OSOL 13 C 81/2026-51

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 32 147 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 800 Kč, částky 8 347 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 800 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 32 147 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřel se žalovanou dne 27. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě jí téhož dne poskytl úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zároveň zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m.. Žalovaná svůj peněžitý závazek řádně a včas neplnila a na úhradu dluhu neuhradila žádnou částku. Předmět řízení byl vyčíslen částkou 23 800 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 17 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 800 Kč. Další část nároku představovala smluvní pokuta ve výši 8 347 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek mezi právními předchůdci a žalobkyní, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 32 147 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 23 800 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne 22. 6. 2026 bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

 Ze smluv o postoupení pohledávek, ze seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalované, což původní věřitel žalované řádně oznámil.

 Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 10. 2025 vč. podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě pohledávky před podáním žaloby.

 Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba. (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 27. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěrující společnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky vrátit. Žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m.. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s povinností žalované hradit průběžně přirostlé úroky. Žalovaná v této smlouvě označila svůj bankovní účet č. č. účtu.

 Z žádosti o úvěr u společnosti právnická osoba., soud zjistil, že tato o žalované evidovala údaje o tom, že tato žila v době sjednávání úvěru ve společné domácnosti s rodiči, přičemž domácnost tvořilo 5 osob, z nichž 3 měly příjem, žalovaná má středoškolské vzdělání s maturitou a je zaměstnána u Anonymizováno, kde pracuje od srpna 2023, její pravidelný měsíční příjem činí 35 584 Kč a měsíční výdaje 15 000 Kč, současně žalobkyně evidovala, že žalovaná není vedena v exekuci ani v insolvenci, není osobou politicky exponovanou ani osobou na sankčním seznamu, a že byly uděleny souhlasy se zpracováním osobních údajů i se smluvní dokumentací.

 Z potvrzení o provedené platbě ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. č. účtu téhož dne pod VS var. symbol částku ve výši 17 000 Kč.

 Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., oznámil žalované, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek došlo dne 27. 6. 2024 k zesplatnění úvěru, přičemž celková dlužná částka byla ke dni zesplatnění vyčíslena na 49 392,80 Kč, žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy na bankovní účet věřitele, a byla současně upozorněna na další nárůst dluhu v důsledku prodlení.

 Z ostatních důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 27. 2. 2024 na základě úvěrové smlouvy č. hodnota úvěr, a to převodem finančních prostředků na její bankovní účet č. č. účtu, vedený u právnická osoba., přičemž z provedených důkazů bylo zjištěno, že na tento účet byly v rozhodném období připsány částky v celkovém objemu 17 000 Kč. Úvěrový vztah byl založen smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., na základě které se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvními úroky ve výši 40 % p. m., přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s povinností hradit průběžně přirostlé úroky. Žalovaná svůj závazek řádně a včas neplnila, v důsledku čehož došlo dne 27. 6. 2024 k zesplatnění úvěru, kdy celková dlužná částka byla vyčíslena na 49 392,80 Kč a žalovaná byla vyzvána k její úhradě ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla následně na základě smluv o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, což bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila a před podáním žaloby byla žalobkyní dne 29. 10. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila ničeho. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, v tomto řízení neunesla.

18. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

20. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroků ani smluvní pokuty. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 17 000 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaná před podáním žaloby ničeho nezaplatila. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba, z důvodů, již shora uvedených, zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byla žalovaná procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivnímu žalované žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.