OSNA 15 C 108/2026-139

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 55 724,32 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 863,33 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 30 860,99 Kč s 12 % úrokem ročně z částky 49 999,30 Kč od datum do zaplacení, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 49 999,30 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 55 724,32 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne datum prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví Smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen "Smlouva"), na základě které žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 20 000,00 Kč (čl. 1.2 písm. a) Smlouvy), následně dle dodatků uzavřených dne datum došlo k navýšení úvěrového limitu až na částku 50 000 Kč, a to s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše tohoto limitu - revolvingový úvěr. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami dle Dodatku ze dne datum splátkami ve výši 1.500,00 Kč měsíčně (čl. 2.1 daného dodatku). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobce byl tak nucen po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni datum zesplatnit dle čl. 7.2 Smlouvy, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem z datum a z datum. Výzvou k úhradě ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil svůj žalovaný nárok k datu zesplatnění, tj k datu datum. Dluh žalovaného činil k datum částku v celkové výši 55.724,32 Kč skládající se z jistiny ve výši 49.999,30 Kč, řádného úroku ve výši 3.565,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 18,12 Kč a poplatků ve výši 2.141,00 Kč. Poplatky jsou tvořeny Náklady spojené s prodlením - 300,-- Kč (za 10 dní v prodlení), náklady jsou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč, účtováno dne datum - 300 Kč, dne datum - 900 Kč a dne datum - 900 Kč, celkem hodnota Kč Cena za využití účtu Peníze na klik – 50 Kč, účtováno datum ve výši 50 Kč a částečně splaceno dne datum ve výši 9 Kč, celkem hodnota Kč. Předmětné rozúčtování žalované částky dokládá žalobce výpisem z jeho účetní evidence. Od datum požaduje žalobce po žalovaném vedle žalované částky úrok ve výši 12,00 % ročně ve smyslu ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (řádný úrok je ve smyslu čl. 1.2 písm. c) Smlouvy vyšší) a zákonný úrok z prodlení, v obou případech z dlužné jistiny (49.999,30 Kč). Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě nesplacených zůstatků úvěru ze dne datum.

2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. Na jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný dne datum uzavřel se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další náklady vzniklé v souvislosti s úvěrovým vztahem. Z výpisů z úvěrového účtu a přehledem uskutečněných čerpání (aktuální stav úvěru) jsou prokázána jednotlivá čerpání žalovaného v rámci revolvingového úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ani po výzvě žalobce. Žalobce proto dopisem ze dne datum úvěr prohlásil za okamžitě splatný. Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani po další výzvě žalobce (výzva ze dne datum včetně kopie nedoručené zásilky).

4. Soud vyzval žalobce, aby vylíčil skutečností a označil důkazy rozhodné z hlediska toho, jakým způsobem byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ a dále výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum. V listině nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ byl zaznamenán příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, který byl žalobcem ověřen z výpisů z účtů žalovaného. Žalobce dále žalovaného prověřil výstupem z insolvenčního rejstříku, z informací z CBCB a v rámci svojí interní evidence klientů. Životní a normativní náklady na bydlení žalovaného stanovil žalobce na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce včetně využití statistických údajů. Tyto byly stanoveny na částku 17 761 Kč. Žalobce také stanovil splátkové zatížení, když v tomto směru kalkuloval i ostatními (dřívějšími) závazky žalovaného, a to spotřební úvěr poskytnutý žalobcem se splátkou 3 400 Kč, kreditní karta splátková poskytnutá jiným věřitelem než žalobcem s limitem 57 000 Kč a s orientační splátkou 1 710 Kč a revolvingový úvěr poskytnutý žalobcem s limitem 40 000 Kč a s orientační splátkou 1 200 Kč.

5. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil relevantní důkazy k prokázání, že z jeho strany došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, žalobce soudu předložil pouze listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které však jednoznačně vyplývá pouze příjem žalovaného 25 000 Kč. Žalobce sám uvedl, že měl k dispozici bankovní výpis žalovaného, když tento soudu také předložil. Z tohoto výpisu, však vyplývá, že minimálně po období posledních 3 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalovaný hospodařil vždy se záporným zůstatkem na účtu. V období června 2022 žalovaný vynaložil na sázky finanční prostředky v celkové výši 12 800 Kč, v období července 2022 to byla částka v celkové výši 20 000 Kč, v měsíci srpnu 2022 to byla částka 23 770 Kč. Žalobce na výzvu soudu ani nedoplnil tvrzení a nepředložil důkazy k prokázání skutečnosti, zda žalovaný v době poskytnutí předmětného revolvingového úvěru ostatní úvěrové produkty, které mu žalobce již dříve poskytl (a které byly v této době stále existující), splácel řádně nebo zda s jejich splácením byl již v této době v prodlení. Soud tedy nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu, zda zohlednil i rizikový faktor spočívající ve finančním zatížení žalovaného v podobě pravidelných sázek v řádech vyšších tisíců korun měsíčně. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

6. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

7. Nadto soud uvádí, že na daný případ nelze aplikovat ani závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, kdy bez dalšího nemůže dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen. Z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný započal čerpat revolvingový úvěr v měsíci září 2022. Již měsíci říjnu 2022 žalovaný uhradil splátku jistiny po splatnosti, za což mu žalobce vyúčtoval úrok z prodlení. V dalších měsících se situace opakovala (listopad 2022, prosinec 2022, leden 2023 atd.). Žalovaný uhradil jistinu nebo úrok po splatnosti, žalobce mu vyúčtoval úrok z prodlení. Žalovaný sice posléze dlužné platby postupně doplatil, nicméně další měsíce situace s opožděnými platbami nastala znovu a opakovala se de-facto po celou dobu trvání úvěrového vztahu. V tomto směru tak nelze hovořit o tom, že by žalovaný úvěr splácel řádně.

8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně, nedostatečně pečlivě a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Celková vyčerpaná částka revolvingového úvěru žalovaným činila 80 283 Kč (viz. výpis z úvěrového účtu, aktuální stav úvěru a vyjádření žalobce ze dne datum). Žalovaný doposud žalobci uhradil částku 55 419,67 Kč (viz. výpis z úvěrového účtu, seznam splátek úvěru a vyjádření žalobce ze dne datum). K úhradě tedy zbývá částka 24 863,33 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci i zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradil. Žalovaný však tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 24 863,33 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).

17. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky jistiny ve výši 30 860,99 Kč (když tato byla uhrazena shora uvedenými platbami žalovaného), 12 % úroku ročně z částky 49 999,30 Kč od datum do zaplacení, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 49 999,30 Kč od datum do zaplacení (výrok II.).

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož byl v daném případě žalovaný více úspěšný, měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.