OSME 16 C 57/2026-57

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o 43 918,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 138,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 138,56 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 36 779,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 918,17 Kč od datum do datum a z částky 36 779,61 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 43 918,17 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek Anonymizováno) dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 55 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do datum. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 43 918,17 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 55 000 Kč, smluvní úrok ve výši 10 227,55 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení z částky 43 918,17 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla, aby soud rozhodl tak, že je povinna uhradit žalobkyni zbývající jistinu ve výši 7 138,56 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč. Současně navrhla, aby soud postupem podle § 150 o. s. ř. žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. Uvedla, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum předmětnou smlouvu o úvěru na částku 55 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 12ti měsíčních splátkách po 7 810,24 Kč. Dosud na úvěr uhradila částku 47 861,44 Kč. Žalovaný nárok neuznává, neboť považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, a domáhat se lze proto pouze vydání bezdůvodného obohacení. Tato neplatnost je způsobena nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalované věřitelem, hrubým rozporem parametrů smlouvy (zejména nepřiměřeně vysoké sazby RPSN) s dobrými mravy a dále vadným procesem uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, který neumožňuje řádnou verifikaci obsahu smlouvy ani vůle smluvních stran. Dále uvedla, že žalobkyni zasílala návrh na smír, zpět jí byl zaslán jen dotazník. Pokud jde o její majetkové poměry, tak uvedla, že je zaměstnána jako kuchařka, nyní však bude končit a nadále se bude věnovat podnikání, její průměrný příjem činí cca 30 000 Kč, přičemž její náklady činí cca 25 000 Kč, má dvě nezletilé děti a žije s přítelem. Bydlí v rodinném domě, který spoluvlastní, přičemž za bydlení vynaloží cca 15 000 Kč měsíčně. Již delší dobu spolupracuje s organizací Člověk v tísni. S ohledem na svoji aktuální nepříznivou finanční situaci a snahu o postupné vypořádání všech svých závazků žalovaná zároveň navrhla, aby jí bylo umožněno dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která svou účast na jednání omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 55 000 Kč /viz smlouvu o úvěru na č. l. 6-7 spisu, výpis z účtu na č. l. 8-9 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 55 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas. Na svůj dluh uhradila toliko pouze částku 47 861,44 Kč /viz výpis z účtu žalované na č. l. 36-44 spisu, potvrzení o finančních transakcích na č. l. 10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 11-21 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 25 spisu/. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum, podanou k poštovní přepravě dne datum /viz upomínku na č. l. 22 spisu, předžalobní výzvu k okamžité úhradě na č. l. 23-24 spisu, výzvu k úhradě před podáním žaloby včetně doručenky na č. l. 26-27 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti netvrdila a ani k výzvě soudu nesdělila. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

15. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované 55 000 Kč, z čehož jí část vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila po podání žaloby 47 861,44 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 7 138,56 Kč (tj. 55 000 Kč – 47 861,44 Kč). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne datum (odeslané dne datum), když se do dispozice žalované dostala dne datum (§ 573 o. z). Žalovaná byla dle textu výzvy povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 3 dnů, tj. do datum a od následujícího dne, tedy od datum je tak žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. K návrhu žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, o možnosti plnit dluh žalované ve splátkách, které stanovil ve výši 800 Kč měsíčně. Žalovaná navrhovala stanovení splátek ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se k návrhu na povolení splátek ani k jejich výši nijak nevyjádřila. Při stanovení výše splátek soud přihlédl k vyjádření žalované o jejích osobních a majetkových poměrech i výši žalobkyni přiznaného nároku. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je s ohledem na své poměry schopna hradit splátky ve výši 800 Kč měsíčně, aniž by tím byla nepřiměřeně zatížena, a současně při této výši splátek nebude dluh splácen po nepřiměřeně dlouhou dobu. Lze očekávat jeho uhrazení přibližně do devíti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).

18. K problematice dobrodiní tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradila, mohl by žalobce požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.