OSNJ 14 C 119/2026-28

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 14 553,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení ⟪LB:lb_001⟫ - částky částka ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka ⟪LB:lb_003⟫ - kapitalizovaného úroku ve výši částka, ⟪LB:lb_004⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do datum, ⟪LB:lb_005⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení, ⟪LB:lb_006⟫ - úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, advokáta se sídlem Adresa advokáta, na nákladech řízení částku částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou 15 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 78 týdenních splátek po částka. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Poslední příslušní splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku částka. Právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného a tyto ověřil oproti dokladům vyžádaných obžalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty”.

2. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne datum žalobce uvedl, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalovaného byla ověřena z výplatních pásek za 8, 9/2021. Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem částka. Je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Běžné odhadované měsíční výdaje žalovaný určil částkou částka. Žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými kopiemi dokladů od žalovaného k prokázání prověřování úvěruschopnosti, protože tyto byly předloženy pouze při sjednávání půjčky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Společnost právnická osoba, tj. právní předchůdce žalobce, se dne datum ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek zahrnující úrok částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba v 78 týdenních splátkách po částka. První splátka byla splatná do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku částka v hotovosti (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum). Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že pracuje na hlavní pracovní úvazek jako dělník u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem částka. Je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Běžné odhadované měsíční výdaje žalovaný určil částkou částka (ze Zákaznické karty ze dne datum). Žalovaný uhradil na pohledávku žalobkyně pouze částku částka. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum). Společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota postoupila (z oznámení o postoupení ze dne datum). Žalovanému byla následně dne datum odeslána předžalobní výzva k zaplacení pohledávky ve výši částka nejpozději do datum (z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku).

6. Na základě provedených důkazů soud učinil následující skutkový závěr: Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne datum v hotovosti na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši částka, které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši částka v 78 týdenních splátkách po částka. Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil dle tvrzení žalobce částka, což žalovaný nijak nerozporoval. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr z informací od žalovaného zaznamenané do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovanému. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě, když mu stanovil termín k úhradě nejpozději do datum.

7. Žalobce v podání ze dne datum uvedl, že nemá k dispozici žádné kopie dokladů k prokázání prověření úvěruschopnosti u žalovaného. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobce sice předložil zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, avšak pouze z této listiny nelze učinit závěr, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouvy o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu úvěrující vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tyto spotřebitelské úvěry splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzovaných smluv o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. Anonymizováno, právnická osoba. proti Anonymizováno).

21. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. Anonymizováno, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

22. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalovaného, na základě které řádně posoudila jeho úvěruschopnost, a to zejména z výplatních pásek žalovaného za měsíc 8/2021 a 9/2021, ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Dále si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaný jiné závazky, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobce splnil své zákonné povinnosti a řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

23. S ohledem na to soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87, odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem a výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Žalovaný je proto povinen žalobci vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobce poskytl a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce. Jedná se tak o část jistiny ve výši částka (částka mínus částka). Soud přiznal žalobci rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z uvedené dlužné jistiny. Výše úroků z prodlení je určena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zbylých nároků převyšující neuhrazenou jistinu ve výši částka s úrokem a zákonným úrokem z prodlení z této částky, soud zamítl.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni jednání) a neúspěšná co do částky částka (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni jednání), tedy žalobkyně byla úspěšná z 53 % a neúspěšná z 47 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu tak představuje 6 % ve prospěch žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 % nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a z částky částka za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum osobním automobilem RZ SPZ náhrada částka za 44 ujetých km na trase adresa a zpět v částce částka (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce částka podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu žalobu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.