OSOV 40 C 55/2026-19

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 21 079,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 400 Kč od 13. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 224,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 587,06 Kč od 24. 9. 2025 do 12. 2. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 187,06 Kč od 13. 2. 2026 do zaplacení a částku 454,38 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v adresa na doplatku soudního poplatku částku 210 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 20 624,74 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 454,38 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 24. 5. 2025 uzavřela s žalovanou distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 9 400 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 23. 6. 2025 a konec kreditového rámce dne 15. 11. 2026. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované a poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 9 400 Kč vyplacením na účet žalované dne 24. 5. 2025. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně v souladu s čl. 7 odst. 1 smlouvy tuto vypověděla dne 23. 9. 2025. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky v celkové výši 20 624,74 Kč sestávající z dlužné jistiny 9 400 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 187,06 Kč a smluvního úroku 11 037,68 Kč. V souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požaduje žalobkyně za prodlení s úhradou po žalované i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za prvních 90 dnů prodlení od 24. 6. 2025 do 22. 9. 2025 ve výši 454,38 Kč. Žalované byla dne 1. 2. 2026 odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání konanému dne 3. 7. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 9 400 Kč jako spotřebitelský revolvingový úvěr s dobou platnosti kreditního rámce 15. 11. 2026, RPSN 1618,60 %, pevná úroková sazba - denní úrok 0,983 %, datum splatnosti první splátky 23. 6. 2025, datum splatnosti úvěru 15. 11. 2026. Smlouva je podepsána žalobkyní. V místě podpisu dlužníka je uvedeno: „Tímto podepisuji dne 2025-05-24. Klient“. Z listin označených jako Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Informace pro spotřebitele a Všeobecné obchodní podmínky soud zjistil, že žádná z listin není opatřena podpisem žalobkyně ani žalované. Z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde jsou uvedeny základní osobní údaje žalované a údaje o výdajích a příjmech žalované, výši ověřeného příjmu žalované a jejich hodnocení. Z listiny Identifikované příjmy soud zjistil, že jde o listinu žalobkyně, v níž jsou uvedeny příjmové transakce na účtu IBAN za období od 23. 5. 2024 do 12. 5. 2025, ve které konstatuje ověření čistého příjmu žalované ve výši 11 467 Kč. Z listiny Autorizace totožnosti soud zjistil, že jde o listinu žalobkyně, ve které konstatuje, že totožnost žalované byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu. Z listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se Sdělením právnická osoba. bylo zjištěno, že dne 24. 5. 2026 byla na účet žalované připsána částka 9 400 Kč, která byla odeslána z účtu žalobkyně. Emailem ze dne 23. 9. 2025 oznámila žalobkyně žalované vypovězení smlouvy a vyzvala ji zaplacení dlužné částky ve výši 22 339,14 Kč. U této listiny soud nevzal za prokázáno její doručení do dispozice žalované. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s podacím lístkem a sledováním zásilky soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 22 720,98 Kč do tří dnů, s upozorněním na zahájení soudního řízení, nebude-li žalovanou hrazeno. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026 a doručena 9. 2. 2026. Z listiny Předpis denních splátek, kopie OP žalované a Obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci samé.

5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla povinna před jeho poskytnutím posoudit úvěruschopnost žalované tento úvěr splácet (§ 3 písm. c) ZoSÚ). Poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), což odpovídá judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

6. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Rovněž tak soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu řadu listin, nicméně tyto nebyly opatřeny podpisy smluvních stran. Pouze na listině Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota je umístěn podpis osoby jednající za žalobkyni. Z žalobkyní předloženými listin se uzavření smlouvy s žalovanou nepodává, resp. v řízení nebylo prokázáno, že by text těchto listin odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z.

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje.

8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 9 400 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 9 400 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 13. 2. 2026, což je první prokázaný den prodlení žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla dne 9. 2. 2026 předžalobní výzva, v níž byla stanovena 3 denní lhůta k plnění.

10. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítnul (výrok II.).

11. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

13. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 844 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 1 054 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 210 Kč. Pohledávku je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu v adresa vedený u ČNB adresa, číslo účtu č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.