OSMB 7 C 166/2026-18

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 83 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 38 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 500 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 45 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 000 Kč od 15. 2. 2024 do 16. 2. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 835 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 83 580 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru, který poskytla žalovaném společnost AvaFin právnická osoba. na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 13. 11. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z informací získaných od aplikace Kontomatik, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtu žalovaného. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Celkem na splátkách úvěru uhradil částku 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smlouvou ke dni 14. 2. 2024 celý úvěr zesplatnila. Nesplacená pohledávka činí 56 000 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru ve výši 40 000 Kč, smluvní úrok ve výši 16 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 29 080 Kč při zohlednění dílčího plnění žalovaného ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 27 580 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za každý den prodlení ode dne zesplatnění úvěru (14. 2. 2024) do data odeslání předžalobní výzvy (10. 2. 2026). Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně ani žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavili, ačkoliv jim bylo doručeno předvolání. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěruAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, fotografií občanského průkazu žalovaného, fotografií řidičského průkazu a všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce verze Anonymizováno_Anonymizováno vyplývá, že se společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 14 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Žalovaný se zavázal k úvěru zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Den splatnosti jednotlivých splátek nebyl ve smlouvě ujednán. Jistinu úvěru pak byl žalovaný povinen splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Totožnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu.

5. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 15. 6. 2026, z potvrzení o provedené platbě ze dne 13. 11. 2023 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. č. účtu dne 13. 11. 2023 částku ve výši 14 000 Kč a dne 14. 11. 2023 částku ve výši 26 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 11. 2020 do Datum narození advokátky u společnosti právnická osoba. ve výši 42 328,17 Kč.

7. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 14. 2. 2024 soud zjistil, že společnost Anonymizováno.cz žalované oznámila, že ke dni 14. 2. 2024 došlo k zesplatnění smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 127 324,19 Kč ze smlouvy Anonymizováno Anonymizováno na společnost De Vries právnická osoba.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost De Vries právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 127 324,19 Kč ze smlouvy Anonymizováno Anonymizováno na žalobkyni.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 6. 2. 2026, oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 2. 2026 vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 127 324,19 Kč spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby nejpozději do tří dnů od odeslání výzvy a dále bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, soud zjistil, že žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil částku 1 500 Kč.

12. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

21. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

22. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ke svému tvrzení, že její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím na jeho bankovní účet skrze aplikaci Kontomatik, nepředložila žádný důkaz. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za listopad 2020, avšak smlouva o úvěru byla uzavřena až o tři roky později, proto tento výpis nemohl vypovídat ničeho o aktuálních majetkových poměrech žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakkoliv zkoumala skutečné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, ani že by se jej na tyto informace dotazovala.

24. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 38 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěrem (40 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil (1 500 Kč).

25. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná její nárok na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

26. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byla poprvé vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 2. 2026, který jí byl odeslán dne 10. 2. 2026. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do tří dnů od doručení dopisu. Dopis byl žalované v souladu s § 573 o. z. doručen dne 13. 2. 2026, třetí den nastal dne 16. 2. 2026. Žalovaná do tohoto data dlužnou částku neuhradila, ode dne následujícího se proto ocitla v prodlení (17. 2. 2026). Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 38 500 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.

27. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednaných úroků a smluvní pokuty, nezbylo soudu než žalobu co do částky ve výši 45 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 000 Kč od 15. 2. 2024 do 16. 2. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení částečně zamítnout.

28. Soud k projednání věci nařídil jednání na 16. 7. 2026, k němuž se žalobkyně nedostavila a z jednání se omluvila. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a vyzvat žalobkyni, aby prokázala, že ověřila úvěruschopnost žalovaného. Poučení dle § 118a o.s.ř. se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2009 s. 831).

29. Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z listinných důkazů předložených žalobkyní. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o. s. ř.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

32. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 835 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatnění nepřiměřeně vysokých úroků z úvěru).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.