OSME 5 C 61/2026-62

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, st. příslušnice Slovenska bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 49 798,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 160 Kč od 24. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 638,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 629,84 Kč za období od 12. 11. 2025 do 11. 2. 2026, s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 48 504,94 Kč od 12. 2. 2026 do 12. 3. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 48 504,94 Kč od 13. 3. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 504,94 Kč od 22. 2. 2026 do 23. 6. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 344,94 Kč od 24. 6. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 63 % v částce 1 695 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se dne 16. 3. 2026 obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 17. 6. 2026, v níž se domáhala zaplacení částky 49 798,94 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 23. 7. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalované poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s pojištěním a úrokem ve výši 13,49 % ročně v měsíčních splátkách po 1 205 Kč se splatností vždy k 12. dni v měsíci počínaje dnem 12. 9. 2025. Žalované také vznikla povinnost uhradit poplatek za zprostředkování úvěru v částce 1 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byla i rámcová pojistná smlouva a úvěrové podmínky. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumána. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou o výši jejího čistého měsíčního příjmu, pravidelných výdajů, rodinném stavu a počtu vyživovaných dětí, které ověřila pomocí výpisů z bankovního účtu žalované a dostupných registrů včetně rejstříku SOLUS, NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Žalobkyně vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalované po zohlednění ověřené výše jejího měsíčního příjmu ve výši 27 000 Kč na částku 20 260 Kč a dospěla k závěru, že je žalovaná schopna úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 107 Kč hradit. Žalovaná uhradila pouze splátky od 12. 9. 2025 do 12. 11. 2025, následně již na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru k 12. 2. 2026. Dlužnou částku představuje nesplacená jistina ve výši 48 504,94 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 1 629,84 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč, pojistné v částce 294 Kč, smluvní úrok ve výši 13,49 % ročně z nesplacené jistiny od 12. 2. 2026 do 12. 3. 2026, smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z nesplacené jistiny od 13. 3. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z nesplacené jistiny od 22. 2. 2026 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Pro úplnost soud poznamenává, že jde věc s významným cizím prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci žalobkyně, jakožto provozovatelka podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, uplatňuje právo na úhradu dluhu ze smlouvy, spadající do její podnikatelské činnosti, proti žalované, která je spotřebitelem, když bylo zjištěno, že žalovaná má na území České republiky faktické bydliště ve smyslu článku 62 nařízení Brusel I bis ve spojení s § 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a to na adrese adresa. V České republice je žalovaná také zaměstnána, což bylo potvrzeno jejím zaměstnavatelem včetně adresy jejího bydliště, která se shoduje s adresou, která je uvedena ve smluvní dokumentaci a v dalších předložených dokumentech. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, rozhodným právem je právo české podle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru:

Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 23. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které byly dne 23. 7. 2025 poukázány na bankovní účet vedený na jméno žalované. Žalovaná měla poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně v 66 měsíčních splátkách po 1 205 Kč, které byly splatné vždy k 12. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky Zonky. Za účelem podpisu předmětné smlouvy o úvěru, resp. jejího odsouhlasení, byla žalované zaslána potvrzovací SMS s kódem pro podpis smlouvy. Totožnost žalované žalobkyně ověřila prostřednictvím občanského průkazu a cestovního pasu /viz smlouva o úvěru na č. l. 8 - 10 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 13 - 15 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 19 - 20 spisu, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS na č. l. 11 spisu, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 12 spisu, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu, zpráva právnická osoba. na č. l. 49 spisu, kopie OP žalované na č. l. 58 - 59 spisu, kopie cestovního pasu žalované na č. l. 60 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 000 Kč, je svobodná, bezdětná, žije v nájmu a její celkové měsíční výdaje včetně splátek úvěrů dosahují výše 20 000 Kč /viz potvrzení o prověření úvěruschopnosti na č. l. 21 spisu/ Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za období od března do června 2025. V březnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 26 911 Kč a výdaje částky 22 721,92 Kč s tím, že počáteční zůstatek činil 200 Kč. Příjmy žalované byly tvořeny mzdou od zaměstnavatele společnosti právnická osoba., ve výši 26 611 Kč a vkladem hotovosti v částce 300 Kč na bankovní účet. V dubnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 26 566 Kč, která představovala příjem ze zaměstnání, a výdaje částky 26 892,01 Kč. V květnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 28 225 Kč, která představovala příjem ze zaměstnání a výdaje dosahovaly částky 29 219,99 Kč. V červnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 129 134 Kč, které byly tvořeny mzdou ve výši 29 134 Kč a výplatou dříve sjednaného spotřebitelského úvěru v částce 100 000 Kč, přičemž měsíční výdaje dosahovaly částky 29 119,96 Kč /viz výpis z bankovního účtu žalované (3/2025 – 6/2025) na č. l. 22 - 31 spisu/. Žalovaná celkem uhradila tři měsíční splátky ve výši 4 840 Kč /viz splátkový kalendář na č. l. 18 spisu/. Žalovaná měla v době žádosti o spotřebitelský úvěr, jež je předmětem tohoto řízení, existující osobní úvěr ze smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2025 ve výši 100 000 Kč s výší měsíční splátky 2 270 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 16 - 17 spisu/. Žalobkyně vyhotovila dne 12. 2. 2026 předžalobní výzvu, jejíž odeslání nebylo prokázáno /viz předžalobní výzva na č. l. 32 spisu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění pozdějších předpisů.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu za částečně důvodnou. Předně se soud zabýval tím, zda žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované, když soud dospěl k závěru, že nikoli. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o finanční produkt, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě vycházela ohledně příjmů žalované z bankovních výpisů z jejího účtu, které měla k dispozici. Takový postup lze považovat za správný, stejným způsobem však měly být ověřeny také výdaje žalované, což se ovšem nestalo. Z výpisů z bankovního účtu žalované se podává, že měsíční příjmy žalované se prakticky rovnaly jejím výdajům. Z doloženého nelze než učinit závěr, že žalovaná neměla v době žádosti o spotřebitelský úvěr dne 23. 7. 2025 žádné prostředky, ze kterých by tento úvěr splácela. Vyšší zůstatek na bankovním účtu žalované za měsíc červen 2025 byl tvořen příjmem ze spotřebitelského úvěru sjednaného měsíc před úvěrem, jež je předmětem tohoto řízení, jehož měsíční splátky ve výši 2 270 Kč se navíc do výdajů žalované ještě nepromítly, když žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výpisů z bankovního účtu žalované za období od března 2025 do června 2025 a první splátka tohoto úvěru měla splatnost teprve v měsíci červenci 2025. Soudu tak není zřejmé, z čeho žalobkyně usoudila, že žalovaná má disponibilní čistý měsíční příjem ve výši 20 260 Kč, když z doložených z výpisů z účtu naopak vyplývá, že žalované měsíčně zbývaly pouze nepatrné či dokonce žádné finanční prostředky. Žalobkyně dále tvrdila, že měla k dispozici výpisy z rejstříků jako například NRKI/BRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, tyto však soudu žádným způsobem nedoložila. Žalobkyně se k ústnímu jednání soudu nedostavila, nemohla proto být ani poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené proto soud uzavírá, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na rozdíl mezi vyplacenou částkou ve výši 50 000 Kč a částkou uhrazenou ve výši 4 840 Kč, celkem tedy 45 160 Kč, která představuje holý zůstatek jistiny. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě nastala splatnost bezdůvodného obohacení až doručením žaloby žalované, neboť žalobkyně neprokázala odeslání předžalobní výzvy. Žaloba se dostala do sféry žalované dne 18. 6. 2026 když splatnost nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu po jejím doručení, za kterou lze obecně považovat 3 pracovní dny. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou dluhu dne 24. 6. 2026 a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru soud žalobu v rozsahu zbývající jistiny společně s poplatky a smluvním úrokem zamítl. Shodně postupoval ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněného z částky převyšující přiznanou jistinu a za období předcházející splatnosti spotřebitelského úvěru (viz výrok II. tohoto rozsudku).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 695 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 63 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,5 %) z jejich celkové výše 2 690 Kč. V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 490 Kč a z náhrady nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý z učiněných úkonů, tj. 2 úkonů (za výzvu k plnění a podání návrhu ve věci samé) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud podotýká, že podání ze dne 17. 6. 2026 (vyjádření žalobkyně) nebylo posouzeno jako účelně učiněný úkon, protože byl učiněn na výzvu soudu ohledně tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby. Zaplacení náhrady nákladů soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.