OSPB 20 C 23/2026-26

Okresní soud v Příbrami rozhodl soudkyní JUDr. Klárou Wažikovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 24 111,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 011,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 808,57 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 12 902,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 808,57 Kč od 22. 8. 2025 do 29. 12. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 197,36 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 26. 2. 2026 k Okresnímu soudu v Příbrami žalobu na zaplacení částky 24 111,19 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 6. 3. 2025 (dále jen „Smlouva“), kterou uzavřela s žalovanou na základě které žalované poskytla úvěr, který mohla čerpat až do výše 37 600 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaná vyčerpala částky ve výši 5 000 Kč a 10 300 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 300 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 204,97 Kč, smluvního úroku 13 105,26 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, Poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 197,36 Kč. Dále požaduje úroky z prodlení. Žalobkyně rovněž uvedla, že pro případ, že by soud došel k tomu, že je smlouva neplatná, požaduje přiznání toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila.

2. Žalovaná se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 14. 7. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím své internetové stránky Anonymizováno Smlouvu, na základě které mohla čerpat částku až do výše 37 600 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálku přes dvoufázové ověření (jak vyplývá ze Smlouvy). Žalovaná čerpala úvěr postupně, a to dne 6. 3. 2025 částku 5 000 Kč, dne 21. 4. 2025 pak částku 10 300 Kč, celkem tedy vyčerpala částku 15 300 Kč, která byla převedena na její bankovní účet (dle potvrzení z výpisu z bankovního převodu) a žalovaná se ho zavázala uhradit společně se smluvním úrokem 1,066 % denně z dlužné částky a poplatkem za vyplacení 1,99 % z vyplacené částky (jak vyplývá ze Smlouvy), poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 204,96 Kč, Poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 53,76 Kč. RPSN tedy tvořilo 2 491,29 %. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto jí byla dne 21. 8. 2025 vypovězena Smlouva, přičemž téhož dne jí o tom žalobkyně informovala emailem. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů od data (jak vyplývá z předžalobní výzvy ze dne 14. 12 2025), která byla odeslaná dne 18. 12. 2012 (zjištěno z podacího lístku – potvrzení o podání zásilky). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 5 288,87 Kč dne 3. 4. 2025.

5. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. Z této listiny plyne, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky žalované činila 7 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 2 000 Kč, dle byly vyčísleny další nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč bez bližší specifikace. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 45 152, přičemž výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila toliko 30 000 Kč. Další podklady ani informace, které by blíže ověřovaly majetkové a osobní poměry žalované, tvrzeny ani předloženy žalobkyní nebyly. V rámci zhodnocení úvěruschopnosti se žalobkyně zcela nezabývala tím, že žalovaná již další půjčky – podle svého vyjádření ve výši 7 000 Kč má, přičemž nejde o zanedbatelnou částkou. Taktéž nebylo zkoumáno, zda další půjčky splácí či nikoliv. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 14. 7. 2026, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ačkoli žalobkyně v podání ze dne 25. 6. 2026 tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla podrobně zkoumána, nepředložila k tomu žádných důkazů - toliko opětovně (již předložený) výpis z účtu žalované.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.

7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované celkem 15 300 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Bez prověření úvěruschopnosti žalované neměla být smlouva vůbec uzavírána. Žalobkyně totiž nemohla ničeho vědět o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Primárním chráněným zájmem je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. Žalobkyní nebyly předloženy žádné listiny, které by prokazovaly, že žalobkyně řádně zhodnotila úvěruschopnost žalované – ve smyslu že žalovanou tvrzené skutečnosti by byly blíže ověřeny, a že žalovaná byly schopna poskytnutý úvěr splácet. Skutečnost, že žalovaná udělila souhlas k pověření úvěruschopnosti a souhlas s nakládáním s jejími osobními údaji za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, ničeho nevypovídá o tom, že jeho úvěruschopnost byla posouzena a že byla schopna úvěr splácet. Alarmují je především skutečnost, že žalovaný již dle svých tvrzení závazky měla – v nezanedbatelné částce splátky 7 000 Kč měsíčně, přesto její tvrzení nebylo žalobkyní blíže a podrobně zkoumáno.

16. Soud proto uzavřel, že žalobkyně žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu, která činila 15 300 Kč poníženou o to, co již žalovaná žalobkyni uhradila – tedy o 5 288,87 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná tedy je povinna žalobkyni uhradit částkou 15 300 Kč – 5 288,87 Kč, tedy 10 011,13 Kč. Vzhledem k tomu, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na www.nsoud.cz). Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem ze dne 14. 12. 2015, který jí byl zaslán dne 18. 12. 2025. V dopise byla žalované k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 29. 12. 2025. Protože svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Soud shrnuje, že uložil žalované povinnost zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši 10 111,13 Kč se zákonným úrokem z této částky od 30. 12. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku (počítaje v to žalobou požadované úroky z prodlení od 22. 8. 2025 do 29. 12. 2025 a částku 197,36 Kč představující smluvní pokutu a další poplatky) soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, náklady řízení jí však nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).