OSMB 5 C 143/2026-21

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 28 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 525 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 15 475 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 4. 1. 2025 do 16. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 15 475 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a částky 585 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 286 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 585 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026. Právní předchůdkyně žalobkyně Anonymizováno právnická osoba. (dříve právnická osoba) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit řádně splátky. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, byl vyzván k úhradě dluhu. Úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.avafin.cz. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, posoudila příjmy a výdaje žalovaného, provedla lustraci v příslušných databázích. Žalovaný na danou pohledávku uhradil pouze částku 7 475 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, kterou odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne 10. 2. 2026. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z uzavřené smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud posoudil nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení dlužné částky 28 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a uhrazení smluvní pokuty ve výši 585 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Anonymizováno právnická osoba. (dříve právnická osoba), uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s ID úvěru Anonymizováno dne 1. 9. 2024, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, přičemž úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m. a RPSN ve výši 5 534 %, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 9. 2024, ID úvěru Anonymizováno).

6. Soud zjistil, že totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena prostřednictvím dokladů totožnosti, a to občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.

7. Soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno právnická osoba. poskytla žalovanému peněžní prostředky částkami 5 000 Kč a 15 000 Kč, které byly dne 1. 9. 2024 a 3. 9. 2024 odeslány na bankovní účet žalovaného č. č. účtu (potvrzení o provedených platbách).

8. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že bankovní účet č. č. č. účtu byl veden na žalovaného (dopis ze dne 29. 5. 2026).

9. Soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, že právní předchůdkyně žalobkyně Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO, je vedena pod sp. zn. C Anonymizováno u Městského soudu v Praze, její obchodní firma se postupně změnila z Anonymizováno právnická osoba (zapsáno 30. 5. 2011, vymazáno 24. 1. 2012) na Anonymizováno právnická osoba (zapsáno 24. 1. 2012, vymazáno 19. 7. 2013), následně na Anonymizováno (zapsáno 19. 7. 2013, vymazáno 17. 12. 2015), dále na právnická osoba (zapsáno 17. 12. 2015, vymazáno 23. 4. 2025) a nakonec na Anonymizováno právnická osoba. (zapsáno 23. 4. 2025) (výpis z obchodního rejstříku)Anonymizováno

10. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně AvaFin právnická osoba. vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 3. 1. 2025, v němž byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru téhož dne a vyzván k úhradě částky 47 545,69 Kč (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 1. 2025).

11. Soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno právnická osoba., jako postupitelkou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností De Vries právnická osoba., jako postupníkem byla dne 23. 1. 2026 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026).

12. Soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., jako postupitelkou a žalobkyní, společností Jméno žalobkyně., jako postupníkem byla dne 23. 1. 2026 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026).

13. Soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti Anonymizováno právnická osoba. na společnost Jméno žalobkyně. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026, přičemž výše pohledávky činila 57 088,55 Kč (oznámení o postoupení pohledávky).

14. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb jako doporučená zásilka pod podacím číslem Anonymizováno (potvrzení o podání zásilky).

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

16. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno právnická osoba. (dříve právnická osoba), smlouvu o úvěru na základě, které se tato právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na jistinu uhradil částku 7 475 Kč. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne 10. 2. 2026. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno právnická osoba., řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného.

17. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

18. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. spisová značka ze dne 29. 1. 2015]

31. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Pohledávka první právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti Anonymizováno právnická osoba., za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 postoupena na druhou právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba., a následně téhož dne na žalobkyni, a to podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

33. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Nebyly doloženy žádné výpisy z účtu, žádné lustrace v registrech dlužníků (BRKI, NRKI, SOLUS), ani žádné podklady o pravidelných výdajích žalovaného, zejména o nájemném a dalších běžných nákladech, ani žádné podklady o pravidelných příjmech žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti tak zjevně neproběhlo řádně.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že první právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

35. Převzal-li žalovaný peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 12 525 Kč, která představuje nesplacenou část jistiny, kterou žalovaný nijak nerozporoval. První právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč a žalovaný na tuto pohledávku uhradil částku 7 475 Kč.

36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi první právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2026, která mu byla dne 10. 2. 2026 odeslána, tedy doručena třetím pracovním dnem po jejím odeslání, tj. dne 13. 2. 2026, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 12 525 Kč i zákonný úrok z prodlení z částky 12 525 Kč od 17. 2. 2026, tedy po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě.

37. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než žalobu ve zbytku zamítnout, tj. co do co do částky 15 475 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 4. 1. 2025 do 16. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 15 475 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a částky 585 Kč.

38. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavila k jednání, není oprávněn a povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný měl ve věci větší úspěch než žalobkyně. Ze spisu však nevyplývá, že by žalovanému v řízení vznikly nějaké účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by bylo možno přiznat. Za této situace soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. O soudním poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích a § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, neboť poplatníkem je navrhovatel a poplatková povinnost vzniká podáním návrhu. Podle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků činí poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu při peněžitém plnění nad 20 000 Kč 4 % z této částky. Jestliže soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, doměřil žalobkyni poplatek do výše stanovené položkou 1 sazebníku, jak plyne z položky 2 bodu 2 sazebníku. Při hodnotě předmětu řízení 28 585 Kč, po zaokrouhlení základu poplatku na 28 585 Kč podle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku částku 1 430 Kč. Jelikož žalobkyně již uhradila 1 144 Kč, byl jí uložen k zaplacení doplatek 286 Kč, a to na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.