OSMB 15 C 173/2026-14

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 36 717,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný dne datum vyčerpal částku částka, která mu byla zaslána na bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, předsmluvní informace a další dokumenty, se kterými žalovaný souhlasil. Žalobkyně dále uvádí, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť ověřila jeho příjmy, přičemž čistý měsíční příjem žalovaného činil částku částka, prověřila registry dlužníků, insolvenční rejstřík, evidenci exekucí a další databáze, ověřil identitu žalovaného prostřednictvím služby Kontomatik a bankovního účtu. Žalovaný si současně sjednal dobrovolné služby, a to službu Presto za částka a SMS servis za částka. Protože žalovaný přestal splácet sjednané splátky, žalobkyně smlouvu dne datum vypověděla a od datum považuje celý úvěr za splatný. Žalobkyně požaduje celkem částka, která se skládá z jistiny ve výši částka, z poplatku za vyplacení úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka, částky 165 za službu Presto a částka za SMS servis. Dále žalobkyně požaduje zaplacení částky částka smluvní pokuty, kterou nárokuje dle čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy, neboť má v případě prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu za prvních 90 dní prodlení, tedy za období od datum do datum. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru prokázaným, žalobkyně uplatňuje alternativní nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť finanční prostředky byly prokazatelně zaslány na účet žalovaného. Před podáním žaloby byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně znovu písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán, a to s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok (jistina 16 000 a smluvní úrok částka). Žalobkyni tak vznikla povinnost doplatit soudní poplatek, o čemž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nedoplnila a další důkazy nepředložila.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku tohoto dne smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému bezhotovostně finanční prostředky až do výše částka. Úvěr mohl být čerpán postupně i opakovaně a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně příslušenství v denních splátkách, jejichž výše je určena všeobecnými obchodními podmínkami. První splátka byla splatná 30. den po vyplacení první tranše. Každá splátka je splatná 29. den po dni výpočtu. Žalovaný mohl splácet i doporučenými měsíčními úhradami. Úvěr musí být splacen nejpozději do 29. dne po skončení platnosti kreditního rámce, tj. do datum. Denní úroková sazba činila 1,016 % denně, RPSN pak činilo 1 808%, poplatek za vyplacení tranše činil 1,99 % z čerpané částky a byly sjednány volitelné služby, a to služba „Presto“ za poplatek částka/tranše a služba SMS servis za poplatek částka/den. Pro případ prodlení se splácením smlouva stanovila rozsáhlé sankční mechanismy, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, povinnost žalovaného hradit úrok z prodlení dle zákonné úrokové sazby, povinnost hradit účelně vynaložené náklady ve výši částka denně, maximálně částka měsíčně. Dále možnost zesplatnění úvěru po 91 dnech prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

8. Z informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech poskytovaného úvěru, podrobně specifikované v předchozím odstavci tohoto rozsudku.

9. Z autorizace ověření totožnosti ze dne datum bylo zjištěno že bankovní účet č. č. účtu patří žalovanému.

10. Z přehledu platebních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet č. č. účtu vyplacena jedna tranše, a to částka částka dne datum.

11. Z předpisu denních splátek na období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný měl hradit denně částku částka, přičemž úhrady byly z počátku použity zejména na sjednané úroky (první splátka ve výši částka), dále na konstantní poplatek ve výši částka v každé splátce, a dokonce nulová částka na jistinu – na jistinu měla poprvé připadnout úhrada ve výši toliko částka ve splátce splatné dne datum. Částka, která přicházela na jistinu se jen pomalu zvyšovala a částka připadající na úroky se jen pomalu snižovala.

12. Z dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ byly zjištěny interní pravidla ohledně posuzování úvěruschopnosti klientů žalobkyně.

13. Ze dokumentu „O posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že posouzení žalovaného bylo provedeno dne datum, přičemž žalovaný uvedl, že žije ve společně hospodařící domácnosti o dvou členech, přičemž oba mají příjem (nedoloženo). Žalovaný deklaroval svůj pravidelný měsíční příjem ve výši částka, žalobkyně započítala ověřený příjem ve výši částka (ničím nedoloženo). Žalovaný dále deklaroval pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši částka (ničím nedoloženo), na bydlení ve výši částka (ničím nedoloženo – ani druh bydlení), nemá žádné další nezbytné výdaje (ničím nedoloženo), na zbytné výdaje započítala žalobkyně částku částka a na rezervu pak částku částka. Žalobkyně vypočetla, že celkové výdaje žalovaného dosahují celkem částku částka (ničím nedoloženo), což mu po odečtení ponechává disponibilní příjem částka. Na základě těchto údajů bylo posouzení úvěruschopnosti vyhodnoceno jako úspěšné.

14. Z dokumentu identifikované příjmy za období od datum do datum bylo zjištěno, že se jednalo o veškeré příjmy na účtu č. účtu (účet žalovaného, na nějž byla vyplacena tranše), z čehož žalobkyně identifikovala pravidelný měsíční příjem ve výši částka, který však nebyl nijak dále ověřen (výplatní páskou, pracovní smlouvou apod.), přičemž na účet přicházelo množství dalších plateb, které není možné identifikovat, např. vrácené přeplatky z energií, výživné, reklamace zboží, případně další (mikro)úvěry. Soud tak nemá prokázaný ani tvrzený příjem žalovaného.

15. Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě částky částka, a to do 3 dnů a dále částky částka za právní zastoupení žalobkyně.

16. Nebylo zjištěno ani prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému důkladně a s odbornou péčí prověřovala finanční a majetkovou situaci žalovaného, zvláště když se nebyly prověřeny ani jeho faktické příjmy, a zejména faktické výdaje žalovaného, kdy nebyl zjištěn ani způsob bydlení žalovaného, tedy zda žije v nájmu či ve vlastním bydlení, nebyly prověřeny jeho výdaje na půjčky, nebyla vůbec zjištěna částka na živobytí. Nebyly doloženy ani lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech (BRKI, NRKI, CEE, Insolvenční rejstřík apod.).

17. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

18. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s rámcem částka, který mohl být čerpán postupně a splácen v denních splátkách s extrémně vysokým úročením (1,016 % denně, RPSN 1808 %) a s řadou poplatků a sankcí. Žalovanému byla skutečně vyplacena pouze jedna tranše ve výši částka. Denní splátky byly nastaveny tak, že po dlouhou dobu pokrývaly téměř výhradně úroky a poplatky, zatímco splácení jistiny bylo zanedbatelné (např. první úhrada na jistinu činila jen částka až v říjnu 2027). Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno pouze formálně – žalobkyně vycházela z nedoložených údajů o příjmech a výdajích, neověřila skutečné příjmy ani výdaje, nezjistila způsob bydlení, neprovedla lustrace v registrech a neověřila, zda deklarované částky odpovídají realitě. Z dokumentů o příjmech navíc vyplynulo, že na účet žalovaného přicházely různé neidentifikovatelné platby, takže skutečný příjem nebyl prokázán. Přesto bylo posouzení úvěruschopnosti vyhodnoceno jako úspěšné. Žalovaný dluh nijak nesporoval.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

22. V posuzované věci však nebylo prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného, a to nijak důkladně ani jeho pravidelné měsíční příjmy a už vůbec ne jeho faktické výdaje, počet případných dalších úvěrů či faktické (reálné) náklady na živobytí a na bydlení. Nijak též neprokázala, že by žalovaného před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejsžíku a centrální evidenci exekucí. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala a ověřovala informace o příjmech a výdajích žalovaného, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně nezjišťovala natož, aby tyto údaje prověřila, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně neprověřovala faktické pravidelné příjmy a podstatné výdaje žalovaného, včetně jeho předchozích úvěrů a nákladů na bydlení, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

27. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná

30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

44. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka, také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky částka od datum do zaplacení, (výrok I.).

45. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšný ve věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

47. Lhůta pro splnění povinnosti uložená mu tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.