OSMB 7 C 182/2026-35

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 16 545,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 8 545,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 545,6 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 200 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 16 545,6 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne 27. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná měl poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 8 545,60 Kč do 27. 11. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalované. Žalovaná do sjednaného data splatnosti úvěr neuhradila. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 8 545,60 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou dne 10. 3. 2026, žalovaná však na svém dluhu ničeho neuhradila. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že namítla zejména neplatnost či neprokázané uzavření úvěrové smlouvy prostředky komunikace na dálku, když podle jejího názoru nebylo spolehlivě prokázáno, že smlouvu akceptovala způsobem odpovídajícím požadavkům na elektronické právní jednání. Dále tvrdila, že smlouva obsahuje nepřiměřená a s dobrými mravy rozporná ujednání, zejména s ohledem na RPSN ve výši 9 867,10 %, a odkázala na judikaturu týkající se nepřiměřených úvěrových podmínek. Současně namítla, že původní věřitelka nesplnila povinnost řádně posoudit její úvěruschopnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dostatečně neověřovala její příjmy a výdaje ani celkovou finanční situaci, což podle ní vede k následkům předvídaným § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaná nepopírala převzetí finančních prostředků ani povinnost vrátit jistinu 8 000 Kč, ale doplnila, že se od počátku snažila věc řešit smírně prostřednictvím dluhové poradny a nabídla úhradu poskytnuté jistiny, avšak bez reakce věřitelky. V případně úspěchu žalobkyně navrhla nepřiznat či snížit náhradu nákladů řízení s ohledem na okolnosti případu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 27. 10. 2024 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou dne 27. 10. 2024 podepsaly smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do 27. 11. 2024 v jediné splátce společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši 8 545,60 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázal uhradit částku 16 799,85 Kč. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu.

6. Z přípisu právnická osoba. ze dne 12. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaná. Z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 28. 10. 2024 a z přípisu právnická osoba. ze dne 2. 7. 2026 soud zjistil, že dne 28. 10. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. č. účtu částku 8 000 Kč.

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026 včetně přílohy 1 - seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. Anonymizováno byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 3. 2026 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 3. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že pohledávky ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni a dále žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 25 108,29 Kč do tří dnů.

9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

21. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

22. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala její skutečné měsíční příjmy a výdaje a toto ani netvrdila. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovanou v registrech CRKI, EUCB, v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz.

24. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 8 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla převodem na její bankovní účet v souvislosti s tímto úvěrem. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něčeho uhradila.

25. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná její nárok na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

26. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení peněžních prostředků – žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí – předžalobní výzva ze dne 7. 3. 2026 opírajíc se o absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru nebyla sto zapříčinit splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobkyni úroky z prodlení nepřiznal (viz § 87 odst. 1 ZoSÚ a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka).

28. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do nároku na zaplacení částky ve výši 8 545,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 545,6 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení.

29. S ohledem na posouzení smlouvy jako absolutně neplatné pro porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78) se soud pro nadbytečnost dále nezabýval dalšími žalovanou namítanými důvody neplatnosti posuzované smlouvy.

30. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

32. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatnění nepřiměřeně vysokých poplatků z úvěru).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.