OSLN 1 C 98/2026-29

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 28 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 300 Kč od 27. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 28 300 Kč od 6.9. 2024 do 26. 5. 2026 a z částky 19 000 Kč od 27. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 300 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota dne datum, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou částku a souhrnný poplatek ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, zaplatila pouze částku 10 700 Kč. Žalovaná částka ve výši 28 300 Kč se tak skládá z nesplacené půjčené jistiny a z nesplacené části poplatku. Žalobkyně prověřovala žalovanou zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem na záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta. Pokud jde o příjmy vycházela z prohlášení klienta o zaměstnání a mzdových lístků.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně svoji neúčast při jednání řádně omluvila a žalovaná se k jednání nedostavila a nijak svoji neúčast neomluvila, ač jí předvolání k jednání bylo doručeno uložením na adrese uvedené v evidenci obyvatel dne 26. 5. 2026. Soud proto ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků a ve věci rozhodl na základě listinných důkazů tvořících obsah spisu.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karty klienta, splátkového kalendáře – informace o smlouvě, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 6 600 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400Kč při úrokové sazbě 63,33 % p.a. Pohledávky se zavázala zaplatit v 78týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí jistiny. Dle evidenční karty klienta podepsané žalovanou tato uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí v nájemním bytě. Své příjmy vyčíslila částkou hodnota Kč a své výdaje částkou hodnota Kč a životní výdaje částkou hodnota Kč. Současně uvedla, že má nebankovní závazek v podobě úvěru s balónovou splátkou. V kartě je dále uvedeno, že byl viděn občanský průkaz, výplatní pásky a pracovní smlouva. Dopisem ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 14 dnů s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla výzva podána stejného dne k poštovní přepravě.

4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyní dosud označené důkazy a předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru, karta zákazníka, čestné prohlášení žalované a mzdové lístky za měsíce leden a únor 2023 splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly předloženy výpisy z účtu žalované a ani jiným způsobem nebylo doloženou zkoumání skutečných výdajů žalované. Výpisy z účtu mohla být prokázána reálnost výdajů žalované ve výši životního minima ve výši hodnota Kč měsíčně. Žalobkyně pak neprověřovala žalovanou v dlužnických registrech a nezabývala se jejími jinými závazky, ač i z jejího prohlášení bylo zřejmé, že má jiný nebankovní závazek. Žalobkyně byla upozorněna na nutnost předložit doklady k posouzení úvěruschopnosti výzvou ze dne datum. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a navazující judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná plnění na základě neplatné smlouvy, byla povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 10 700 Kč, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 9 300 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor o možnosti žalované vrátit jistinu. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel z doručení žaloby soudem, když žádná dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení nebyla prokázána. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuce).