OSMB 20 C 110/2026-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 32 580,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 580,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 829,51 Kč za období od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 580,09 od 17. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku 2 852,51 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 29 611,67 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 451 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem včetně jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 580,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 10. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s výší úvěrovaného rámce 85 000 Kč, s možností změny sjednané výše. Žalovaný se smlouvou zavázal, že úvěr bude splácet řádně a včas, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce, měsíční splátka byla vždy splatná k 20. dni příslušného měsíce. Žalovaný celkem načerpal částku 100 594 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní před poskytnutím úvěru řádně zkoumána. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně úvěr dle bodu odd. 7.1 úvěrových podmínek ke dni 11. 12. 2025 zesplatnila. Žalovaný ke dni zesplatnění uhradil celkem částku 87 504,9 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, byla mu žalobkyní účtována smluvní pokuta dle podkapitoly 7.1 úvěrových podmínek, vždy ve výši 500 Kč, celkem tak 1 500 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení celkové částky 32 580,09 Kč, představující součet dosud nesplacené jistiny ve výši 29 611,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 368,42 Kč a nákladů na vymáhání v celkové výši 1 200 Kč (dle bodu 7.1. úvěrových podmínek byla žalovanému v případě zaslané výzvy k úhradě účtována částka 300 Kč za každou zaslanou výzvu), kapitalizovaný úrok ve výši 26,28 % z částky 29 611,67 Kč za období od 12. 12. 2025 do 16. 3. 2026 ve výši 2 852,51 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 29 611,67 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně za období od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 ve výši 829,51 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 580,09 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou, avšak na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

4. Z předložených listinných důkazů soud má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 4. 2022 dálkovým způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota s výší úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni společně s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Načerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z úvěrového rámce. Splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána jeho povinnost zaplatit žalobkyni náklady na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek nebo neuhrazením splátky delším než tři měsíce byla žalobkyně oprávněna úvěr dle čl. 7.1. Úvěrových podmínek společnosti právnická osoba, které byly nedílnou součástí smlouvy, zesplatnit. Poskytnutý úvěr sloužil ke koupi zboží (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky společnosti Jméno žalobkyně.).

5. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle záznamů žalobkyně vycházela žalobkyně z žalovaným uvedených skutečností, především z výše jeho deklarovaného čistého příjmu 55 000 Kč ze zaměstnání ve společnosti Wensauer automobile GmbH, při zohlednění celkových měsíčních výdajů ve výši 25 000 Kč a lustrace žalovaného mj. v NRKI, SOLUS, ISIR, CEE. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, splácí 2 úvěry (karta klienta, úvěrová zpráva, smlouva o úvěru, pracovní dohoda ze dne 16. 9. 2022, výplatní pásky za měsíce červenec, srpen, září 2023).

6. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky za období od července 2023 do září 2023, kdy příjem žalovaného činil 2 904,24 EUR za měsíc září 2023, příjem 2 862,24 Kč za měsíc srpen 2023, příjem ve výši 2 904,24 Kč za měsíc červenec 2023 (výplatní pásky za měsíce červenec, srpen, září 2023).

7. Žalovaný uhradil na úvěr ve splátkách celkem částku 87 504,9 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad).

8. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně dopisem z 11. 12. 2025, odeslaným žalovanému dne 12. 12. 2025, žalovaného vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky 33 873,66 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy k zaplacení (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2025 včetně podacího archu ze dne 12. 12. 2025).

9. Dopisem ze dne 29. 1. 2026 odeslaný žalované dne 30. 1. 2026 zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení jeho dluhu (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 1. 2026 včetně podacího archu ze dne 30. 1. 2026).

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

14. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 594 Kč, na které jí žalovaný uhradil částku 87 504,9 Kč a při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, byť soudu předložila výplatní pásky za tři měsíce, avšak za období července 2023 až září 2023, tj. výplatní pásky po poskytnutí úvěru, tudíž tedy před poskytnutím úvěru řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně se spokojila pouze s uvedením výše příjmu žalovaného, který nikterak neověřila. Úvěruschopnost žalobkyně zkoumala jen prostřednictvím lustrace žalovaného v databázi NRKI, ze kterého je patrné, že žalovaný měl dva existující závazky, které musel splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného a neověřila tak, jak žalovaný se svými příjmy vychází například výpisy z účtu žalovaného, nemohla znát finanční situaci žalovaného.

18. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. spisová značka, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tak uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

19. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto jsou spotřebitelská smlouva, na základě níž byl úvěr žalovanému poskytnut, dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž dle uvedeného ustanovení soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018).

20. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 32 580,09 Kč.

21. Žalobkyni též náleží vedle bezdůvodného obohacení i úhrada úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 17. 3. 2026, tj. dnem následujícím po sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

22. Jelikož smlouva nebyla sjednány s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 82 % po odečtení jejího úspěchu 91 % od úspěchu žalovaného 9 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 304 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „advokátní tarif“), odměna ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč, dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Poměrná část nákladů ve výši 82 % z částky 4 208 Kč činí po zaokrouhlení částku 3 451 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť vzniklý nárok byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Za podání ze dne 4. 6. 2026 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť bylo učiněno po až po výzvě soudu.

24. Lhůta k plnění je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.