OSPB 17 C 24/2026-29

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 25 174,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 400 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 21 774,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 563,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 201,17 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 745,67 Kč od 22. 10. 2025 Kč do 6. 12. 2025 a z částky 14 345,67 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení a ve výši 3,25 % ročně z částky 3 400 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 17 745,67 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 25 174,78 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), dne 19. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 408 Kč zahrnujícím úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 14,75 %, poplatek za zpracování a za možnost flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal splatit zapůjčené finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem v 52týdenních splátkách po 1 008 Kč. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh 25 174,78 Kč, z toho na jistině 17 745,67 Kč a na dlužném poplatku 7 429,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 563,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 201,17 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 745,67 Kč od 22. 10. 2025 Kč do zaplacení. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.

2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž datu, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

3. Žalovaný se dne 23. 6. 2026 se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 19. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 52 908 Kč, tedy jistinu a souhrnný poplatek ve výši 22 408 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 19 914 Kč s úrokovou sazbou 86 % po celou dobu trvání smlouvy, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za službu flexibilního splácení 5 994 Kč, v 52týdenních splátkách po 1 008 Kč a poslední splátkou 1 000 Kč.

5. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 26 600 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem dne 21. 10. 2025 s účinností k 21. 10. 2025, potvrzení o úhradě úplaty a přílohy č. hodnota uvedené smlouvy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy ke dni postoupení činil 46 011,45 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025) a s výzvou k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 21. 11. 2025 (podací lístek).

7. Z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026, s podacím lístkem z 16. 1. 2026, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy do 31. 1. 2026.

8. Ze zákaznické karty ze dne 19. 2. 2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z následujících informací o žalovaném, tedy, že je vyučený, vlastník svého bydlení, vyživuje 1 osobu, je svobodný, má příjem z pracovního poměru 26 556 Kč a další blíže nespecifikovaný příjem domácnosti 20 000 Kč měsíčně, celkem tedy s měsíčním příjmem 46 556 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje je uvedena částka 2 000 Kč. Jako ověřený dokument jsou výplatní pásky za 12 a 01. Z výplatní pásky za 1/2023 vyplynula čistá mzda k výplatě 30 308 Kč a za 12/2022 k výplatě 22 805 Kč.

9. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 19. 2. 2023 částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 52 408 Kč částku 26 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni.

10. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud se předně zabýval tím, zda poskytovatel úvěru splnil podmínku podle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, že ze zákaznické karty ze dne 19. 2. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek (12/2022 a 1/2023) a současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud však dospěl k závěru, že poskytovatel měl a mohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť ze samotné zákaznické karty vyplynulo, že žalovaný byl svobodný a k dalšímu příjmu v domácnosti, jehož původ navíc nebyl nijak specifikován, nelze bez dalšího přihlížet, neboť dlužníkem byl pouze žalovaný. Rovněž v kartě uvedené odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 000 Kč jsou podle názoru soudu podhodnocené a zcela nereálné. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel zkoumal celkovou majetkovou situaci žalovaného jiným způsobem, a to ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel poskytl žalovanému úvěr, přestože zde byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, a posoudil proto smlouvu jako neplatnou.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 30 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem 26 600 Kč, je tak zřejmé, že na poskytnuté částce ve výši 30 000 Kč žalovaný dluží 3 400 Kč. Žaloba byla částečně úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Žalovaný je tak povinen toto plnění žalobkyni vrátit včetně úroku z prodlení od 7. 12. 2025 do zaplacení (žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě). Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána 21. 11. 2025, kdy byl vyzván k úhradě ve lhůtě 10 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Podle podacího lístku byla výzva odeslána 21. 11. 2025, lze ji proto ve smyslu § 573 o. z. považovat za doručenou dnem 26. 11. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění 10 dnů, následujícího dne, tj. 7. 12. 2025 se žalovaný dostal do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11,5 % ročně, ve zbytku byly úroky z prodlení zamítnuty, neboť zákonná výše byla nižší než úroková míra požadovaná žalobkyní. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť zbylé nároky nemají smluvní podklad.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).