OSME 6 C 151/2025-50

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ fakticky bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 28 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 800 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 910 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum a ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 44 794 Kč s příslušenstvím, která sestává z dlužného nájemného ve výši 28 800 Kč a z částky 15 994 Kč představující nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2024. Uvedla, že byla nájemkyní družstevního bytu adresa, který měl žalovaný v podnájmu od datum, přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 8 500 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 500 Kč měsíčně, splatné vždy ke 20. dni příslušného měsíce. Žalovaný však v letech 2023 a 2024 neplnil své platební povinnosti řádně. Po započtení kauce ve výši 8 000 Kč a po odečtení dílčích úhrad ve výši 9 000 Kč zůstal žalovaný na nájemném dlužen 28 800 Kč. Ohledně vyúčtování služeb pak žalobkyně vycházela z celkového nákladu na služby, který pro rok 2024 měl činit 37 492 Kč. Tento náklad po vydělení 12 měsíci a vynásobení 8 měsíci (dobu po kterou žalovaný předmětnou jednotku v roce 2024 užíval) činí 24 994 Kč, po odečtení uhrazených záloh na služby v celkové výši 9 000 Kč pak dle žalobkyně k úhradě zbývá právě 15 994 Kč.

2. Dne datum vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nároku na zaplacení částky ve výši 15 994 Kč představující nedoplatek z vyúčtování služeb předmětné jednotky za rok 2024 včetně příslušenství. Řízení bylo proto v tomto rozsahu zastaveno, a to usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne datum, č.j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum. Předmětem řízení je tak pouze dlužné nájemné ve výši 28 800 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná s uvedeným postupem souhlasila podáním ze dne datum, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení společně s žalobou bylo řádně doručeno dne datum. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazních prostředků.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně měla v nájmu družstevní byt adresa jehož vlastníkem je právnická osoba. Dne datum uzavřela žalobkyně jako nájemce se žalovaným jako podnájemníkem podnájemní smlouvu, na jejímž základě mu přenechala uvedený byt o velikosti 3+1 do užívání. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 500 Kč, a dále složit kauci ve výši 8 000 Kč k zajištění svých závazků. Splátky nájemného byly splatné vždy do 20. dne měsíce předcházejícího měsíci, za který jsou hrazeny, přičemž v případě prodlení s úhradou byl žalobkyně oprávněna po marném uplynutí dodatečné lhůty podnájemní vztah ukončit (podnájemní smlouva na č.l. 7, předávací protokol na č.l. 9). Podnájemní smlouva byla opakovaně prodlužována, přičemž poslední smlouva byla sjednána na dobu od datum do datum a dle dohody smluvních stran zanikla uplynutím sjednané doby. Žalovaný současně souhlasil s ukončením podnájemního vztahu a zavázal se byt ke dni skončení nájmu vyklidit a odevzdat žalobkyni (dohoda o ukončení nájmu na č.l. 5). Žalovaný výslovně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu neuhrazeného nájemného za měsíc říjen, listopad a prosinec roku 2023 a měsíce červenec a srpen 2024 v celkové výši 45 800 Kč, ačkoliv soud poznamenává, že při sjednaném nájemném ve výši 8 500 Kč měsíčně by za uvedených pět měsíců odpovídala částka 42 500 Kč. Po započtení vratné kauce ve výši 8 000 Kč činí dle listiny jistina dluhu částku 37 800 Kč. Zároveň se účastníci dohodli na splácení dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci. V dohodě bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává splatným celý dluh, a to ke dni, kdy prodlení nastalo (uznání dluhu na č.l. 6). Žalovaný neplnil splátkový kalendář řádně a včas, když naposledy uhradil splátku dne datum. Na dlužném nájemném mu zůstala k úhradě částka 28 800 Kč. K úhradě tohoto dluhu byl žalobkyní vyzván výzvou ze dne datum, v níž mu byla poskytnuta lhůta 7 dnů od doručení k dobrovolnému splnění (dopis na č.l. 11). Žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dluhu dopisem od právního zástupce žalobkyně (dopis na č.l. 10).

6. Z vyúčtování založeného na č. l. 23 a 24 a ze smlouvy o nájmu na č.l. 28 soud nic podstatného nezjistil, neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět, a předmětem řízení tak zůstal již pouze nárok na zaplacení dlužného nájemného.

7. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „zákon o obchodních korporacích“) a č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:

8. Podle § 741 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona.

9. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je co do nároku na zaplacení dlužného nájemného ve výši 28 800 Kč důvodná. Bylo prokázáno, že žalobkyně jako nájemkyně družstevního bytu adresa uzavřela se žalovaným podnájemní smlouvu. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni sjednané nájemné a zálohy na služby, svou povinnost však neplnil řádně a včas. Žalovaný dne datum výslovně uznal dluh ve výši 45 800 Kč vůči žalobkyni z důvodu neuhrazeného nájemného za měsíc říjen až listopad 2023, červenec až srpen 2024. Tímto uznáním dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku založil vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době uznání. Na žalovaném proto spočívalo důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že dluh neexistuje nebo zanikl (§ 133 o. s. ř.). Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že po započtení kauce a po částečných úhradách zůstala žalovanému k úhradě částka 28 800 Kč. V řízení žalovaný netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, které by vedly k závěru o zániku dluhu. Soud proto považoval existenci dluhu v uvedeném rozsahu za prokázanou a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 800 Kč.

12. Ohledně požadovaného příslušenství soud uvádí, že z provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu, jejíž součástí bylo ujednání o splátkovém kalendáři, podle něhož se žalovaný zavázal hradit dlužnou částku ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci. Současně bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává splatným celý dosud nesplacený dluh, a to ke dni, kdy k prodlení došlo. Žalovaný tuto smluvní povinnost neplnil řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne datum. Bylo-li současně sjednáno, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne v měsíci, byl žalovaný povinen plnit bez další výzvy věřitelky. Připadl-li den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, skončila lhůta nejblíže následující pracovní den. Jestliže žalovaný poslední splátku uhradil až dne datum, ačkoliv prosincová splátka byla splatná nejpozději dne datum (z důvodu svátků), dostal se od následujícího dne do prodlení. Nejpozději tímto okamžikem tak nastala podle smluvního ujednání splatnost celého dosud neuhrazeného zbytku dluhu. Výzva žalobkyně ze dne datum proto neměla význam pro vznik splatnosti pohledávky, nýbrž představovala pouze upomínku k úhradě již splatného dluhu. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do dne datum) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně. Je pak věcí uvážení žalobkyně, od jakého dne bude úrok z prodlení uplatňovat v soudním řízení (až od datum), nesměřuje-li její požadavek do doby před vznikem prodlení žalovaného.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 910 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 2 260 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), tj. ve výši 4 520 Kč (2 úkony x 2 260 Kč), dále ve výši 1 130 Kč podle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t., tj. ve výši 1 350 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 450 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 470 Kč (21 % z částky 7 000 Kč). Soud nepřiznal náhradu nákladů za úkon spočívající v doplnění žaloby a částečné zpětvzetí podání ze dne datum, neboť tímto podáním žalobkyně reagovala na výzvu soudu. Takový úkon nelze považovat za účelně vynaložený náklad řízení, neboť jeho obsah měl být součástí žaloby. Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.