OSMO 32 C 103/2026-66

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 145 407,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částka, zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částka.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, tuto povinnost je žalovaná oprávněna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela dohodnutým způsobem, úvěr byl splatný dne datum. Žalovaná za dobu trvání úvěrové smlouvy uhradila celkem částka. Dlužná částka ve výši částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru částka, poplatkem za poskytnutí úvěru částka, smluvní úrokem částka a poplatkem za službu Klidné spaní částka. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je specifikováno výše. Žalobkyně alternativně navrhla, pokud by soud neměl za prokázaný její nárok z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, aby jí byla žalovaná částka přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, které prokazatelně peněžní prostředky v příslušné výši došly na bankovní účet v rozhodném období.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila ve svém podání doručeném soudu dne datum (na čl. 8 spisu), ve kterém uvedla, že nárok žalobkyně tak jak je uveden v žalobě neuznává, jelikož žalobkyni uhradila již částka a výše smluvních pokut, úroků a dalších poplatků jsou nepřiměřeně vysoké, a tím jsou v rozporu s dobrými mravy a ochranou spotřebitele. Dále uvedla, že je v současné době na mateřské dovolené a její finanční možnosti jsou velmi omezené, ale i přesto má zájem svůj závazek řešit a postupně jej splácet. Navrhla proto, aby jí byl poskytnut splátkový kalendář s měsíční splátkou částka.

3. Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne datum (na čl. 51 spisu) doplnila svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalované. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřila majetkovou situaci žalované, její bytové poměry, její výdaje a současně žalovanou prověřila v dostupných registrech. Dále uvedla, že žalovaná na předmětný dluh uhradila celkem částka, kterou žalobkyně započetla poměrně na úhradu jistiny, poplatků a smluvního úroku.

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku bylo soudem zjištěno, že v průběhu řízení došlo na straně žalobkyně ke změně obchodní firmy nejprve na Credivo Jméno žalobkyně. ke dni datum a následně na Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci ke dni datum, přičemž nejde o změnu v osobě žalobkyně, ale pouze o změnu jejího označení, a proto bylo možné v řízení dále pokračovat.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:

Odpovědí banky právnická osoba. doručenou soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patří žalované (na čl. 4) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platby od žalobkyně žalované v celkové výši částka v období od datum do datum (na čl. 31-40).

Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota s postupným čerpáním ze dne datum – podepsanou žalovanou elektronicky měl soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou údajně došlo k uzavření smlouvy, kterou žalovaná údajně podepsala prostřednictvím SMS kódu a svou totožnost prokázala ověřením totožnosti prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované (viz listina „Autorizace ověření totožnosti“), touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše částka. Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázané platby od žalobkyně žalované v celkové výši částka v období od datum do datum.

Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je pouze interním dokumentem žalobkyně, dle které žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila měsíční příjmy žalované na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, kdy na základě tohoto ověření dospěla k čistému měsíčnímu příjmu ve výši částka, nicméně není prokázáno, na základě jakých skutečností bylo toto ověření provedeno ani to, že vůbec provedeno bylo.

Listinou nazvanou „Předpis denních splátek“ měl soud za prokázané výši předepsaných splátek úvěru za období trvání úvěrového vztahu vždy ve výši částka denně.

Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. měl soud za prokázané znění této interní listiny žalobkyně, ale nikoliv již údaje v této listině uvedené, přičemž je zřejmé, že žalobkyně z těchto údajů při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela. Žalobkyně evidovala osobní údaje žalované, dále to, že žije v domácnosti o dvou členech, z nichž všichni mají příjem, dále že žalovaná má měsíční příjmy ve výši částka (tento příjem byl údajně ověřen, resp. byl ověřen příjem ve výši částka, nikoli není žádným způsobem prokázáno, jak k tomuto ověření došlo), dále že má výdaje ve výši částka na bydlení, částka vynaloží na nezbytné osobní výdaje a částka na zbytné výdaje, za půjčky splácí měsíčně částku částka. Vypočtené minimální výdaje činily částku částka, disponibilní příjem činil částka.

Informacemi o prodlení měl soud za prokázané, že žalobkyně sdělila žalované, že je v prodlení s hrazením splátek a zároveň že tímto došlo k zesplatnění dlužné částky ke dni datum.

Listinou nazvanou: „Autorizace ověření totožnosti“ měl soud za prokázané znění této listiny, kdy k ověření totožnosti žalované došlo údajně prostřednictvím zasláním autorizační platby z bankovního účtu, avšak toto není ničím prokazováno.

Všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba. měl soud za prokázané znění těchto podmínek.

Obecnými principy posuzovaní a filozofie společnost měl soud za prokázaný obsah této listiny, která je nicméně pouze interním dokumentem žalobkyně.

Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná se s listinou jakýmkoli způsobem seznámila.

Souhlasem se zpracováním osobních údajů neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.

Oboustrannou fotokopií OP žalované měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal se žalobkyní o poskytnutí úvěru, disponoval buď OP, nebo fotokopií OP žalované, což mohla být například osoba spolubydlící se žalovanou v jedné domácnost, jak se s tímto již v minulosti soud opakovaně setkal.

Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalované byla zaslána tato výzva a že se ji dostala do dispozice.

6. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalované bylo před uzavřením smlouvy o úvěru zahájeno 1 exekuční řízení EXE – tato exekuce v době poskytnutí úvěru žalobkyní stále běžela a byla tudíž překážkou úvěruschopnosti žalované. V době po uzavření smlouvy o úvěru nebylo proti žalované zahájeno žádné exekuční řízení.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že na účet žalované č. č. účtu byly poskytnuty částky v celkové výši částka v období od datum do datum, a to převodem na tento účet ze strany žalobkyně, z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu žalované. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalované, vycházela z nepřesných údajů, případně údaje, které měla k dispozici, nesprávně hodnotila. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila získané informace, nezjistila, jaké další úvěry žalovaná splácí, zda je splácí řádně a kolik zbývá doplatit. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že žalovaná se v době, kdy jí byly poskytnuty finanční prostředky ze strany žalobkyně dle smlouvy o úvěru, hojně věnovala sázkám na internetu. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, o jejíchž majetkových poměrech neměla dostatek informací, a která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy evidentně úvěruschopná.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Na uvedenou judikaturu navazuje novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel úvěru řádně neposoudí úvěruschopnost, vychází-li pouze ze souhrnných nebo dílčích údajů o příjmech, nákladech a výdajích uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr, aniž tyto údaje ověřuje. Bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti nelze učinit komplexní závěr o jeho celkových poměrech a schopnosti úvěr splácet. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel, i když spotřebitel má povinnost poskytnout mu úplné, přesné a pravdivé údaje.

13. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dále zdůraznil, že poskytovatel náležitě neověří schopnost spotřebitele splácet úvěr, jestliže sice zjistí jeho příjmy, avšak neověří jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje ani kontrola databází typu SOLUS nebo BRKI ani použití částek životního minima či obecných modelových údajů, pokud se poskytovatel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými výdaji konkrétního spotřebitele

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému a žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

21. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

23. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno částka, z titulu neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy, žalovaná vrátila částka. Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované částku částka, která ji byla prokazatelně vyplacena na bankovní účet z titulu neplatné smlouvy o úvěru a o kterou se tedy bezdůvodně obohatila. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, zamítl soud ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka).

24. S ohledem na žádost žalované, jak byla popsána výše, a rovněž s ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o možnosti žalované zaplatit dlužnou částku v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po částka. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalované, která má omezenou příjmovou potencialitu, a přesto se snaží splácet své závazky. Soud uvěřil žalované, že její snaha o splacení dluhu je upřímná, a nechce být tím, kdo automaticky žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bezpochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalované o povolení uhradit dluh včetně příslušenství v pravidelných splátkách a rovněž i výši částky, kterou soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, a proto splátku určil ve výši částka měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná, byť i jedinou splátku, řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.