OSOL 11 C 49/2026-60

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 53 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 23 700 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota na jejímž základě poskytla žalovanému stejného dne finance, které se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě náhledu do databází a výpisu z bankovního účtu žalovaného, případně jeho výplatních pásek. Podle žalobkyně se žalovaný přes opakované upomínky dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně ke dni 23. 9. 2024 úvěr zesplatnila. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 11 700 Kč (0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady je žalovaný v prodlení) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

3. Žalobkyně se žalovaným dne 21. 5. 2024 vyjádřili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN činí 5 529,84 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 21. 5. 2024). Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného z kopie jeho občanského a řidičského průkazu (kopie OP a ŘP žalovaného). Před podpisem smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 19. 12. 2023 do 17. 5. 2024, z nějž mimo jiné vyplývá, že žalovaný vkládal na účet společnosti Anonymizováno a Anonymizováno.cz tisíce Kč, často i několikrát během jediného dne, současně čerpal další půjčky od Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, právnická osoba (výpis z účtu IBAN). právnická osoba vedla ke dni 21. 5. 2024 pro žalovaného bankovní účet č. č. účtu, na který žalobkyně toho dne poukázala částku 30 000 Kč prostřednictvím společnosti právnická osoba (Dopis Anonymizováno ze dne 27. 5. 2026, Potvrzení o provedené platbě). Dopisem ze dne 20. 9. 2024 informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota). Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní výzva, podací lístek).

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 a přílohy č. hodnota ze dne 8. 5. 2025 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.

Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaný se dne 21. 5. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného a měla k dispozici výpis z jeho bankovního účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 111 832,58 Kč.

6. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o prodlení dlužníka (§ 1968 a násl. občanského zákoníku).

7. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

8. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

9. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neprokázala splnění své povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze to, že byl lustrován v řadě databází a že jeho příjem byl ověřen z výpisu z jeho bankovního účtu. Žalobkyně přitom netvrdila ani neprokázala, že by se zabývala výdaji žalovaného, nebo že by provedla porovnání jejich výše s výší příjmů žalovaného, jakož ani na základě jaké úvahy dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně tato svá tvrzení nedoplnila přesto, že k tomu byla vyzvána usnesením soudu ze dne 3. 6. 2026, č. j. spisová značka, přičemž byla zároveň poučena, že v případě nedoplnění skutkových tvrzení a neoznačení důkazů k prokázání těchto tvrzení, může být se svou žalobou s ohledem na břemeno tvrzení a břemeno důkazní zcela nebo částečně neúspěšná. Žalobkyně na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagovala, pročež soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně a úplně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z předloženého výpisu z účtu je navíc zřejmé, že žalovaný pravidelně vkládal vysoké částky na sázkařské portály a současně jeho příjem byl tvořen i několika spotřebitelskými půjčkami. To jen dokresluje závěr, že žalobkyně nemohla, přistupovala-li by k posuzování úvěruschopnosti žalovaného zodpovědně, dospět (na základě tvrzených a soudu předložených informací) k závěru, že je schopen poskytnutý úvěr splácet.

10. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše sjednaného smluvního úroku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

12. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu v této výši.

14. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

15. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v uvedené části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. též stran příslušenství žalované pohledávky. Soud tedy při porovnání míry úspěchu účastníků zohlednil rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.