OSOL 22 C 123/2025-178

Court:
Okresní soud v Olomouci
Case number:
22 C 123/2025-178
Decision date:
2026-07-16
ECLI:
ECLI:CZ:OSOL:2026:22.C.123.2025.1

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o určení dědice

I. Určuje se, že žalovaná není dědicem zůstavitelky jméno FO (narozená datum a zesnulá dne datum) podle závěti ze dne datum.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení k rukám advokáta žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol.

1. Žalobce se dle obsahu žaloby domáhá určení, že žalovaná není dědičkou paní jméno FO, nar. datum, zesnulé dne datum (dále jen „zůstavitelka“), podle závěti ze dne datum, která byla sepsána notářským zápisem. V rámci dědického řízení uznal závět za pravou, ale nikoliv za platnou, jelikož zůstavitelka nebyla v době jejího sepisu tohoto jednání mentálně schopna, jelikož se od Anonymizováno léčila s Alzheimerovou chorobou, projevy byly zřetelné nejméně od Anonymizováno, kdy začala působit v mnoha situacích dezorientovaně. V tomto stavu absolvovala dědické řízení po svém manželovi na přelomu let Anonymizováno, kdy již nebyla schopna plně pochopit jeho účel. V době pořízení závěti se na straně zůstavitelky jednalo o takovou duševní poruchu, která ovlivnila její schopnost racionálně rozhodovat o svém majetku pro případ smrti.

2. Žalobce byl k podání žaloby na určení odkázán v rámci řízení o pozůstalosti zůstavitelky vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jelikož zůstavitelka duševní poruchou v době sepsání závěti netrpěla. Z prohlášení notářky v době sepisu závěti je zřejmé, že se přesvědčila o vážnosti vůle zůstavitelky. Z protokolu vyplývá, že závěť nebyla poškozena či opravována a listina neobsahuje skutečnosti zeslabující její věrohodnost. Zůstavitelka byla v právnická osoba poprvé v Anonymizováno, jelikož jí bylo zjištěno krátkodobé zhoršení paměti v souvislosti s úmrtím manžela v Anonymizováno (zeslabená imunita v návaznosti na nákazu Anonymizováno). Ke zhoršení stavu zůstavitelky došlo až na přelomu Anonymizováno, kdy již potřebovala zvýšenou péči, do té doby si zajišťovala dovoz a výběr jídla, pracovala na počítači, vyjížděla do města a na nákupy, vyřídila si operaci Anonymizováno. Žalobkyně se o zůstavitelku starala sama se svými dcerami, žalobce se na adrese trvalého pobytu po dobu minimálně Anonymizováno nezdržoval. O existenci závěti se dozvěděla až po smrti zůstavitelky od Anonymizováno, která se zůstavitelkou hovořila v době sepsání a podpisu závěti.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění, přičemž důkazy hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti, výpovědi hodnotil s důrazem na zásadu přímosti na základě bezprostředního vnímání vyslýchaných osob. Současně přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, při zohlednění účinků koncentrace řízení ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), které nastaly skončením jednání dne datum.

5. Žalobce byl odkázán k podání nynější žaloby v rámci řízení o pozůstalosti zůstavitelky, která zemřela dne datum, přičemž žalobu podal ve stanovené lhůtě (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne datum, čj. spisová značka, ve spojení s datem podání žaloby – datum). Žalobce a žalovaná jsou děti zůstavitelky (zjištěno rovněž ze zmíněného usnesení).

6. Zůstavitelka nechala dne datum sepsat závěť notářkou tituly před jménem jméno FO; úvodem závěti je konstatováno, že se notářka přesvědčila, že se projev vůle zůstavitelky děje s rozvahou, vážně a bez donucení; v rámci závěti byla za dědice celé pozůstalosti povolána žalobkyně, pro případ nedožití byly náhradními dědici stanoveny její děti jméno FO a jméno FO (zjištěno z notářského zápisu Anonymizováno).

7. Se závětí nebylo od jejího sepisu nijak manipulováno (zjištěno z protokolu ze dne datum o zjištění stavu a obsahu právního jednání pro případ smrti).

8. Ze zdravotního záznamu tituly před jménem jméno FO (v přílohové obálce č. l. 72) soud nečinil relevantní zjištění, jelikož byl předložen jako podpůrný k prokázání, že v době sepisu závěti u zůstavitelky ještě nebyla přítomna duševní porucha (konkrétně k tvrzení, že péče o zůstavitelku probíhala až v druhé půlce Anonymizováno), nicméně otázka určení výskytu duševní poruchu u zůstavitelky je odbornou otázkou, jejíž zodpovězení náleží primárně ustanovené znalkyni. Z totožných důvodů soud nečinil relevantní zjištění ani z potvrzení Úřadu práce ČR ze dne datum (přílohová obálka č. l. 72).

9. Zůstavitelka byla z psychiatrického hlediska poprvé vyšetřována dne datum na základě žádanky z datum, již během tohoto vyšetření byl objektivizován středně těžký kognitivní deficit (skóre Anonymizováno); v Anonymizováno jí byla nasazena terapie léčivým přípravkem Donepesilem používaným k terapii kognitivního deficitu u Alzheimerovy nemoci, což odpovídá terapii u již rozvinuté demence; demence Alzheimerova typu byla potvrzena v Anonymizováno a v následujícím období probíhala progrese nemoci; v důsledku onemocnění je mj. omezen kritický náhled, dochází k poruchám úsudku, paměti, narušení rozhodování, orientace v širších souvislostech a důsledcích jednání, objevují se i změny v chování a osobnosti; uvedené onemocnění je trvalé a nemohlo se zlepšit a v době sepisu závěti jím zůstavitelka již jednoznačně trpěla, a to nikoliv ve formě pouze lehké kognitivní poruchy; středně těžká kognitivní porucha byla u zůstavitelky na základě dostupných zdravotnických podkladů přítomna minimálně od datum (zjištěno ze závěrů znaleckého posudku č. účtu).

10. Léčba léčivým přípravkem Donepesilem slouží pouze ke zpomalení zhoršování kognitivního deficitu, neslouží k jeho zlepšení (zjištěno z výslechu znalkyně).

11. Pokud jde o provedené svědecké výpovědi, tak část svědkyň byla navržena žalovanou zejména k prokázání tvrzení o tom, že se zůstavitelka byla v rozhodné době schopna o sebe samostatně postarat a zajišťovat si různé potřeby (svědkyně jméno FO – Anonymizováno; svědkyně Anonymizováno – Anonymizováno; svědkyně Anonymizováno – notářka sepisující závěť), část svědkyň byla navržena naopak ze strany žalobce k prokázání protichůdného tvrzení, že se u zůstavitelky projevovala duševní porucha (zmatenost apod.) ještě před sepisem závěti (svědkyně Anonymizováno – Anonymizováno; svědkyně jméno FO – Anonymizováno; svědkyně Anonymizováno – Anonymizováno). Vzhledem k tomu, že stěžejní otázka nynějšího řízení je odborného charakteru (objektivní určení okamžiku výskytu duševní poruchy), soud výše uvedené výslechy provedl primárně proto, aby měla znalkyně k dispozici dostatek podkladů pro formulaci svých odborných závěrů a aby je případně mohla zasadit do širšího kontextu.

12. Sníženou věrohodnost soud shledal pouze u výpovědi svědkyně Anonymizováno, která byla jednak v blízkém vztahu k žalobci (Anonymizováno), ale zejména dle hodnocení soudu nepřišla se záměrem vypovídat jako nezaujatý svědek, ale spíše nepokrytě prezentovat vlastní (a pro žalobce příznivé) hodnocení stavu zůstavitelky z psychologického pohledu (poznámky součástí soudního spisu). Tomu také odpovídá, že svědkyně vypovídala primárně obecně a na výzvy ke konkretizaci událostí reagovala obtížně. Ostatní výpovědi soud vyhodnotil jako zcela věrohodné, nicméně jejich obsah neposkytl jednoznačné podpůrné závěry ohledně duševních schopností zůstavitelky v rozhodné době (svědkyně v zásadě vypověděly podpůrně pro stranu sporu, která jejich výslech uvedla). Soud proto nakonec ani z těchto výpovědí nečinil žádná podstatná skutková zjištění, na kterých by bylo nynější soudní rozhodnutí postaveno, a svůj právní závěr opřel o odborné závěry znalkyně. S obsahem výpovědí se soud proto vypořádává v rámci hodnocení důkazů.

13. V rovině hodnocení důkazů bylo potřeba vyhodnotit zdánlivý nesoulad mezi obsahem výpovědí svědkyň tituly před jménem jméno FO a Anonymizováno na jedné straně a mezi závěry znaleckého posudku, který jednoznačně konstatuje výskyt středně těžké kognitivní poruchy u zůstavitelky v době sepisu závěti, na straně druhé. Ač si svědkyně tituly před jménem jméno FO nevzpomněla přímo na konkrétní okolnosti sepisu notářského zápisu se zůstavitelkou, z její výpovědi věrohodně plyne (i ve spojení s obsahem samotného notářského zápisu), že si nebyla vědoma toho, že by zůstavitelka měla v době sepisu jakkoliv snížené kognitivní schopnosti, resp. neregistrovala nic, co by se z jejího pohledu zdálo jako podezřelé ve vztahu k duševnímu stavu zůstavitelky. Z výpovědi svědkyně Anonymizováno věrohodně plyne, že byla Anonymizováno zůstavitelky a setkávala se s ní pravidelně, v den sepisu závěti se sešly, jelikož jí o to požádala přímo sama zůstavitelka, která si chtěla něco zařídit ve městě a chtěla, aby šla s ní, aniž by svědkyně dopředu věděla, o co se jedná; rovněž z této výpovědi plyne, že byla zůstavitelkou požádána o to, aby o sepisu závěti nikomu neříkala, pokud to nebude nezbytné. Z výpovědí těchto svědkyň tedy plyne, že zůstavitelka si návštěvu u notářky zorganizovala samostatně a samostatně oslovila svou Anonymizováno, aby s ní šla do města.

14. Znalkyně uvedla, že není vyloučeno, aby osoba se středně těžkým kognitivním deficitem byla výše uvedeného chování schopna (zajištění právní služby a doprava na místo), rovněž vysvětlila, že z laického hlediska se taková osoba může jevit v pořádku, je schopna vést povrchní konverzaci a nesrovnalosti by se projevily až při cíleném dotazování. Zjištění plynoucí z výše uvedených výpovědí proto neměly na závěry znalkyně žádný vliv. Obdobné pak platí i pro skutečnosti plynoucí z výpovědi svědkyně jméno FO (zůstavitelka se z jejího pohledu zhoršila až v Anonymizováno, do té doby fungovala z jejího pohledu dobře – např. seznamy na nákup, návštěvy lékaře, schůzky s kamarády atd.), které z výše uvedených důvodů rovněž nevylučují závěr znalkyně o přítomnosti duševní poruchy již Anonymizováno. Žalovaná dále v řízení tvrdila, že stav zůstavitelky zachycený ve zdravotnické dokumentaci byl krátkodobě zhoršený z důvodu úmrtí Anonymizováno Anonymizováno. Lze souhlasit s tím, že stav zůstavitelky byl z důvodu úmrtí Anonymizováno negativně poznamenán, nicméně znalkyně na základě dostupné lékařské dokumentace zcela jednoznačně uvedla, že je v ní zachycen progresivní průběh onemocnění a z tohoto pohledu není ve zdravotnické dokumentaci žádný rozpor. V podstatě lze konstatovat, že zdravotnická dokumentace i zpětně potvrzuje správnost závěrů učiněných již na podzim Anonymizováno. Nelze proto přisvědčit tvrzení, že by stav zůstavitelky byl zhoršený pouze krátkodobě, spíše se duševní porucha začala s ohledem na úmrtí Anonymizováno projevovat intenzivnějším způsobem. Dále je v tomto ohledu významný závěr znalkyně, že u tohoto typu duševního onemocnění je prognóza vždy nepřiznivá a zdravotní stav nelze zlepšovat, pouze zpomalovat zhoršování.

15. Soud proto znalecký posudek považuje za dostatečný po odborné stránce (zpracován odborníkem z relevantního oboru a odvětví, který vycházel z odborných podkladů) i po stránce formální, ač poněkud excesivně rekapituluje obsah soudního spisu. Znalecký posudek je současně přezkoumatelný a bez vnitřních rozporů, a to i v souvislosti s ostatními provedenými důkazy, jelikož znalkyně své závěry přesvědčivě obhájila a ty tak obstojí i vedle zjištění, která by mohla být podpůrná pro opačný závěr (o nepřítomnosti duševní poruchy v rozhodné době). Soud znalecký posudek považuje také za úplný, jelikož znalkyně vycházela z dostupné zdravotnické dokumentace z právnická osoba a od praktické lékařky. Ve zdravotnické dokumentaci nejsou záznamy od tituly před jménem jméno FO (která dle tvrzení žalované uvedeného v rámci návrhu na výslech tituly před jménem jméno FO měla zůstavitelku v rámci jméno FO rovněž léčit), což však nezpůsobuje neúplnost znaleckého posudku, jelikož dostupné záznamy ve zdravotnické dokumentaci poskytují ucelený a chronologický obraz o vývoji onemocnění. Žalovaná nadto neuvedla nic konkrétního, co by mělo z takových záznamů případně vyplynout a jaký konkrétní význam by to mohlo mít pro odborné závěry znalkyně. Ve svém souhrnu proto soud znalecký posudek hodnotí jako podklad, který je pro něj přesvědčivý.

16. Navrhovaný výslech paní jméno FO soud neprováděl, jelikož okamžik, kdy se žalovaná dozvěděla o existenci závěti, není pro rozhodnutí soudu relevantní. Žalovaná ostatně v rámci jednání uvedla, že na provedení výslechu netrvá.

17. Návrh výslechu tituly před jménem jméno FO, která měla poskytnout obecné informace o zdravotnímu stavu zůstavitelky v rozhodné době, byl vznesen až po koncentraci řízení, aniž byla splněna jakákoliv výjimka pro její prolomení. Soud proto důkaz neprovedl. Nadto žalovaná nespecifikovala konkrétní tvrzení, která by měla být tímto výslechem prokázána, šlo tedy o nekonkrétní důkazní návrh.

18. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Žalobce a žalovaná jsou děti zůstavitelky. Zůstavitelka dne datum sepsala formou notářského zápisu závěť, ve které byla jako dědic celé pozůstalosti povolána žalovaná a jako náhradní dědici byly určeny její děti. Zůstavitelka o závěti informovala z okruhu rodiny a přátel pouze svou kamarádku svědkyni Anonymizováno, která ji k notářce doprovázela. Zůstavitelka minimálně od datum trpěla Alzheimerovou nemocí spojenou se středně těžkou kognitivní poruchou, která měla progresivní charakter. Zůstavitelka zemřela dneAnonymizovánodatum a v rámci řízení o pozůstalosti byl žalobce po zpochybnění platnosti předmětné závěti vyzván k podání nynější žaloby na určení dědice, což učinil ve stanovené lhůtě.

19. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících úvah, přičemž právní předpisy aplikoval vždy ve znění určeném dle okamžiku, kdy nastala příslušná právní skutečnost, nestanoví-li konkrétní relevantní přechodné ustanovení jinak. Na předmětný spor soud aplikoval zejména ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).

20. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle § 1672 občanského zákoníku uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou.

22. Podle § 581 občanského zákoníku je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

23. Předpokladem jednání v právním smyslu je schopnost jednající osoby své jednání posoudit (rozumová složka) a ovládnout (volní složka) – srov. § 24 občanského zákoníku ve spojení s § 31 občanského zákoníku.

24. Soud předně dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., jelikož v nynějším případě jde o žalobu na určení, která je předvídaná právní úpravou, přičemž žalobce byl k jejímu podání v souladu s právní úpravou vyzván (srov. § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v rozhodném znění). Naléhavý právní zájem na určení tak plyne přímo ze zákona a v tomto řízení jej nebylo třeba zvlášť tvrdit či prokazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2454/2023).

25. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka sepsala závěť ve formě notářského zápisu, který je veřejnou listinou ve smyslu § 567 občanského zákoníku, byla tím ve smyslu § 568 odst. 2 občanského zákoníku založena právní (vyvratitelná) domněnka o tom, že sepsaná závěť je projevem její vážné a svobodné vůle. Na základě provedeného dokazování se však žalobci uvedenou právní domněnku podařilo úspěšně vyvrátit, jelikož bylo prokázáno, že zůstavitelka v době sepisu závěti trpěla duševní poruchou takové závažnosti, že měla jednoznačně potenciál zásadně ovlivňovat její schopnost posoudit následky svého jednání ve všech souvislostech. Znalkyně zcela jednoznačně popřela, že by osoba se středně těžkou kognitivní poruchou byla schopna v úplnosti vyhodnotit následky svého jednání a vyloučila, že by taková osoba byla schopna nakládat se svým majetkem. Vzhledem k tomu, že se duševní porucha zůstavitelky projevuje obecně mimo jiné poruchami paměti, úsudku, rozhodování i orientace v širších souvislostech, změnami osobnosti, dospěl soud po zhodnocení individuálních okolností nynější věci k přesvědčení, že zůstavitelka nemohla dne datum platně sepsat závěť, jelikož její schopnost posoudit následky svého jednání byla zásadním způsobem negativně ovlivněna duševní poruchou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 622/2020, ze kterého mimo jiné plyne, že pro závěr o neplatnosti právního jednání nemusí být schopnosti jednající osoby zcela vymizelé, ale pouze podstatně snížené).

26. Soud si uvědomuje, že tento závěr může být pro žalovanou obtížně přijatelný. Posuzování duševního stavu osoby, která již nežije a nemůže tak zpětně objasnit své tehdejší pohnutky, úmysly, ani vyjádřit svůj názor či přání, je vždy logicky spojeno s důkazními obtížemi. V řadě případů proto ani nelze s úplnou jistotou vyloučit určitou míru pochybnosti, zda závěr o neplatnosti právního jednání odpovídá skutečné vůli a zájmům jednající osoby (institut neplatnosti právního jednání podle § 581 občanského zákoníku slouží především k ochraně samotné osoby, která právně jednala; srov. k předchozí právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2674/2018, k aktuální právní úpravě srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3870/2023, bod 43 a násl.). Soud je však povinen rozhodovat na základě důkazů, které jsou v řízení k dispozici, a své závěry opřít o jejich objektivní hodnocení při respektování pravidel o rozložení důkazního břemena. V projednávané věci soud na základě tohoto postupu dospěl k přesvědčení, že existence i intenzita duševní poruchy zůstavitelky byly prokázány v míře, která s přihlédnutím k povaze právního jednání (nejedná se marginální záležitost) nezbytně vyžaduje, aby byla dána přednost ochraně práv dědiců dle zákonné dědické posloupnosti ve smyslu § 1633 odst. 1 ve spojení s § 1635 odst. 1 občanského zákoníku.

27. Závěrem lze ještě poukázat na závěr znalkyně ohledně možnosti jednání v tzv. „světlé chvilce“, která není dle aktuální odborné literatury z psychiatrického hlediska významná. V takovém případě totiž může dojít ke krátkodobému zlepšení pouze určité kognitivní funkce (např. paměť), nicméně celá škála ostatních kognitivních funkcí je i nadále negativně ovlivněna chorobou. Nedochází tedy k tomu, že by osoba stižena duševní poruchou v tzv. „světlé chvilce“ touto psychiatricky významnou duševní poruchou na určitý časový okamžik stižena nebyla.

28. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud dospěl k závěru, že závěť zůstavitelky sepsaná formou notářského zápisu ze dne datum, není platná podle § 581 občanského zákoníku, jelikož zůstavitelka byla v této době stižena duševní poruchou, která jí znemožňovala platně právně jednat. Podle § 588 občanského zákoníku jde o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Výši nákladů řízení na straně žalobce soud určí samostatným usnesením podle § 155 odst. 1 o. s. ř., a to poté, co bude pravomocně rozhodnuto o znalečném a dojde k zúčtování zálohy složené žalobcem. Lhůtu a místo plnění soud určil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. V neposlední řadě soud rozhodl o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž vynaložené náklady státu představuje vyplacené svědečné. Lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.