OSLN 5 C 78/2026-80

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 161 400,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 657,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % od 17. 10. 2025 do zaplacení, vše ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do každého 25. dne běžného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám žalobkyně.

II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 114 048,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 36 725,09 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení a částky 4 694,54 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně, která je právní nástupkyní společnosti právnická osoba., IČ IČO se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky celkem 161 400,08 Kč, kterou jí žalovaný dluží ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota, uzavřené dne datum na částku 77 600 Kč. V žalobním návrhu žalobkyně uvedla, že v případě, že soud dospěje k závěru, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, navrhla vydání bezdůvodného obohacení ve výši čerpání úvěru.

2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a svoji neúčast neomluvil.

3. Soud i pro omluvenou neúčast žalobkyně postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř., provedl dokazování, a to listinnými důkazy, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota s postupným čerpáním, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného částku až do výše 77 600 Kč ve sjednané roční procentní sazbě nákladů při čerpání celého kreditního rámce 1154,42 %, s pevnou denní úrokovou sazbou 0,85 % s tím, že konec platnosti kreditního rámce nastává dnem 17. 10. 2026 s tím, že datum splatnosti první denní splátky (30. den ode dne poskytnutí úvěru) je 25. 5. 2025, datum splatnosti úvěru 17. 10. 2026. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činí 1,99 % čerpané částky. Žalovaný udělil souhlas se zpracováním osobních údajů dne 10. 9. 2024. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalobkyně doložila, že poskytla na protiúčet žalovaného číslo č. účtu dne datum částku 305,82 Kč, dne datum částku 1 260,86 Kč, dne datum částku 4 055 Kč, dne datum částku 1 013,75 Kč, dne datum částku 13 766,97 Kč, dne datum částku 3 003,43 Kč, de datum částku 53 000 Kč a dne datum částku 903,27 Kč, celkem 77 309,10 Kč (77 305 Kč v celých číslech). Žalovaný si zvolil službu „Klidné spaní“ za poplatek 300,17 Kč a službu „Presto“ za poplatek 1 155 Kč. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil celkem částku 34 652 Kč. Ze sdělení právnická osoba zjištěno, že vede účet číslo č. účtu na jméno majitele účtu Jméno žalovaného od datum s tím, že na uvedený účet bylo více platbami pod VS var. symbol uhrazeno celkem 77 305 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet doložila žalobkyně výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého bylo zjištěno, že počet členů ve společné hospodařící domácnosti žalovaného jsou čtyři osoby, z toho dva s příjmem. Pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem jsou 17 000 Kč na půjčky, výdaje na bydlení nebyly uvedeny. Ověřený čistý měsíční příjem činí 38 607 Kč, přičemž sám spotřebitel uvedl výši měsíčního příjmu 37 000 Kč s rezervou pro výdaje 700 Kč a vypočítanými minimálními výdaji ve výši 15 805 Kč s tím, že disponibilní příjem představuje 20 000 Kč. Žalobkyně doložila výpis z běžného účtu od společnosti Kontomatik, uvedla, že si žalovaného ověřila v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a dalších příslušných informačních registrech a uvedla, že žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Výdaje žalovaného nebyly stejným postupem žalobkyní ověřovány, žalobkyně uvedla, že nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registrů neplatných dokladů, TelcoScore, registrů hledaných osob, politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru sankčních záznamů. Dne 16. 10. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému upomínku ohledně prodlení v délce 91 dnů a současně zesplatnila úvěr s tím, že celková dlužná částka 162 870,08 Kč včetně úroku z prodlení a smluvních pokut je nyní splatná v plné výši. Dne 28. 1. 2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného předžalobní upomínkou k zaplacení částky 165 387,79 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 16 000 Kč, do tří dnů. Podle podacího lístku byla výzva k plnění podána k poštovní přepravě 30. 1. 2026 pod podacím číslem hodnota. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 2395 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch k plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním na sjednanou částku 77 600 Kč. Postupným vyplácením na bankovní účet žalovaného vedeného u právnická osoba., číslo č. účtu byla osmi platbami vyplacena žalobkyní žalovanému částka celkem 77 305 Kč, což právnická osoba. soudu potvrdila (celkový součet včetně haléřů činí 77 309,10 Kč). Účastníci si sjednali splatnost poskytnutého úvěru dnem 17. 10. 2026. Žalovaný na úhradu dluhu uhradil celkem částku 34 652 Kč. Dne datum byl žalovanému zaslána zpráva, v rámci které mu žalobkyně sdělila, že nejstarší neuhrazená splátka je 91 dnů po splatnosti. Z tohoto důvodu žalobkyně vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou splatností a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 162 870,08 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, od 17. 10. 2025 je v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 76 818,06 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1 393,29 Kč, smluvního úroku ve výši 77 323,35 Kč a poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 1 061,04 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 694,54 Kč za prodlení prvých 90 dnů od 18. 7. 2025 do 16. 10. 2025. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně předžalobní výzvou k úhradě ze dne 28. 1. 2026 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 165 387,79 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 16 000 Kč do tří dnů, výzva byla podána k poštovní přepravě dne 30. 1. 2026. Před poskytnutím úvěru sdělil žalovaný, že pracuje s příjmem 37 000 Kč, žalobkyně údajně ověřila čistý měsíční příjem 37 000 Kč, ale ve svých podáních soudu uvádí, že příjem žalovaného činil 25 000 Kč s tím, že žije ve čtyřčlenné domácnosti, z toho jsou dva nepracující členové. Žalovaný uvedl, že měsíčně hradí pravidelně na půjčky částku 17 000 Kč, žádné další výdaje např. na bydlení a ostatní zbytné a nezbytné výdaje neuvedl. Žalovaný udělil souhlas žalobkyni ke zjištění informací z jeho účtu, žalobkyně zaslala soudu identifikované příjmy, ze kterých ale nelze zjistit, o jaké identifikované příjmy se jedná, ale zejména z nich nelze zjistit výdaje žalovaného, neboť je nepochybné že vyjma splátek jiných půjček, s ohledem na počet členů domácnosti, musí žalovaný vynakládat i výdaje na uspokojování potřeb bydlení dalších osob, zřejmě dětí ve společné domácnosti apod. Žalobkyně vypracovala ekonomický model o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který se jeví soudu jako nedostatečný, žalobkyně se vůbec nezabývala např. další úvěrovou zatížeností žalovaného, jeho faktickými životními náklady a výdaji, když se spokojila pouze s bankovním výpisem o identifikovaných příjmech, neověřila výši nákladů na bydlení a nezabývala se ani dalšími ekonomickými skutečnostmi, ze kterých by bylo možno posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Z žalobního návrhu je zřejmé, že si je žalobkyně tohoto nedostatečného postupu vědoma, když sama navrhla možnost posouzení svého nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud dospěl k závěru, že z důvodu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky dne datum neplatná a žalovaný je povinen vrátit neuhrazený zůstatek poskytnuté jistiny, která mu byla poukázána na jeho účet u právnická osoba. v celkové výši 77 309,10 Kč a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 42 657,10 Kč.

5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy soud dovodil, že jednání mezi účastníky ze dne datum o revolvingovém spotřebitelském úvěru je třeba považovat za neplatné, pro absenci právního titulu nemohl soud rozhodnout kladně o zbývající výši nároku, a to o zaplacení částky 114 048,35 Kč včetně příslušenství, tj. 11,50 % úroku z prodlení z částky 36 725,09 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení a částku 4 694,54 Kč jako nedůvodný v plném rozsahu zamítl.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 42 657,10 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni z této částky úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí jak shora ve výroku I. uvedeno.

7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z doby prodlení, výše dlužné částky a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnila.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).