OSME 5 C 104/2026-56

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 187 336,20 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 924,48 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 17 966,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 966,78 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení,

b) částku 22 633,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 633,22 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení

a) částky 61 651 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 566,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 953,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 338,41 Kč od 22. 10. 2025 do 8. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 371,63 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 17 966,78 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 31 338,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení,

b) částky 85 085,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 823,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 683,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 558,92 Kč od 22. 10. 2025 do 8. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 925,70 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 22 633,22 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 42 558,92 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 3. 2026, doplněnou podáním ze dne 15. 6. 2026, domáhala zaplacení částky 187 336,20 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 5. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také jen „první úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 49 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 63 562 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 691 Kč se splatností poslední z nich dne 5. 4. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit také kapitalizovaný úrok ve výši 47 608 Kč, částku 1 500 Kč jako úplatu za zpracování zápůjčky a částku 10 638 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Dne 24. 5. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také jen „druhá úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 46 921 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 414 Kč se splatností poslední z nich dne 24. 5. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit také kapitalizovaný úrok ve výši 34 006,00 Kč, částku 1 500 Kč jako úplatu za zpracování zápůjčky s částku 7 599 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením obou úvěrových smluv řádně zkoumána, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným o jeho osobních a majetkových poměrech. Měla však také k dispozici výplatní pásku žalovaného za měsíc březen a duben 2026, pracovní smlouvu, z níž vyplynulo, že je žalovaný zaměstnán u společnosti právnická osoba., s měsíčním příjmem ve výši 28 861 Kč a výpis z účtu žalovaného za období od ledna do dubna 2023. Další příjem domácnosti podle údajů poskytnutých žalovaným dosahoval částky 18 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně také prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalovaný byl proto shledán úvěruschopným. Žalovanou částku z první úvěrové smlouvy představuje dlužná jistina ve výši 42 558,92 Kč, poplatek v částce 40 659,50 Kč, smluvní pokuta, která se skládá z postoupené smluvní pokuty v částce 19 340,46 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 83 218,42 Kč od 22. 10. 2025 do 21. 12. 2025 ve výši 24 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 % ročně z částky 42 558,92 Kč za období od 6. 4. 2025 do 21. 10. 2025 v částce 4 683,96 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok za období od 6. 4. 2025 do 21. 10. 2025 v částce 2 823,07 Kč, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 42 558,92 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 558,92 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovanou částku z druhé úvěrové smlouvy představuje dlužná jistina ve výši 31 338,41 Kč, poplatek v částce 30 779,37 Kč, smluvní pokutu, která se skládá z postoupené smluvní pokuty ve výši 13 648,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 62 117,78 Kč od 22. 10. 2025 do 21. 12. 2025 ve výši 17 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 % ročně za období od 25. 5. 2025 do 21. 10. 2025 v částce 3 878,12 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení v částce 1 566,92 Kč, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 31 338,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 338,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu z dlužných částek doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Žalobkyně podáním ze dne 17. 4. 2026 vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 924,48 Kč představující kapitalizovaný úrok z druhé úvěrové smlouvy, s odůvodněním, že nastala na straně žalobkyně administrativní chyba. Soud proto řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne 5. 4. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 49 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 59 746 Kč, který se skládá z úroku v částce 47 608 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 638 Kč. Žalovaný měl dlužnou částku splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 691 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 76 %, RPSN činila 113 %. Žalovaný úvěr čerpal v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy /viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 4. 2023 na č. l. 20 - 21 spisu/. Žalovaný celkem uhradil na závazek z první úvěrové smlouvy částku 26 366,78 Kč /viz tabulka umoření ke smlouvě ze dne 5. 4. 2023 na č. l. 22 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 29 607 Kč, výdaje na interní splátky dosahují měsíční výše 2 453 Kč, ostatní výdaje odhadl ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že žije s rodiči a vlastní automobil /viz zákaznická karta ke smlouvě ze dne 5. 4. 2023 na č. l. 19 spisu/. Dne 24. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 43 105 Kč, který se skládá z úroku ve výši 34 006 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 599 Kč. Žalovaný měl dlužnou částku splatit v 24 měsíčních splátkách po 3 414 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 76 %. RPSN činila 114,64 %. Žalovaný úvěr čerpal v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy /viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 5. 2023 na č. l. 16 - 17 spisu/. Žalovaný celkem uhradil na závazek z druhé úvěrové smlouvy částku 17 033,22 Kč /viz tabulka umoření ke smlouvě ze dne 24. 5. 2023 na č. l. 18 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 28 861 Kč, další čistý příjem domácnosti představuje částku 18 000 Kč. Měsíční výdaje na interní splátky dosahují částky 4 691 Kč a odhadované ostatní výdeje představují 2 000 Kč /viz zákaznická karta ke smlouvě ze dne 24. 5. 2023 na č. l. 15 spisu/. Žalovaný měl čistý měsíční příjem ze zaměstnání za březen 2023 ve výši 28 716 Kč a za duben 2023 ve výši 29 007 Kč /viz výplatní pásky na č. l. 23 spisu/. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem společně s výzvou k úhradě dlužné částky odeslaným 21. 11. 2025 /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 14 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 24 spisu s podacím lístkem na č. l. 30 spisu, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 25-28 spisu, potvrzení o uhrazení úplaty na č. l. 29 spisu/. Žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 16. 1. 2026 /viz předžalobní výzva na č. l. 31-32 spisu s podacím lístkem na č. l. 33 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 5. 4. 2023 a dne 24. 5. 2023 smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 49 000 Kč a částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto úvěry právní předchůdkyni žalobkyně splatit společně se smluvním úrokem a sjednanými poplatky. Soud se dále zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala před uzavřením obou smluv úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z žalovaným uvedených údajů, které zapsala do příslušných zákaznických karet. Zde žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 29 607 Kč, což žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy žalovaného a dvou výplatních pásek za leden a únor 2023 (v případě první smlouvy) a dále čistý měsíční příjem ve výši 28 861 Kč, což žalobkyně opět ověřila z pracovní smlouvy žalovaného a dvou výplatních pásek za březen a duben 2023 (v případě druhé smlouvy). Že by byl jakýmkoli způsobem ověřen další příjem domácnosti ve výši 18 000 Kč v případě druhé smlouvy, pak z ničeho nevyplývá. Na ověřování výdajové stránky poměrů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala, když pouze zjistila dosavadní splátkové zatížení žalovaného ze své databáze a dále vycházela z odhadnutých měsíční výdajů žalovaného v zcela nereálné výši 2 000 Kč měsíční, a to za situace, kdy tyto výdaje mají představovat jak výdaje žalovaného na bydlení, tak výdaje na živobytí, tedy na jídlo, ošacení, léky, telefon a mimo jiné i na provoz vozidla, o kterém žalovaný uvedl, že je jeho vlastníkem. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr bez toho, aby před uzavřením smlouvy s odbornou péčí ověřovala jeho výdajové poměry, tato povinnost totiž předpokládá, že údaje poskytnuté spotřebitelem poskytovatel úvěru náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). To platí tím spíše, pokud existují pochybnosti o tvrzeních žalovaného. Při uvedení takto nevěrohodného údaje o výdajích žalovaného bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby byla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně obezřetná, byla si vědoma zvýšeného rizika, a podle toho při posouzení úvěruschopnosti postupovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny.

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Právní předchůdkyně žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného na výdajové stránce a vyšla pouze z nevěrohodně nízké částky uvedené žalovaným, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Tímto postupem nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávky z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě první úvěrové smlouvy uzavřené dne 5. 4. 2023 částku 49 000 Kč, na níž žalovaný uhradil částku ve výši 26 366,78 Kč. Na jistině mu tedy zbývá doplatit 22 633,22 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále poskytla žalovanému na základě druhé úvěrové smlouvy uzavřené dne 24. 5. 2023 částku 35 000 Kč, na níž žalovaný uhradil částku ve výši 17 033,22 Kč. Na jistině mu tedy zbývá doplatit 17 966,78 Kč. Splatnost holé jistiny spotřebitelského úvěru nastává bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek z obou úvěrových smluv výzvou k plnění ze dne 21. 10. 2025 odeslanou dne 21. 11. 2021 se stanovením lhůty k plnění v trvání 10 dnů od doručení, která se dostala to dispozice žalovaného dne 27. 11. 2025, což soud ověřil na webových stránkách právnická osoba webová stránka. Splatnost dluhu tak nastala dne 8. 12. 2025 (§ 607 o. z.), ode dne následujícího se ocitl žalovaný v prodlení a od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když s ohledem na absolutní neplatnost úvěrových smluv nemá žalobkyně nárok úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, smluvních úroků a zákonných úroků jdoucích nad rámec přiznané částky a předcházející datu, kdy se žalovaný ocitl s úhradou bezdůvodného obohacení v prodlení (výrok III. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 1 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému (poměr úspěchu žalobkyně v rozsahu 20,4 % a žalovaného 79,6 %) žádné náklady podle obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě v řízení nevznikly (výrok IV. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.