OSLN 7 C 58/2026-62
- Court:
- Okresní soud v Lounech
- Case number:
- 7 C 58/2026-62
- Decision date:
- 2026-06-22
- ECLI:
- ECLI:CZ:OSLN:2026:7.C.58.2026.1
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 434 253,75 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 320 153,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 320 153,05 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 114 100,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 428 034,70 Kč od 16. 9. 2025 do 23. 9. 2025, z částky 107 881 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 31 531,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 25 100,20 Kč, úrok 9,3 % ročně z částky 428 034,70 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 39 465,81 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.
1. Žalobkyně podanou žalobou a jejím doplněním se domáhala po žalovaném zaplacení částky 434 253,75 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 488 296 Kč se sjednaným úrokem ve výši 9,30 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 31. 1. 2025, žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dluží částku 428 034,70 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 6 219,05 Kč, částku 25 100,20 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 9,30 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 1. 2. 2025 do 15. 9. 2025, částku ve výši 31 531,79 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 7. 2. 2025 do 15. 9. 2025 a dále smluvní úrok 9,30 % p. a. z částky 428 034,70 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12% p. a. z částky 428 034,70 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení. Žalovaný na žádosti deklaroval příjem ve výši ve výši 36 196 Kč, což odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti, pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že klient a ni jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr v právnická osoba s limitem 1 000 Kč a s orientační splátkou 30 Kč, úvěr pro fyzické osoby – hotovostní – PH v právnická osoba se splátkou 5 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 7 303 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 7 333 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 168 142,95 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslaná předžalobní výzva.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, ze smlouvy o úvěru ze dne datum, všeobecných obchodních podmínek, ceníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 488 296 Kč na splacení konsolidovaných dluhů u žalobkyně ve výši 283 296 Kč, zbývající část nebyla účelově určena, použití bylo ponecháno na zvážení žalovaného. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 9,30 %, výše měsíční splátky činila 7 303 Kč, se splatností nejpozději do 16. 1. 2031. V žádosti žalovaný z datum uvedl čistý měsíční příjem ve výši hodnota Kč, pracovní poměr na dobu určitou od datum do datum, žádné splátky mimo právnická osoba, včetně nebankovních společností. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována výše příjmu žalovaného hodnota Kč, poskytnuté úvěry, a to kontokorent v právnická osoba s limitem s orientační splátkou 30 Kč, úvěr v právnická osoba se splátkou 5 500 Kč, který byl zkonsolidován, nová splátka stanovená ve výši 7 303 Kč.
4. Dle výpisů z úvěrového účtu, příjmových transakcí zúčtovaných na účtu č. č. účtu žalovaný úvěr čerpal, řádně ho nesplácel. Dle přehledu příjmových transakcí byl zůstatek žalovaného na uvedeném účtu, v lednu 2022 ve výši 0 Kč, v únoru 2022 ve výši 0 Kč, v březnu 2022 ve výši 0 Kč, přestože byly v těchto měsících evidovány příchozí platby. V dalších měsících byl evidován zůstatek v měsíci dubnu 2022 ve výši hodnota Kč, v květnu 2022 ve výši hodnota Kč, v červnu 2022 ve výši hodnota Kč, v červenci 2022 ve výši hodnota Kč, v srpnu 2022 ve výši hodnota Kč, v září 2022 ve výši hodnota Kč, v říjnu 2022 ve výši hodnota Kč, v listopadu 2022 ve výši hodnota Kč, v prosinci 2022 ve výšiAnonymizovánohodnota Kč, v lednu 2023 ve výši hodnota Kč. Dne datum byla připsaná částka ve výši hodnota Kč, u připsaných částek není zapsán důvod platby, kromě platby z datum platba je označená jako mzda, z datum platba je označená jako právnická osoba, z 3 10. 2022 platba je označená jako jméno FO, z datum platba je označená jako jméno FO. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do datum s upozorněním na možnost okamžitého splacení celého dluhu. Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 31. 1. 2025. Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva ze dne 18. 9. 2025 předaná téhož dne k poštovní přepravě.
5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále o. z.) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednila ani neprověřila, když přehled o příjmových transakcí obsahuje pouze příchozí platby na účet žalovaného. Výdaje žalovaného nebyly prověřovány. Žalobkyně dostatečně nezohlednila předchozí zadlužení žalovaného, který využil nový úvěr na splacení předchozích úvěrů a navíc mu poskytla částku 488 296 Kč, a to na splacení konsolidovaných dluhů u žalobkyně ve výši 283 296 Kč, zbývající část nebyla účelově určena a použití bylo ponecháno na zvážení žalovaného. Nově poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet v měsíční splátce ve výši 7 303Kč, tj. vyšší splátka oproti předchozí splátce 5 500Kč. Žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do datum, poskytnutý úvěr měl zaplatit nejpozději do 16. 1. 2031. Žalobkyní nebyla posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr v případě skončení pracovního poměru sjednaného do 30. 6. 2023
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží.
9. Při jednání soud dne datum bylo dáno žalobkyni poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označit důkaz k tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména ohledně jeho výdajů, o jiném právním posouzení. Žalované jiné důkazy než v řízení již provedené neoznačil. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 488 296 Kč a zaplatil celkem částku ve výši 168 142,95 Kč, soud určil bezdůvodné obohacení ve výši 320 153,05 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18. 9. 2025 předanou téhož dne k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaný dostal do prodlení od dne 24. 9. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a žalobkyni byly přiznány náklady řízení v rozsahu 47,45% z celkových nákladů řízení ve výši 83173,46 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 17 371 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 10 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření k výzvě, účast u jednání soudu dne datum), 5 režijních paušálů po 4500 Kč, náhrada za každou promeškanou půlhodinu 6 x 150), cestovné ve výši 932,20 Kč (158 km. adresa a zpět, průměrná spotřeba 9,80, PHM 537,29, sazba základní náhrady 5,90) a 21 % DPH ve výši 11 420,27 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 39 465,81 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
11. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí, exekuci.