procesněprávní lhůtě k plnění zakotvené v § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.

21. V rozsahu žalovaného úroku z prodlení mj. z částky 10 216,32 Kč byla žaloba zamítnuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru (její zbývající části) v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Ta v daném případě byla stanovena výrokem I tohoto rozsudku a dosud tedy nezačala běžet, nemůže proto žalovaná být s plněním v prodlení.

22. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle citovaného § 142 odst. 2 o. s. ř. Z předmětu řízení v celkové výši 23 273,19 Kč, včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, byl0 žalobkyni přiznáno 10 216,32 Kč. Žalovaná, která tak byla ve věci úspěšnější, by měla právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu jí však žádné nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci či soudní výkon rozhodnutí.