OSME 5 C 65/2026-48

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 12 904,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 904,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 904,36 Kč od 19. 3. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 3. 2026, doplněnou podáními doručenými soudu dne 17. 5. 2026 a 26. 5. 2026, domáhala zaplacení částky 12 904,36 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný se v čl. 6.5 smlouvy o úvěru zavázal pro případ nezaplacení jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru až do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě poskytnutých dokladů o příjmech, výpisů z databází SOLUS a NRKI a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Volné prostředky žalovaného byly vypočteny na 9 790 Kč měsíčně. Žalovaný byl tedy shledán úvěruschopným. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky delším než 65 dnů, čímž došlo k zesplatnění celého úvěru. Vznikla nová jistina úvěru ve výši 59 032,47 Kč, představující původní jistinu úvěru společně s neuhrazenými úroky, které ke dni zesplatnění přirostly k jistině. Žalobkyni vznikl nárok na částku 11 097,64 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z 59 032,47 Kč za období od začátku prodlení žalovaného do 27. 4. 2020. O tomto nároku žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 10. 9. 2020, č. j. spisová značka. Žalovaný byl však v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru i po datu 27. 4. 2020, proto žalobkyni vznikl také nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 59 032,47 Kč za období od 28. 4. 2020 do 2. 12. 2020 ve výši 12 904,36 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky od 19. 3. 2026 do zaplacení. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému jako dlužníkovi u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH spisová značka, pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč za období od 23. 10. 2019 do 2. 12. 2020 (součet smluvní pokuty za období od 23. 10. 2019 do 27. 4. 2020 ve výši 11 097,64 Kč a smluvní pokuty za období od 28. 4. 2020 do 2. 12. 2020 ve výši 12 904,36 Kč), z níž v insolvenčním řízení nebylo ničeho uspokojeno. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 129,67 % ročně ve 48 splátkách po 3 721 Kč měsíčně splatných do 17. dne každého měsíce. Žalovaný se tak zavázal celkem uhradit částku 178 608 Kč. RPSN činila 129,67 %. Dále bylo ujednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou alespoň jedné splátky úvěru delším než 65 dnů, že dojde k zesplatnění celého úvěru, kdy nesplacené úroky ke dni zesplatnění přirůstají k jistině úvěru. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů podle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění podle bodu 6.5 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 7 - 9 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 24 - 26 spisu, souhlasy se zpracování osobních údajů na č. l. 29 spisu, informace pro klienty na č. l. 30 spisu, prohlášení klienta na č. l. 31 - 32 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 38 spisu s kopií dodejky na č. l. 39 spisu/. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho dokladu totožnosti /viz kopie OP žalovaného na č. l. 46 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem dosahuje částky 15 600 Kč, výdaje na bydlení činí 1 400 Kč, se započtením životního minima ve výši 3 410 Kč měly celkové měsíční výdaje žalovaného činit 4 810 Kč. /viz hodnocení klienta na č. l. 27 - 28 spisu/. Žalovaný měl za období od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2018 průměrný čistý měsíční příjem ve výši 15 672 Kč, v měsíci říjnu 2018 mu byla vyplacena mzda ve výši 16 931 Kč. Zůstatek na bankovním účtu žalovaného ke dni podání žádosti o sjednání úvěru činil 48,36 Kč /viz náhled na bankovní účet na č. l. 33 spisu, potvrzení o výši příjmu na č. l. 36 spisu/. V rámci lustrace v registru NRKI dosáhl žalovaný skóre pro zařazení klienta ve výši 385, které odpovídá kategorii II, středního rizika. V registru SOLUS byl žalovaný bez záznamu /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 34 spisu, výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 35 spisu/. Žalovaný zadal příkaz k úhradě inkasa v částce 3 721 Kč měsíčně za období od 13. 11. 2018 do 20. 10. 2022 /viz povolení inkasa na č. l. 37 spisu/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně proto úvěr k 21. 10. 2019 zesplatnila s tím, že původní jistina úvěru představovala částku 48 619,20 Kč a úrok částku 10 413,27 Kč /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 12 spisu/. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 10. 2018, č. Anonymizováno 60 430 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 23. 10. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 11 097,64 Kč a úrok ve výši 86,1 % ročně z částky 48 619,20 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne 10. 9. 2020, č. j. spisová značka, a to ve formě rozsudku pro uznání, když žalovaný nereagoval ve stanovené lhůtě na výzvu soudu k vyjádření zaslanou dle § 114b zákona č. 99/1963 Sb /viz rozsudek právnická osoba 5, č. j. spisová značka na č. l. 10 - 11 spisu/. Proti žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH spisová značka, do nějž žalobkyně přihlásila dne 13. 5. 2021 pohledávku ve výši 158 760,36 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem daného řízení, součástí této pohledávky byla i smluvní pokuta ve výši 24 002 Kč. Tato pohledávka byla v insolvenčním řízení uspokojena z 81,807 %. Řízení bylo skončeno dne 5. 1. 2026 usnesením o splnění oddlužení s tím, že insolvenční soud nepřiznal žalovanému osvobození od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny /viz informace dostupné v insolvenčním rejstříku, isir.justice.cz/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 12 904,36 Kč představující smluvní pokutu dopisem odeslaným dne 2. 3. 2026 /viz předžalobní upomínka na č. l. 13 spisu s podacím archem na č. l. 14 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovanou částku uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když nebylo prokázáno, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, a z tohoto důvodu je třeba hledět na sjednanou smlouvu jako na absolutně neplatnou (jak bude podrobně vysvětleno dále). K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z údajů tvrzených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, když měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele, z nějž se podává, že průměrný příjem žalovaného za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru dosahoval částky 15 672 Kč s tím, že příjem za září 2018 (měsíc bezprostředně předcházející měsíci, v němž došlo k uzavření smlouvy o úvěru) představoval částku 16 931 Kč. Při posuzování výdajů žalovaného však žalobkyně nepostupovala správně, když zjistila pouze jeho výdaje na bydlení, které navíc nijak neověřila, ač byly tvrzeny v nevěrohodné nízké výši 1 400 Kč měsíčně. Na zjišťování ostatních výdajů žalovaného potom zcela rezignovala, natož aby je náležitě ověřila, a sama na základě statistických údajů uzavřela, že žalovaný má výdaje na živobytí v měsíční výši 4 410 Kč (zákonná paušální částka životního minima ve výši 3 410 Kč a rezerva ve výši 1 000 Kč) a že mu tak po přičtení jím uváděných nákladů na bydlení zbývá měsíčně částka 9 790 Kč. V tomto ohledu soud považuje za podstatné uvést, že údaje o životním minimu jsou pouze orientační, poskytovatel úvěru je proto povinen údaje ověřit a individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Pouhé doplnění informací do formuláře však bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně přistoupila k poskytnutí úvěru žalovanému za situace, kdy na jeho bankovním účtu byl zůstatek ve výši 48,36 Kč. Žalobkyně taktéž nijak nedoložila, jaké bylo dosavadní splátkové zatížení žalovaného v době podání žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně soudu sice doložila výpis z rejstříku NRKI, tento však byl neúplný, a kromě skóre lustrované osoby a jejího zařazení do kategorie dle rejstříku, které však nemá žádnou vypovídací hodnotu, ničeho neobsahoval. Z doloženého výpisu tak není zřejmé, z čeho bylo skóre určeno, pouze je možné dovodit, že žalovaný již v době sjednávání smlouvy byl úvěrově zatížen, jakým způsobem však není jasné. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., když narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, nemohla se žalobkyně s úspěchem domáhat přiznání smluvní pokuty z takové smlouvy, a soud žalobu proto zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Pro úplnost k uvedenému závěru zdejší soud dodává, že takto rozhodl i přesto, že jiné nároky z téže smlouvy byly jiným soudem žalobkyni pravomocným rozsudkem pro uznání již v minulosti přiznány. Nelze totiž přehlédnout, že nároky z téže smlouvy byly žalobkyni přiznány, aniž by došlo k dokazování a přezkumu toho, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když rozsudek Obvodního soudu pro adresa byl vydán na základě fikce uznání nároku žalovaným dle § 114b odst. 5 o. s. ř. Posouzení toho, zda byla v daném případě řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, je otázkou předběžnou, kterou si soud v každém řízení může posoudit sám a není vázán posouzením této předběžné otázky jiným soudem v jiné věci. Soud nadto vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ve spojených věcech C 693/19 a C 831/19 ze dne 17. 5. 2022, dle kterého je nutné vykládat směrnici 93/13/EHS o ochraně spotřebitelů před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vztahuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pojící se k rozhodnutí soudu, ve kterém nebyla zkoumána zneužívající povaha smluvních ujednání u spotřebitelských smluv, na platnost ujednání smlouvy, která sloužila jako základ pro uvedené soudní rozhodnutí, a dovozuje, že je z tohoto důvodu vyloučen jakýkoli přezkum platnosti uvedených ujednání. V dané věci tak nemohlo řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka založit překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k závěru ohledně platnosti předmětné úvěrové smlouvy v souvislosti s předpisy směřujícími k ochraně spotřebitele, když v daném řízení k žádnému přezkumu platnosti takové smlouvy nedošlo, soud tak byl oprávněn tento přezkum učinit sám a sám si také platnost či neplatnost úvěrové smlouvy posoudit. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.