OSOP 26 C 106/2026-26

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 240 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části, co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 240 Kč za dobu od 18. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 15 240 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení od 18. 6. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 240 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil a nesplacená část úvěru jako pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 Zákona č. 159/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi společností právnická osoba. a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Ze smlouvy vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 15 240 Kč.

4. Z potvrzení platební brány ThePay soud dále zjistil, že dne datum byla na bankovní účet žalovaného č. č. účtu odeslána částka 15 240 Kč.

5. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek, v němž je výslovně uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota v částce 15 240 Kč.

6. Soud se dále zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších skutečnostech rozhodných pro schopnost spotřebitele úvěr splácet. Ze spisu však vyplývá toliko čestné prohlášení žalovaného o jeho příjmových a majetkových poměrech. Žádné další listiny dokládající, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně ověřoval příjmy, výdaje či jiné závazky žalovaného, předloženy nebyly. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele způsobem předpokládaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neposoudí-li věřitel úvěruschopnost spotřebitele způsobem stanoveným v § 86 odst. 1 citovaného zákona, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Smyslem uvedené právní úpravy je ochrana spotřebitele před poskytováním úvěrů v situaci, kdy věřitel před uzavřením smlouvy řádně nezjistí a neposoudí jeho schopnost úvěr splácet. Poskytne-li věřitel úvěr, aniž by byla úvěruschopnost spotřebitele dostatečně ověřena, nese zákonem stanovené následky v podobě neplatnosti smlouvy.

8. Neplatnost smlouvy však neznamená, že by spotřebitel nebyl povinen vrátit prostředky, které mu byly poskytnuty. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Věřiteli naopak nevzniká nárok na sjednané úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění. Nedohodnou-li se účastníci na době odpovídající možnostem spotřebitele, určí ji na návrh některého z nich soud.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud smysl a účel zákona vyžaduje neplatnost takového právního jednání.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2993 občanského zákoníku spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění z neplatného právního jednání, vydá každá strana druhé vše, co podle něj dostala.

13. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem tohoto pochybení je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, k níž soud přihlédl z úřední povinnosti. V důsledku neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen vrátit pouze částku, kterou od právního předchůdce žalobce skutečně obdržel, tedy částku 15 240 Kč.

14. Žalobce ostatně sám navrhl, aby soud v případě, že neshledá důvodnost nároku ze smlouvy o úvěru, posoudil věc jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí částky 15 240 Kč žalovaným.

15. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel částku 15 240 Kč, přičemž netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku vrátil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající poskytnuté jistině, které je povinen žalobci vydat. Soud proto žalobě co do částky 15 240 Kč vyhověl.

16. Nárok na zákonný úrok z prodlení soud neshledal důvodným. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikla žalovanému povinnost plnit za podmínek tvrzených žalobcem, nýbrž pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě určené soudem. Nárok žalobce nebyl shledán důvodným z titulu smluvního závazku, ale z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

17. Prodlení žalovaného proto nemohlo nastat dne 18. 6. 2024, jak tvrdil žalobce. Povinnost žalovaného vydat žalobci bezdůvodné obohacení byla určena až tímto rozsudkem. Teprve marným uplynutím lhůty stanovené k plnění se může žalovaný dostat do prodlení se splněním uložené povinnosti a teprve od tohoto okamžiku může žalobci vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení podle obecných ustanovení občanského práva. Z tohoto důvodu soud žalobu v části požadující zákonný úrok z prodlení od 18. 6. 2024 do zaplacení zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 240 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. Procesní neúspěch žalobkyně spočíval pouze v příslušenství pohledávky, proto neměl na výši nákladů řízení vliv.

19. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv. „formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůči nim nezaplatili spotřebitelské úvěry a zápůjčky. Tyto pak žalobkyně vymáhá formou u soudu podaných žalob a žaloby se pak ve svém obsahu liší pouze v označení dlužníka, době splatnosti dluhu, ve výši dlužné částky a v době uzavření postupní smlouvy. V ostatním obsahu se pak jedná o ustálený vzor uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.

20. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.