OSOL 22 C 73/2026-82

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 15 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, přičemž první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 12. 5. 2025 do 10. 6. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 11. 6. 2025 do zaplacení a částky 6 640 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s obchodní společností právnická osoba., IČO: IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 12. 3. 2025 (ve znění smlouvy č. hodnota ze dne 11. 4. 2025, kterou byla prodloužena splatnost úvěru). Dále se v souvislosti s úvěrovou smlouvou domáhá částky 6 640 Kč, která představuje smluvní úrok (270 Kč), poplatek za úvěr (3 240 Kč) a náklady spojené s prodlením (700 Kč poplatek za prodlení, 1 800 Kč náklady za odeslané upomínky, 630 Kč smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč od 11. 5. 2025 do 20. 7. 2025). Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena individuálně na základě výpisu z účtu, ze kterého byla ověřena pravidelnost příjmů. Dále byla o žalovaném vedena karta klienta, která obsahuje další informace o osobních a ekonomických poměrech. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud nic neuhradil. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný uvedl, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy (RPSN v řádu stovek procent), rovněž u něho nebyla prověřena schopnost splácet, když byl veden v registru SOLUS, od 1. 3. 2026 do srpna byl veden v evidenci uchazečů u Úřadu práce, měsíčně platil vyživovací povinnost na 4 nezletilé děti ve výši 12 600 Kč a platil nájemné 11 000 Kč měsíčně.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 12. 3. 2025, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy ve spojení s potvrzením o platbě); ve smlouvě je uvedeno RPSN ve výši 773,59 % (zjištěno ze smlouvy).

5. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

6. Z tvrzení žalobkyně plyne, že z výpisu z účtu ověřovala pouze pravidelnost příjmů žalovaného (tvrzení v neprospěch účastníka není třeba prokazovat). Z výpisu z účtu je zřejmé, že je pouze za dva celé měsíce, přičemž v těchto měsících odchozí transakce přesahují výši příjmu, ze kterého právní předchůdkyně žalobkyně vycházela (v kartě zákazníka je uveden příjem 37 436 Kč, z výpisu z účtu plyne výše odchozích transakcí za leden a únor 2025 cca 43 000 Kč měsíčně).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně a obchodní společnost právnická osoba, IČO: Anonymizováno, se dne 20. 7. 2025 dohodly na postoupení nyní vymáhané pohledávky na posledně zmíněnou společnost, ta se následně dne 24. 7. 2025 dohodla s žalobkyní na postoupení mimo jiné uvedené pohledávky na žalobkyni (zjištěno ze smluv o postoupení, v případě druhé smlouvy ve spojení s přílohou).

8. Majetkové možnosti žalovaného umožňují platit splátku ve výši 1 500 Kč měsíčně (mezi účastníky nesporné).

9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 12. 3. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 9 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se postupně dohodly na postoupení nyní vymáhané pohledávky až na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů, jeho majetkové možnosti umožňují hradit splátku ve výši 1 500 Kč.

10. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami. Vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož byly platně smlouvami postupně postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Vzhledem k výši odchozích transakcí, které svědčí o faktických nákladech na živobytí žalovaného ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025).

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je povinen vrátit částku 9 000 Kč, která mu byla poskytnuta jako jistina. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta, poplatky, náklady na odeslané upomínky), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Soud uložil žalovanému povinnost vrátit jistinu prostřednictvím pravidelných splátek, které odpovídají jeho majetkovým poměrům, přičemž v souladu s názorem zdejšího odvolacího soudu nestanovil sankci ztráty výhody splátek (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 2. 2026, čj. 75 Co 33/2026-163, bod 12 a násl.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 9 000 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu cca 8 091 Kč (z toho cca 1 181 Kč představuje běžící úrok z prodlení). Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu účastníků je srovnatelný (53 % vs 47 %), nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.